Článek
Samotné výhony tzv. kacířů jsou pak kritizovány v textech církevních otců. Samotné texty kritizovaných směrů se buď nedochovaly, byly zničeny, či splynuly v rámci harmonizace. Je nutné si ale uvědomit, že v počátcích křesťanství byly jednotlivé sekty na sobě nezávislé. Každá sekta měla své vlastní evangelium (pohané většinou Markovo, žido-křesťané Matoušovo) a ta evangelia byla vůči sobě konkurenční.
Kniha Zjevení, patřící do běžné apokalyptické literatury I. a II. století a více než polovina odkazů pochází od Daniela, Ezechiela, Žalmů a Izajáše, dále pak na židovskou liturgii Roš ha-Šana, židovský konec roku, kdy je troubeno na šofary (polnice) a kdy každoročně v judaismu nastává boží soud a každý člověk je souzen. Autor se podepisuje jako Jan (z Patmosu). Tradiční výklady, že jde o apoštola Jana, jsou dnes již dávno neudržitelné. Není ani jasné, že autorem je jakýkoliv jiný Jan, jelikož falzifikace textů se jménem autority bylo, nejen, v křesťanské literatuře běžné. Z možných adeptů na to, kdo napsal Zjevení je jistí Cerinthus, gnostický křesťan žijící na přelomu I. a II. století. Všeobecná shoda je, že Zjevení bylo napsáno někdy mezi lety 90 a 110 n.l.
Cerinthus je znám z děl Eppihana a Ireneje. Především Irenejus se obul do Cerintha, že kvůli němu se nevykoupal apoštol Jan ve veřejných lázní v Efezu. Irenej píše:
- Jsou také tací, kteří od něho slyšeli, že Jan, učedník Páně, šel se vykoupat do Efesu, a když viděl uvnitř Cerintha, vyběhl z lázní, aniž by se vykoupal, a zvolal: Modleme se, aby i lázeňský dům se zřítil, protože Cerinthus, nepřítel pravdy, je uvnitř.
O století později, jistý presbyter Casius (Gasius) v Římě tvrdí, že Zjevení napsal právě tento zlovolný kacíř, pocházející z Efezu:
- Cerinthus prostřednictvím zjevení, která předstírají, že je napsal velký apoštol (Jan), mluví falešně, uvádí zázraky, o kterých mluví, jako by mu je ukázali andělé, a říká, že po vzkříšení mělo být království Kristovo na zemi a že lidé v tělesné podobě budou opět žít v Jeruzalémě a budou podléhat žádostem a rozkoším.
- Stejně mluví křesťanská sekta Alogi z Efezu někdy kolem roku 200 n.l. Název Alogi je patrný. Anti logos. Tato skupina odmítala Janovo evangelium a Janovo zjevení, protože:
- „Nepřijímají knihy Janovy...protože říkají, že nejsou (texty) Jana, ale Cerintha“
To samé tvrdí Hippolit Římský
- Objevil se muž jménem Caius, který řekl, že evangelium není od Jana, ani Apokalypsa, ale od Cerintha, toho kacíře.
Je zvláštní, jak tisíce kilometrů do sebe, v jiném čase, panuje u některých přesvědčení, že Janova apokalypsa byla ve skutečnosti napsána kacířem Cerinthem. Cerinthus zastával pozici proti pohansko-křesťanskou. Odmítal Markovo evangelium a souhlasil s Matoušovým. Nepopíral, že bůh Hebrejů existuje, ale považoval jej za nižšího než toho, který stvořil svět. Jako většina východních (židovských) křesťanů té doby rozlišoval mezi Ježíšem a Kristem. Považoval Ježíše za člověka, který se stal Kristem po křtu. Kristus z něj byl sňat zase ukřižováním. Učil, že Kristus je nebeská bytost, která se jednou vrátí.
Kniha Zjevení nebyla široce přijata. I když měla původně blíže k židovským křesťanům než křesťanům pohanským. Jelikož ale katolická protoortodoxie se také nejvíce prosazuje na konci druhého století na východě, žido-křesťanství začíná nevyhovovat evoluci ideologického kurzu křesťanství. Paradoxně tak Kniha Zjevení není dodnes v některých vzdálených východních církvích uznána a mnohé blízkovýchodní církve ji uznali až po 15 století. Laodicejský koncil ji v roce 363 n.l. ještě neuznává, teprve až synoda v Kartágu v roce 396 n.l. ji zmiňuje jako kanonickou, ovšem plné kanonicity se dočkala až v roce 1546 na Tridentském koncilu. Dodnes není Kniha Zjevení součástí pravoslavné liturgie.
Zdroje:
Doherty, Earl. The Jesus Puzzle: Did Christianity Begin with a Mythical Christ?. Ottawa: Age of Reason Publications, 1999.
Ehrman, Bart D. Lost Christianities: The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew. Oxford: Oxford University Press, 2003.
Carrier, Richard. On the Historicity of Jesus: Why We Might Have Reason for Doubt. Sheffield: Sheffield Phoenix Press, 2014.
Price, Robert M. The Christ-Myth Theory and Its Problems. Cranford: American Atheist Press, 2011.
Eusebius of Caesarea. Ecclesiastical History. Translated by C.F. Cruse. Peabody, MA: Hendrickson Publishers, 1998.
Irenaeus of Lyons. Against Heresies. Translated by Dominic J. Unger and John J. Dillon. New York: Paulist Press, 1992.
Flusser, David. Ježíš a jeho soudobí. Praha: Academia, 2003.
Epiphanius of Salamis. The Panarion of Epiphanius of Salamis. Translated by Frank Williams. Leiden: Brill, 2009.
Bauckham, Richard. The Book of Revelation and Early Jewish Christianity. Edinburgh: T&T Clark, 1993.
Brown, Raymond E. An Introduction to the New Testament. New York: Doubleday, 1997.
Wells, George A. The Jesus Myth. Chicago: Open Court, 1999.
Ludemann, Gerd. Heretics: The Other Side of Early Christianity. Translated by John Bowden. Louisville, KY: Westminster John Knox Press, 1996.
Price, Robert M.. Deconstructing Jesus. Amherst, NY: Prometheus Books, 2000.
Ehrman, Bart D. Ztracené křesťanské texty: Evangelia a další texty, které byly církví ztraceny. Praha: BB Art, 2011.
