Článek
I když ještě odpoledne počasí nebylo pro venkovní koncert až tak ideální a garantující příjemnou teplotu bez nutnosti pláštěnky, opak byl pravdou - pozdě odpoledne se zcela vyjasnilo a teplota stoupla. O dvacáté hodině, kdy koncert začínal, bylo vskutku jarně vlaze.
Za chvíli tu bude plno do poslední řady
Kdo již Blatnou navštívil, ať již za účelem prohlídky tohoto jihočeského vodního zámku, nebo si vyrazil na procházku donedávna bezplatně přístupného parku, tak dobře ví, že lákadlem jsou také například volně se na louce i mezi stromy pohybující daňci. Je zde také možnost zahrát si na prince Václava a princeznu Helenu a absolvovat projížďku na loďce stejně, jako ti dva ze Šíleně smutné princezny. V parku jsou chovány také lamy alpaka a jak se k zámku sluší a patří, chybět nemohou pávi.
Když loňský Český slavík nastoupil na pódium, zakrátko zjistil, že nebude toho večera jediným pěvcem a již od úvodního slova na jejich hlasové projevy spontánně reagoval, ať již napodobováním jejich „zpěvu“, či vsazením jich do textu písně. A kdo páva v životě neviděl a neslyšel - není každý politik, aby před úpravou snímku ve Photoshopu se s tímto ptákem vyfotografoval, tak asi netuší, jak silný mají hlas. I Hammel na albu Zelená pošta se sice dá slyšet: „Páv marně volá, končí sa slávnosť v zahradách“, aby to dále upřesnil: „Skúsim jeden starý trik, napodobím pávi krik“. Takže je jasné, že o žádné kreace v intonaci při vzájemné komunikaci mezi pódiem a korunami stromů tady nešlo. Návštěvníky jistě potěšila Noidova výzva, ať si točí a fotí, co chtějí - něco jako zákaz je v dnešní mobilenkové době často i těžko praktikovatelné.
Coby i sportovně aktivní, tak pěvec Noid nejprve zvedl publikum ze židlí, aby s nimi vedl malou rozcvičku. Následoval zhruba devadesátiminutový koncert, zahrnující i krátké ukázky různých hudebních stylů. Při humorném představování členů kapely - např. zazněla salsa, rokenrol i pop (pro rockera vskutku nejhrubšího zrna, který poslouchat nonstop je opravdu pro otrlé). Kytaristovi Janu Tulenkovi Noid přidělil roli tajemného muže, cestujícího časem a u blonďatého baskytaristy, vydávacího se údajně za syna Antonia Banderase odhalil, že je ve skutečnosti syn drogového krále Pablo Escobara. Jméno tohoto muzikanta je však Jiří Marek, kapelu dál tvoří bubeník Eda Štěpánek a klávesista Jakub Urban.
Tento muž u baskytary není syn Banderase, ba ani Escobara!
Publikum rozličného věku si vzhledem k širokému záběru repertoáru přišlo na své, v bloku ukázek věnovanému různým věkovým kategoriím pobavila lunetická Máma, stejně jako kvapný fešácký Prodavač a odskok do Madridu za Waldovými slavíky.
Nejsilnější momenty byly samozřejme Noidovy písně, doprovázené projekcí klipů.
Projekce vždy potěší
Je snad jasné, že Na kolena Noid nezpívá, je to něco niternějšího
Nejen jeden pár reagoval na oznámení typu, že se „občas přihodí, že nějaká dvojice začně v kotli ploužákovat“, kdy následně Noid do romantického kotle sám sešel a mikrofon poskytl capartům, tušeně i jeho vlastním.
Hledej Noida! (nápověda: vlevo dole pod pódiem)
Záverečné poděkování patřilo jak pořadatelům, tak návštěvníkům, kterým bylo pěvcem a domácím hospodářem Václavem Noidem Bártou rozverně popřáno, ať jim slepice dobře nesou. Ty ovšem již dávno spaly, i kohouti šli spát se slepicemi a jejich majitelé i slepic prostí se při odchodu mohli pokochat nasvíceným zámkem.
When the Music's Over - poslední návštěvníci odcházejí
