Článek
Úvod
Nazaret, často nazývaný „domovem Ježíše Krista“, je neodmyslitelně spjat s novozákonními texty a biblickou tradicí. Avšak detailní analýza historických a archeologických pramenů naznačuje, že město, jak ho známe dnes, bylo utvářeno spíše literárními a teologickými potřebami než kontinuální historickou existencí.
Historický přehled
První historická zmínka o Nazaretu pochází až ze 4. století, konkrétně z pera Eusebia z Cesareje. Tato skutečnost je zvláštní vzhledem k tomu, že evangelijní texty jasně zmiňují Nazaret jako místo původu Ježíše Krista, například v evangeliu podle Marka:
„A stalo se v těch dnech, že Ježíš přišel z galilejského Nazareta a byl pokřtěn od Jana u Jordánu“ Marek 1:9
Nicméně, absence jakýchkoli zmínek o Nazaretu před 4. stoletím je problematická:
1. Starý zákon nezmiňuje město, či vesnici, Nazaret, ačkoli je zmíněna nedaleká Jafa
2. Josefus Flavius zmiňuje 45 městských obydlí v Galileji, ale nezmiňuje město, či vesnici, Nazaret
3. Talmud zmiňuje 63 galilejských měst, ale nezmiňuje město, či vesnici, Nazaret
4. Žádný geograf ani historik se před čtvrtým stoletím našeho letopočtu nezmiňuje o Nazaretu
6. Origenes, teolog a církevní učitel, žijící Cesareji, 50 kilometrů od Nazaretu, se jej pokouší najít a nenalézá ho, byť projíždí kolem celou Galileji
7. Nazaret není zmíněn v jiných knihách NZ – včetně nejstarších textů, epištol, ani v knize Skutků nebo většině apokryfních evangelií a gnostických děl není v Nazaretu žádná činnost
8. V tomto sumáři chybí bod 5.
9. Itinerarium Burdigalense – cestovatelský deník poutníka po Svaté zemi z roku 300 n.l. nezná město, či vesnici, Nazaret
10. Římská pochodová mapa tehdejšího světa, Peutingerova mapa, nezná město, či vesnici, Nazaret.
11. Mimochodem, Nový zákon nezmiňuje město Seforia, 6 kilometrů odsud, které bylo v době Quiriniova sčítání do základu vyvražděno, vypáleno a zničeno Římany kvůli povstání – tak daleko od historie jsou evangelijní texty.
Během 7. století bylo město dobyto muslimy a následně se stalo předmětem sporu mezi muslimskými a křesťanskými vládci, až do roku 1263, kdy byli křesťané definitivně vyhnáni. Křesťané se vrátili až v polovině 17. století, kdy postupně získali většinu obyvatelstva, což vedlo k vytvoření převážně křesťanské komunity až do vyhlášení nezávislosti Izraele. Od té doby se Nazaret stal převážně muslimským městem s významnou křesťanskou menšinou.
Archeologické důkazy a absence historických pramenů
Archeologické nálezy, včetně hrobek a základů budov, potvrzují osídlení v oblasti Nazaretu již od pravěku. Přesto však chybí důkazy, které by jednoznačně potvrzovaly existenci města Nazaret v době Ježíše Krista. Předpokládá se, že pokud Nazaret existoval, mohl být pouze malou vesnicí, čítající několik málo rodin, což by vysvětlovalo, proč nebyl zaznamenán v žádných významných historických pramenech té doby. Tento fakt je v rozporu s evangelijními texty, které zmiňují například existenci synagogy v Nazaretu, což je stavba, kterou by tak malé sídliště pravděpodobně nemělo.
Významná studie ukazuje, že první zmínka o „pravé“ synagoze pochází až z konce 6. století, a dnešní synagoga, která je považována za „Ježíšovu“, je postavena na základech křižáckého kostela z 12. století. Tato skutečnost naznačuje, že mnoho z toho, co dnes považujeme za historická místa v Nazaretu, může být výsledkem pozdějších konstrukcí a legend.
Teologické a literární souvislosti
Nazaret, jak ho známe, mohl vzniknout spíše jako teologický konstrukt než jako historické sídlo. Evangelijní texty, zejména ty, které byly sepsány na základě ústní tradice a mnohdy vzdáleně od samotné Palestiny, mohly nesprávně interpretovat nebo dokonce vytvořit místo s názvem Nazaret na základě chybného pochopení nebo neznalosti místní topografie. Například v apokryfním Filipově evangeliu:
„Apoštolové, kteří přišli před námi, ho nazývali Ježíš Nazaretský Kristus…“Nazara“ je „Pravda“. Proto je ‚Nazaretský‘ ‚Ten z Pravdy‘…“
– Filipovo evangelium, 47.
Dále se zdá, že termín „Nazorejec“ odkazuje spíše na členství v určité náboženské skupině, konkrétně mezi esény, než na konkrétní geografické místo. Tento názor podporuje i zmínka ze Skutků apoštolů, kde je apoštol Pavel označován za vůdce „nazorejské sekty“ (Skutky 24:5).
Vytváření Nazaretu a jiných míst svatých
Významným bodem v utváření Nazaretu jako města s náboženským významem byla role císařovny Heleny, matky císaře Konstantina, která na počátku 4. století podnikla cestu do Palestiny s cílem identifikovat a označit klíčová místa spojená s biblickými událostmi. V případě Nazaretu se Helena, podle některých historických pramenů, opírala spíše o lidové tradice a možná i místní politické zájmy než o přesné historické údaje. Helena po svém putování nenalezla nic, co by Nazaret připomínalo. Pouze studnu v poušti, později nazvanou Mariinu studnu. Tímto způsobem se z Nazaretu stalo poutní místo, které bylo pravděpodobně postaveno v souladu s potřebami raně křesťanské církve.
Podobně bylo utvářeno i mnoho jiných míst spojených s biblickými událostmi, včetně současného Jeruzaléma, který, jak je dnes známo, nebyl tím původním Jeruzalémem, ale římským městem Aelia Capitolina, postaveném po roce 135 n.l. Vytváření těchto míst často sloužilo nejen náboženským, ale i politickým cílům, což vedlo k jejich mytologizaci a normalizaci v křesťanské tradici.
Závěr
Nazaret, jak ho dnes známe, je město s hlubokými kořeny v biblické tradici, avšak jeho historická existence před 4. stoletím je nejasná a nedostatečně podložená. Vznik města může být výsledkem teologických a literárních konstrukcí, které byly následně podpořeny archeologickými interpretacemi a náboženskými potřebami raně křesťanské církve. Současný Nazaret tak představuje nejen místo historického a náboženského významu, ale i příklad toho, jak mohou být města a místa vytvářena a utvářena podle potřeb a interpretací různých historických období.
Zdroje:
GNILKA, Joachim. Ježíš Nazaretský - poselství a historie. Přeložil Miloš VOPLAKAL. Theologica. Praha: Vyšehrad, 2001.
KÜCHLER, Max a BIEBERSTEIN, Klaus. Jeruzalém: příručka a kulturněhistorický průvodce Svatým městem. Přeložil Pavel ČECH, přeložil Vlastimil DRBAL. Historie měst a území. Praha: Academia, 2024.
Novozákonní apokryfy. Vydání páté. Knihovna rané křesťanské literatury. Praha: Vyšehrad, 2024.
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 28. (19. opravené) vydání. Praha: Česká biblická společnost, 2023
FLAVIUS, Josephus; FLAVIUS, Josephus a FLAVIUS, Josephus. O starobylosti Židů Vydání třetí. Antická knihovna. Praha: Arista, 2021.
MILKO, Pavel. Órigenés učitel. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada. Červený Kostelec: Pavel Mervart ve spolupráci se Slovanským ústavem AV ČR, 2008
Emmett, Chad Fife, Beyond the Basilica: Christians and Muslims in Nazareth. University of Chicago Press, 1995
Isaac, Benjamin, Empire and Ideology in the Graeco-Roman World. Cambridge: Cambridge University Press, 2007
