Pátek třináctého v Akropoli nabídl to „nej“ ze světového progresivního rocku

Samozřejmě se tato akce nekřížila s téhož večera probíhajícím koncertem Michala Davida v O2 areně. Byla určena poněkud jinému fan klubu než osmdesátkovými, často až podbízivýcmi hity odkojeném publiku. Prostě hudba, která u nás, oproti světu i jiným kulturně vyspělejším částem Evropy arény nezaplní, stejně jako by je kousek za hranicemi nezaplnil někdo, kdo u nás to zvládne levou zadní hned nadvakrát. Zde si dovoluji zmínit, že jsem asi jeden z mála pamětníků, co léta díky Janečkovi ve světě popu se pohybujícímu Michalu Davidovi jsem ho ještě jako jazzmana Vladimíra Štancla zažil na koncertě s jeho jazzovou partou Čtyři v Libni - nebo už to byly Holešovice? A že má spojitost s cirkusáky rodu Kludských bych mu nevyčítal, naopak, i můj děda jezdil s cirkusem jako muzikant a nedávno jsem muzeum věnované i cirkusům navštívil. Kludským je tam věnováno dost prostoru. https://medium.seznam.cz/clanek/petr-hejna-poznat-historii-cirkusu-a-loutek-ci-ozivit-morskou-pannu-lze-v-prachaticich-155781

Milé je, že absolutní evropská legenda, švédští Flower Kings - ty jsem loni zažil i na tomto festivalu https://medium.seznam.cz/clanek/petr-hejna-tusil-hitler-ze-amfiteatr-kde-hrimala-nsdap-bude-svatostankem-hudby-77202, si na poslední desku „Love“ pozvali u nás od roku 2011 žijícího běloruského virtuoza na akordeon Aliaksandra Yasinského. Vcelku logicky na vystoupení v Praze ho přizvali na pódium. Vedle mne sedící, se vší skromností stejný expert na art rock a progresivní rock jako má maličkost, jakýsi do té doby mně neznámý Ivan, se na mne po sólové komunikaci kytaristy Roine Stolta s Aliaksandrem udiveně obrátil: „Tedy, takovej akordeon jsem ještě neslyšel.“ A nelze se mu divit, multižánrový absolvent dvou konzervatoří je opravdu vyhledávaným hráčem a respektovanou osobností zdaleka nejen u nás.

Druhá polovina koncertu patřila zaoceánskému seskupení kolem Neala Morse, nazvaného The Resonance, se kterou představil nové album „No Hill For a Climber“. I když žije v Tennessee v Nashvillu, centru country, tak rozhodně se pohybuje léta v jiných vodách. Pokud někdo chápe muziku s křesťanským podtextem, které je vrcholným protagonistou, jako jakési „Já ho vidím!“, nebo nekonečné „Halejuááh“, pak mu asi poněkud spadla čelist (pakliže nezapomněl zuby doma ve sklence v koupelně). Jedna ze skladeb mi evokovala naplno, co mne, coby rozevlátého bohéma, možná čeká - peklo. A když došlo v textu na „Já vidím“, tak to bylo „Já vidím nebe“, a ne kohosi, koho nikdo nejspíš neviděl, leda na obrázku v kostele a do Kurvahošigutentag zabíhat raději nebudu (on ju Bolek neviděl, ale věří, že ju ona tam dole má). Ač repertoár je plně z Nealova autorského brku, dal maximum prostoru svým neskonale mladším spoluhráčům a zejména kytarista Johnny Bisaha ohromil svým zpěvem. Něco jako Ronnie James Dio – sice malý, ale s velkým a čistým hlasem a obrovskou energií. I když se jednalo především o nový materiál, atmosféra původní Morsovy kapely Spock's Beard místy rezonovala. Kdyby fanoušci klasické symfonické hudby nebyli „zaprdění“, v tom hutném a energickém rockovém nářezu by našli svoji parketu – to my rockeři odkojení Yes, Genesis, Camel, King Crimson nebo naším Mariánem Vargou a podobně máme naopak rádi obě polohy geniální muziky z obou břehů.

Na přídavek na pódium přibyl i Stolt, spoluhráč Morse ze supergroup Transatlantic.

Nelze vynechat pochvalu za skvělý zvuk. Kterak mi můj letitý přítel a hudebník Michal Pavlík již o pauze sdělil: „Bezva nazvučený tentokrát, zní to jako z CD.“ Napadá mne: „Poslouchá tyto nosiče ještě dneska někdo?“ Já jich mám cca 3 500, něco jako Spotify jaksi jde mimo mne, poslech musí být obřad - projet hřbety alb, vyndat na které mám náladu, otevřít booklet a ponořit se do světa nádherné hudby. A tu nám v Akropoli pořadatelé i obě kapely nabídli naživo. Co se organizace koncertu týče, vše „šlapalo jako hodinky“, od avizovaného otevření sálu po ne až tak často běžné precizní dodržení času počátků setů obou kapel, prostě profesionální práce a respekt k návštěvníkům.

Dobrou zprávu já přináším vám - obyvatelé jihu Čech, kam jsem z rodné Prahy před léty emigroval, si mohou akordeon a mistrovství Aliaksandra Yasinského vychutnat v sobotu 21. června ve Strunkovicích nad Blanicí. A to doslova z první ruky a s osobním kontaktem. https://www.strunkovicenadblanici.cz/aktualne/kalendar-akci/aliaksandr-yasinski-1231_479cs.html