Zlato. Historie nejen opravdových peněz

Před nimi totiž existovala pouze směna zboží za zboží nebo službu. Ta měla ovšem zásadní nevýhodu. Když jste potřebovali koně a chtěli jste ho vyměnit za krávu, museli jste najít nejen někoho, kdo má koně navíc, ale také je ochoten za něj přijmout krávu. Nutnost nalezení správné protistrany k uskutečnění obchodu samotný obchod činila velmi složitým. Začala proto vznikat poptávka po univerzálních platidlech, která budou přijímat všichni bez ohledu na zboží nebo službu, kterou poskytují. Těmito platidly se staly různé přírodní cennosti podle kultur, ve kterých se uplatňovaly. Někde to byly mušle, jinde kameny. V našich končinách dokonce kousky plátna. Vše bylo ale postupně vytlačováno drahými kovy, které svým leskem navozovaly pocit vzácnosti a nebyl velký problém je dělit podle potřeby.

Dělení drahých kovů bylo přesto jistým způsobem nepohodlné a mnohdy nespolehlivé. Nabízelo velký prostor pro nepoctivce. S jistotou se to zřejmě už nedozvíme, ale nejspíš právě z těchto důvodů začaly vznikat první mince. Ty se datují do 7. století před naším letopočtem v Asii a byly jimi odlitky elektra, přírodní směsi zlata a stříbra, oražené značkou města, či panovníka. S těmito odlitky už nebylo nutné drahý kov vážit, ale stačilo jej jednoduše přepočítat. Proto byly staré mince často nazývány podle váhových jednotek.

Ať už byl důvodem nedostatek drahého kovu nebo touha panovníka nechat si víc pro sebe, bylo stále častější, že mince sice měly svoji nominální hodnotu, ale jejich obsah byl stále víc a víc ředěn méně hodnotnými kovy. Mincí se přidávalo do oběhu stále více, ale méně kvalitních. Zrodila se inflace. Přibývalo také nemalé množství menších, lokálních měn, užívajících méně vzácné kovy jako stříbro nebo měď a které také zmíněným ředěním rychle zanikaly. Nicméně pro potřeby sjednocení platidel při obchodech různých oblastí a kultur bylo třeba opět najít univerzální platidlo, které měli být ochotni akceptovat všichni. Tím se stalo zlato a zlaté mince. Ředění množství drahého kovu v mincích se ovšem zabránit nedalo a proto se časem peníze staly kryté z části nebo úplně pouhou důvěrou a systém se změnil.

Dostáváme se blíže k penězům, jak je známe dnes. Není to ale úplně to samé. Tyto papírové směnky opravňovaly jejich majitele přijít do banky a dostat za ně množství drahého kovu, které směnka umožnila. Lidé ovšem tyto směnky přijímali zpočátku jen velmi neochotně. Byly totiž vydávány lokálními institucemi a mnohdy banka neměla drahý kov v požadovaném množství. Dnes tomu říkáme, že zbankrotovala. Větší důvěru si získaly, až když se začaly tisknout na státní úrovni a tím se zrodily bankovky. Stále platilo, že majitel je může směnit přímo za drahý kov. Dalo se tedy stále ještě hovořit o skutečné hodnotě peněz. Zlom přišel teprve ve 20. století.

Až do 33. roku minulého století byl Americký dolar plně krytý zlatem. Po tomto roce byl záměrně devalvován a každý dolar byl od té chvíle krytý zlatem pouze ze 60 %. Stalo se tak, aby byl podpořen americký vývoz v době krize. Zlato si za dolary v té době už nemohli v bance odebrat občané, těm byly k dispozici pouze natisknuté peníze. Pro cizí státy ovšem dolar představoval jistotu, se kterou za něj mohly v amerických bankách odebrat zlato v pevně stanoveném poměru k dolaru. Tento stav byl nazýván Brettonwoodský měnový systém a trval až do roku 1971, kdy přišlo jeho zrušení, nazývané také jako „Nixonův šok“. Dolar již nebyl krytý zlatem, pro nikoho a nikdy víc. V Evropě byla po druhé světové válce situace podobná. Dolar se stal světovou rezervní měnou a nutnost devalvovat národní měny válkou poničených států, peníze znehodnotila podobně jako v USA.

Po definitivním odvázání od zlata začala důvěra v dolar jako rezervní měnu klesat stejně jako jeho hodnota. Dnes má zlato 50× vyšší cenu vyjádřenou v dolarech. Jinými slovy se dá říci, že dolar přišel od svého odtržení od zlata o 98 % své hodnoty. Jiné světové měny na tom nejsou o nic lépe. Nové peníze se „tisknou“ do nedávna nebývalou rychlostí a každá měna ztrácí svoji hodnotu stále více. Výraznému navyšování měnové zásoby se říká tisk peněz. Správný název zní kvantitativní uvolňování. Rychlost, jakou probíhá zvláště posledních pár let, je pro současný měnový systém, založený na důvěře a dluzích, smrtící. Jen spojené státy například v letech 2020 a 2021 napumpovaly do své ekonomiky kolem 40 % nových a nekrytých peněz (roky 20 a 21 průměrně meziročně 18,6 %). Ještě se divíte, že celý svět poslední roky trápí zvýšená inflace? Divíte se, že stále více lidí ztrácí důvěru ve finanční instituce, potažmo v celý finanční systém a nakonec i v celé vlády?

Fakt, že je současný stav neudržitelný, ačkoliv se tisk peněz v rámci boje s inflací v posledním roce zpomalil, je již mnoha ekonomům i běžným obyvatelům znám. Změna monetárního systému je jistá. Otázkou zůstává, na jaký nový systém se přejde a kdy.

Centrální banky mnoha států, včetně těch největších, v posledních letech velmi výrazně navyšují své rezervy ve zlatě. Za rok 2023 dokonce centrální banky skoupily nejvíce zlata za posledních 50 let. Otázkou tedy je, zda už tuší, že nové peníze budou opět navázány na zlato, nebo netuší nic a berou zlato jen jako způsob, jak si zajistit hladký přechod na nový systém, ať už bude jakýkoliv. Jednou provždy je totiž zlato svojí vzácností a stabilitou skutečnými penězi. Peníze na našich účtech nebo v peněženkách skutečné nejsou. Zeptejte se pamětníků měnové reformy v 53. roce.

Ať už standartním penězům věříte nebo ne, rozhodně není na škodu být připraven. V naší zemi roli zlata v majetku podceňujeme, přestože díky zmíněné měnové reformě a tím i historické zkušenosti bychom měli být opatrní. V západních zemích Evropy je běžné, že ve zlatě má své peníze uložené více než 20 % obyvatel. U nás to byly dlouhé roky 2 - 3 %. Teprve v posledních letech se poměr vyrovnává a nyní se podle průzkumu nacházíme kolem 15 % dospělé populace ČR. Já zlatu věřím a věřit budu, proto ho postupně přikupuji, víceméně bez ohledu na cenu. Zlato mi totiž v tichosti hlídá hodnotu mých peněz a kdyby bylo nejhůř, dá se bez větších potíží směnit například za letenku nebo potraviny. Co vy, věříte zlatu?