Článek
Impozantní pragmatismus Donalda Trumpa. Kde se bere ten obdiv? Souvisí to s dějinami a s otázkami, které spolu v korespondenci řešili Freud a Einstein. Kde vidím tu paralelu: Není diskuse o tom, že Trump se chová…pragmaticky. A toto jako leitmotiv svého jednání udržuje. Takhle se ukázal v minulém volebním období, takhle to sliboval během své kampaně, není se tedy čemu divit. Drží styl. Koneckonců je to módní slovo: pragmatismus. Často pod něj schováváme, když někdo podrazí kamaráda, aby měl nějaký prospěch, když někdo zalže, aby si pomohl, když někdo něco šlohne, ale nikdo ho nechytí. Už dlouho se to ukazuje v politice jako otevřený modus operandi a snadno vznikne dojem, že to je… chytré, že takhle, s touto dovedností, je člověk patřičně správně vybaven pro život v moderním světě. Je to dojem, který se v dějinách vždy čas od času ukáže.
Toto nadšení pro „pragmatismus“ odráží nedůvěru ke společnosti. Pokud někomu pomáhám, dodržuji své závazky a spolupracuji, moje slovo platí, pak to znamená, že mu věřím, že věřím v naši společnou budoucnost, ve které mi moji službu vrátí protislužbou. To dává logiku a smysl. Pokud lidem kolem sebe nevěřím a nevěřím v budoucnost, pak proč bych dodržoval slovo…? (když už ty hodnoty nemám v sobě a nemám ani takovou sebeúctu, abych sám sobě stál za to, že obstojím v etických volbách).
Přes to přese všechno spousta lidí, kteří aplaudují Trumpově otevřené přímočarosti a jasně pojmenovaným zájmem „sáhnout si“ na ukrajinské nerostné bohatství (navíc bez války, Ukrajinu za ně už vyčerpali Rusové svou invazí, to je přece výhodné) v soukromém životě dodržují většinu svých závazků, nepovažují se za podrazáky. Proč se tedy tak často objevují komentáře „ten chlapík se mi líbí“ „je to zkušený obchodník a obchodně jedná i v politice“ „Trump je moderní leader“ a podobně?
Právě o tom si psali Freud a Einstein a ve 40.letech minulého století nad tím slovutný psychoanalytik mudroval: Jak je možné, že tolik lidí, tolik příslušníků tolika kulturních národů jde do války, kde páchají neskutečná zvěrstva - a pak se vrátí domů a zase jsou z nich lékaři, právníci, učitelé, otcové a manželé…?
Je to tím (dovozoval se Freud), že si nepřipadají, že by nesli odpovědnost za své činy, nepřipadají si, že by byli v té válce „za sebe“. Vlastně spousta lidí chce (parafrázuji, co naspal Freud), aby byli slušní představitelé slušného státu, který ale vede grázl. Bezskurpulózní hajzlík, který pro všechny ze své země vyjedná to nejvýhodnější, kdekoho podrazí, kdekoho obelže…aby se lidem v zemi žilo domněle lépe - a přitom si mohli o sobě myslet, jak jsou dobří, slušní a poctiví.
Je to jednoduché - spousta lidí i u nás takhle chodí k volbám, kdy si cíleně vybírá vlastně někoho na špinavou práci.
Celá ta volba je ale o něčem jiném: O tom, jestli věříme, že spojenectví má smysl. Jestli věříme, že bude nějaká budoucnost, kde se spolupráce může vyplácet. Někde na konci je i to, jestli sami sebe chceme považovat před sebou samými za poctivé. Ale pokud můžeme něco šlohnout beze svědků, pokud za nás někdo naše spojence podrazí - možná mu chceme tleskat. Možná to ledaskomu imponuje. Nejsmutnější je, pokud je někdo poctivý jen proto, že se bojí, aby se to neprovalilo. A proto se tolika z nás tak moc líbí, když Trump je podrazákem „v zájmu své země“ a „svých lidí“. „Já nejsem na straně nikoho, jsem na straně Spojených států“ , řekl Trump během hádky na setkání se Zelenským v Bílém domě. Je vlastně velmi otevřené prohlášení. Je to efektivní. Myslím, že to ale není slušné, ani důstojné. Někdo mi řekne, že za to si levnější chleba v krámě nekoupí. Souhlasím, o to tu jde. Jestli si v dnešní době ještě vůbec někdo chce připlatit za poctivý chléb náš vezdejší…
