Článek
Ano může. Máme stovky evangelií, přičemž čtyři jsou dnes normalizována a kanonická (Matouš, Marek, Lukáš a Jan), dvě další synoptická (Tomášovo a Markionovo) a poté spoustu, které se z nějakého důvodu nedostaly během prvních čtyřech století do kánonu. Mohou být ale kanonická evangelia antiangelionská? Ano.
Uvědomme si, že evangelia, ať už inklinujeme ke křesťanskému odbornému názoru a posouváme evangelia do I. století, či se stavíme na stranu skeptickému odbornému názoru a stavíme vznik evangelií až do II. století, shodneme se většinově, že jsou více alegorická než popisná. Nemusí vyjadřovat vždy skutečnost a dnes dokonce známe i výpůjčky z mnohem pozdějších textů, především farizejských, například kapitoly o práci o sobotě (jezení klasů na poli), či léčení ruky v synagoze o sobotě, oboje je zařazeno do Mišny z druhého a třetího století, tedy dnes tyto pasáže najdeme v Talmudu. Jinak řečeno, Ježíš nemůže citovat pozdější Talmud, jedná se tak o interpolaci. Navíc je zde použita farizejská věrouka a je nesprávně popisována protifarizejsky… A takových jevů je více.
Většina vědců se dnes shoduje na tom, že první evangelium je Markovo. Někteří tvrdí, že se jedná o interpolované Markionovo. Pak by to znamenalo, že první evangelia vznikají někdy po roce 130 n.l. S tím souvisí totiž také např. rané texty Justina Mučedníka (žil cca 100 – 165 n.l.) který píše v díle Apologie (I. a II.) výrazně o prvním z heretiků Šimonovi, vůbec nepíše jednak o Pavlovi z Tarsu (nezná jej, či jej neuznává) a píše jiné verze příběhů, než známe z normalizovaných Skutků Apoštolů. Pokud tedy Justin Mučedník psal, řekněme po dvacátém roce svého života, kolem roku 120 – 130 n.l. nezná stěžejní biblické dílo Skutky a tím pádem ani nezná Lukášovo evangelium. Navíc cituje zcela paradoxně některé Pavlovy listy, ale přiřazuje je Šimonovi Mágusovi.
A nyní k tomu protievangeliu. Instantní věřící nemá potřebu pátrat dál. Ale jak jsem nedávno psal, je nutné číst texty, které jsou ze stejné doby, jako kanonické spisy. Vytvářím nám pak širší pohled na rané křesťanství vůbec. Předpokládám ale, že se shodneme na tom, že evangelia, ať už napsaná někdy kolem zboření Chrámu, či až ve druhém století, mají ještě jednu vrstvu, na kterou lze lehce zapomenout. A tou je reakce na již vznikající křesťanství. Křesťanství nikdy nebylo jednotné a dva velké proudy prožidovské a propohanské se dělí na mnoho dalších vzájemně bojujících skupin. Evangelia tak vznikají v těchto bouřlivých dobách. Je třeba upozornit, že třeba Justin Mučedník, který nezná Pavla z Tarsu, ale paradoxně zná jeho listy a zná jeho následovníka Markiona, popisuje už ve své době mnoho protichůdných proudů. Evangelia, která dnes bereme za synoptická, tak mohou vznikat v jednotlivých sektách, které mají potřebu bojovat proti té druhé. Markovo evangelium je blízké Markionovi a Siomenanům (pojmenovaných podle Šimona (snad Pavla z Tartsu) Mága. Matoušovo pak je blízké Justinovi.
Abych nemlátili jen slámu, mrkněme, jak si jednotlivé frakce vyřizovaly účty přes evangelia:
MAREK 9:38 – 41:
Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vypuzuje démony, ale s námi nechodí; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.“ Ježíš odpověděl: „Nebraňte mu; neboť nikdo není takový, aby konal mocný čin v mém jménu a mohl snadno o mně zle mluviti. Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.
Markionovci a Simeonovci (tedy pohano-křesťané) zde musí vidět apoštola Pavla, respektive Šimona Mága. Tato část je zřejmou reakcí na působení „dalšího“ apoštola, který nepatří ke dvanáctce původních, a především jeho pozitivní legalizace. Do dávného příběhu tak autor vetkal aktuální spor, zřejmě popisovaný v nejrůznějších dřívějších i pozdních fragmentech Skutky 8. kapitola, Galatským 2, Pseudoklementinská Homilie XVII/Kapitola 19, Skutky 13…(prostě hledejte klidně další).
Proti Markionovcům stojí například židokřesťanské komunity. Ty, když si přečetly tuto část, respektive když znaly působení Šimona Mága (tedy snad Pavla z Tarsu a Markiona), tak ho v něm poznali. A bylo jisté napsat protievangelium – proti působení Pavla z Tarsu. A tak zcela stejnou pasáž v Markovi přepsali:
Matouš 7:22 - 23 a Matouš 12:30
Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti….Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
Takových drobných nuancí je dost. Nejenom v kanonických spisech, ale tohle patří mezi nejviditelnější. Hledejte klidně další.
Zdroje:
Matouš 7, 12
Marek 9
Skutky 13, 8
Galským
Pseudo-klementinská Homilie XVII/Kapitola 19
Dunn, James D.G. Jews and Christians: The Parting of the Ways, AD 70 to 135. pp 33–34. Wm. B. Eerdmans Publishing (1999). ISBN 978-0-8028-4498-9.
The Amazing Colossal Apostle: The Search for the Historical
