Článek
V současnosti je v naší malé zemi necelých 12 tisíc malých obchodů s potravinami a ročně jich několik set zanikne. Za posledních 5 let kolem 2 tisíc. Nepomáhají ani státní podpůrné programy, nebo snaha obcí motivovat obchodníky například symbolickým nájemným. To jsou fakta, a teď mi dovolte se rozepsat čistě ze subjektivních dojmů.
Nedávno se mi na sociální síti objevila výzva k bojkotu marketů, kvůli jejich nenažrané cenové politice. K bojkotu se zde vyzývá od 27.11. do 3.12.2023. Plně s takovou výzvou souhlasím a podporuji ji, ostatně takový nápad jsem mezi své přátele na Facebooku postoval před mnoha měsíci. Hned vám mílí čtenáři řeknu proč.
Nebudu se zde zabývat až tak cenovou politikou marketů a jejími důsledky pro výrobce potravin, ačkoliv je pro ně jednání marketů prokazatelně v některých případech minimálně nekalé a likvidační. Pro občany pak, při sledování cen a kvalitou za hranicemi je chování obchodních sítí až nechutné.
Budu se zabývat dopadem na nás všechny, obyvatele obcí i měst, na které mají markety zásadní vliv. Co se obcí týče, je jasné, že malý obchod se může udržet jen velmi těžko. V obci totiž není velká kupní síla, pokud zde nepůsobí nějací zaměstnavatelé. Lidé, kteří pracují, si nakoupí cestou ze zaměstnání nebo v pracovní době ve městě a na malý obchod ve vsi zbývá klientela seniorů, kteří si přijdou denně pro pečivo a pár drobností. Dokud nebyli tak rozšířené markety, lidé nakupovali v místě svého bydliště a dali možnost obživy místním, kteří obchod vlastnili, vedli, nebo je zaměstnával. V obchodě se lidé scházeli a fungoval také jako možnost sociálního stmelení podobně, jako hospoda.
V této chvíli se hodí upozornit, že rozhodně nemám za cíl někoho kritizovat za to, že nakupuje v marketu, to rozhodně ne! Sám občas z donucení také musím. Chápu, že je to pro mnohé pohodlnější. Cílem této úvahy je ale spíše hodnocení dopadů.
Co se týče změn, které velké obchody zapříčinily ve městech, ty považuji za drastické. V dnešních velkých obchodech s potravinami už totiž zdaleka nekoupíte jen potraviny ale i drogerii, oblečení, elektroniku a možná ještě více. Vše na jednom místě je nesmírně pohodlné. Zkuste se ale podívat, kolik takový market zaměstnává lidí? 10? 20? Řekněme 20 lidí v jednom obchodě, 20 zaměstnanců. V dobách, než se postavilo v některých malých městech i 5 marketů, lidé provozovali své obchody, malé krámky s potravinami, obuví a další menší i větší. Města jich byla plná a každý tento malý obchod vedl majitel, který k němu měl zásadní vztah a pečoval o něj i o své zákazníky, případně zaměstnance. Protože když mu šel obchod, mohla se mít dobře jeho manželka a děti. Svoje peníze tak lidé nechávali obchodníkovi, kterého znali jako souseda a budovala se tím jistá sounáležitost. Lidé zaměstnaní v marketech jsou už jen „pouhými“ zaměstnanci, kteří spravují sterilně čistý obchod v hale, kam chodí naprosto cizí lidé bez možnosti navazovat jakékoliv sociální vazby a nemající ke svému zaměstnavateli žádný vztah. Obchodní síť je (v našich podmínkách) podprůměrně ohodnotí a zisky se vyvedou za hranice. Chápete ten rozdíl? Tito lidé nikdy svůj obchod nevybudují, protože už nebude kupní síla, která by ho uživila. Proto dnes v menších městech vidíme stát markety, ale místo malých obchůdků zůstávají jen prázdné výlohy. Sám mám taková města kolem sebe v Libereckém kraji.
Nelíbí se mi doba „marketová“, doba korporátní, kdy mizí malí živnostníci a vše ovládají zahraniční korporace, kterým vlády ochotně umetají cestičky, jistě ne zadarmo. Z pohodlnosti přicházíme o něco velmi cenného, propojení s ostatními lidmi, možnost podnikat lidsky. S tím souvisí nepřímo i svoboda, protože stále více lidí nemá jinou možnost, než se stát zaměstnancem v korporátu a nikdy se nerozvíjet jinak než pro svého zaměstnavatele.
