Článek
„Mladí jsou strašně líní,“ říkával můj děda, narozený v roce 1925. Jeho slova se vztahovala k mladé generaci padesátých let, generaci, která vyrůstala v těsném poválečném období. Dnes mi to přijde až úsměvné, když si uvědomím, že právě potomci této údajně „nejlínější“ generace dnes podobně mluví o současné mládeži.
A tak je to vlastně se vším. S věkem se stáváme méně otevření vůči světu za naším obzorem. Naše vnímání společnosti se zužuje, zapouzdřuje. Svět kolem nás se zdá být stále méně přátelský a méně přívětivý. Přestáváme držet krok s moderními trendy, a to, co nám kdysi přišlo samozřejmé, se náhle jeví jako nesrozumitelné.
Nedávno jsem se po letech vrátil na svou alma mater jako přednášející. Bylo to zvláštní – když jsem vstoupil po dvaceti letech na katedru, zjistil jsem, že už vůbec nerozumím nadšeným doktorandům, kteří se zabývají moderními a progresivními výzkumnými postupy. Jsem nakonec vděčný, že mě přijali pro teoretickou výuku. Mohl jsem se zlobit a vykřikovat: „Vy, mladí, co děláte za hlouposti!“ Mohl jsem nadávat na to, jak za našich časů nebyla žádná umělá inteligence, a notebooky jsme ani nepotřebovali – vystačili jsme si s tužkou a papírem! Nebo jsem mohl vzdychat: „To ty mladé učíte? Co se stalo se starými dobrými skripty?“
Ale vzpomněl jsem si na své vlastní studentské roky. I my jsme tehdy chtěli změnit svět. Už tenkrát jsme „hejtovali“ stará skripta, aniž bychom vůbec znali toto slovo. Když nám chyběly technologie, vytvořili jsme si vlastní – jednoduché webové aplikace, kam jsme nahrávali zápisky, návody a řešení úkolů pro spolužáky. Používali jsme hromadné e-maily, ačkoliv se občas stalo, že někdo omylem něco smazal. I když to byly pravěké začátky informačních technologií, byly to naše začátky.
Vzpomínám si na jednoho z našich přednášejících, dr. Janíčka, který tehdy vypadal, jako by mu bylo sto padesát let. Byl to typický představitel staré školy. Nosil bílý plášť. Na přednáškách popsal dvě tabule, smazal je a prohlásil: „To už přece znáte.“ A vždycky tvrdil, jak je naše generace hrozná – prý jen sedíme u televize a u nesmyslných počítačů. Dnes slyším, jak se moje generace, která proseděla hodiny u obrazovek, stěžuje, že mladí sedí jen u telefonů. Že jsou líní, že fetují, že pijí. Ale když se podívám zpět, musím si přiznat, že za nás jsme pili a kouřili snad ještě více. Dnešní generace je zodpovědnější k sobě i prostředí.
Možná bychom měli přestat tak rychle soudit a pamatovat si, že každá generace má svůj vlastní boj, své výzvy a svůj vlastní pohled na svět. No nic, jdu si obléci bílý plášť, vezmu fixy na tabuli, protože tu starou dobrou černou tabuli mi už oddělali, a budu se snažit nebýt na mé studenty nostalgický. Zakazuji si, abych jim říkal, že si pamatuju dobu nejenom před Googlem, ale dokonce před internetem. Zkuste to také.
