Článek
Bylo to namáhavé, ale stálo to za to.
Asi hlavní výstup z tohoto pokusu je: Největší obavu mám, že se pomalu překlápí politický dialog v iluzorní souboj dobra proti zlu. Není to tak, že „my“ jsme dobro a „oni“ jsou zlo. Všechny by nás měla spojovat snaha o dobrý život, o lepší podmínky v naší zemi i v Evropě, kde žijeme. Pouhá radost z vítězství „našeho“ tábora nám život nezlepší.
(jen pro pořádek. pokud někdo transparentně lže, pak dobrý není a je jedno, za který „tábor“ „kope":)
Co jsem zjistil:
- že je dost i docela politicky a mediálně známých lidí, kteří stržení celou tou hysterií (anebo uplacení, protože někdy si už nedovedu představit, co jiného je vede třeba k šíření přímých lží anebo nesmyslů) šťastně chválí všechno proruské, protisystémové, všechno, co boří celé naše životní hodnoty - které, pokud se prosadí, nemilosrdně smetou i je, tedy ty dnešní nadšené adoranty, „chváliče"
- že je to opravdu docela izolovaná (ne úplně malá, počítejme jednotky tisíc) skupina lidí, kteří se navzájem intenzivně podporují v radikalitě a na cokoli, co nezapadá, agresivně útočí
- občas se některým proruským politikům přihodí, že zcela otevřeně a přímočaře chválí diktátorské postupy a rovnou napíšou „když mne budete volit, budu to dělat přesně takhle“.
- že mne stále znovu překvapuje, jak je možné, že naše země, která má pořád historické bebí v podobě Mnichovské konference 30.9.1938, může vyprodukovat lidi, kteří přesně tento model aplikují na Ukrajinu.
- že jsem narazil i na přímé hlásání toho, že podporovatelé Evropy patří na Sibiř, a taky tam všichni brzy skončí.
TEDY - PŘEKVAPILA MNE TVRDOST A OTEVŘENOST TÉTO LINIE, KTERÁ NIC NETVOŘÍ, JEN URÁŽÍ A KRITIZUJE JAKOUKOLI TVŮRČÍ AKTIVITU A SNAHU.
Dále jsem zjistil, že je tu několik prvků, které se všude opakují, tedy:
- je tu zřejmá snaha chválit podrazáctví a porušování všech dohod i etických hodnot, a interpretovat to jako „sebevědomí“ „odvahu“ „modernost“ „vůdcovství“ a tedy i „leadership"
- je tu stále opakovaný motiv: „nikomu nevěřte, všichni vám lžou.“
- že v pozadí komentářů a textů není žádná kontinuita ani konzistence v názorech a stanoviscích. Tedy není tam žádná skutečná myšlenková konstrukce, ale jen snaha ničit, bořit, nesouhlasit. Co se napsalo včera, se dneska libovolně popře, co se řeklo předevčírem, se dneska napíše opačně.
- že už se víc a víc smývá hrana mezi tím, co je jaké stanovisko a obě strany sporů se obviňují v podstatě z téhož. Proruská linie v podstatě převzala rétoriku té proevropské, akorát že z toho, co sama dělá, obviňuje druhou stranu
- že bohužel roste agresivita i na straně „proevropanů"
TEDY - JSME V DALŠÍ FÁZI PROPAGANDISTICKÉ VÁLKY, KDY SE BEZDĚKY ADAPTUJEME NA MNOHEM TVRDŠÍ KOMENTÁŘE, NEŽ TŘEBA PŘED ROKEM, A ŽE BEZ OHLEDU NA NÁZOROVÉ STANOVISKO POSILUJE REZIGNACE A PŘIJETÍ POCITU „NEMŮŽEŠ VĚŘIT NIKOMU"
Abychom si rozuměli - nejsem apriorní odpůrce všeho konzervativního či republikánského, ani si nemyslím, že kdyby byla zvolena Kamala Harris, že by byl svět šťastný a zalitý sluncem. Demokrati se zkompromitovali a doslova na stříbrném podnose předali USA Trumpovi. Podobně se to stalo na Slovensku a máme na to parádně zaděláno i u nás, kde se současná vláda (jako reprezentant demokratických hodnot, který má ovšem za ledacos také máslo na hlavě) více a více kompromituje a k tomu víc a víc rezignuje na vlastní komunikaci směrem k veřejnosti.
Na obou březích se ztrácí schopnost vidět reálné souvislosti a kriticky uvažovat a hodnotit stav věci. Rostou emoce a zloba. To je přesně stav, ve kterém děláme chybná, zbrklá rozhodnutí.
Juval Noah Harari poukazuje, že DIKTATURA DRŽÍ POHROMADĚ DÍKY REPRESI, DEMOKRACIE DÍKY DŮVĚŘE. Není třeba změnit názory lidí, staří připravit je o důvěru v to, v čem žijí.
Vidím tam řadu paralel s nástupem fašismu a následně i komunismu - ale s tímto přirovnáním opatrně, protože s ním operují obě strany…
Zkuste si možná ten můj „výlet“ udělat také, stojí za to, na pár dní se stát čtenářem postů na stránkách nesystémových a proruským politiků a aktivistů- je poučné vědět, co chtějí zavést v naší zemi. Je poučné vědět, na čem staví jiné názorové proudy, než moje. (a je zajímavé sledovat, jak podobně, jako kdysi třeba Slánský, jsou přesvědčeni, že se ten „třídní boj“ neobrátí proti nim)
Ještě jednou pro jistotu opakuji - nemám „jediný správný názor“, řešením není přetvoření politiky v souboj dobra proti zlu. Není to tak, že „oni“ jsou zlí a „my“ jsme hodní. Je to tak, že je třeba neztrácet hlavu, přemýšlet, uvažovat, nenechat se vtáhnout do hysterie.
Bůh s námi. Hlídejme si zdravý rozum. Uvažujme kriticky, ne černobíle. Nevzdávejme práci na demokracii, i když má mouchy, slabiny a vady. Diktatura nebude lepší.
