Článek
Bohužel mi to opět nedá a zejména ve světle nedávných událostí musím proti pravidlům bontonu „lehce pozdvihnout obočí“, lépe řečeno udělat nejen to, ale daleko víc…
Byl bych hloupý a omezený, pokud bych němel rád naši planetu - tedy domov, který nás nejen „ubytovává“, ale taky chrání a živí. Některé lépe a některé hůře, to však není zdaleka problém planety Země, jako síše těch kterých obyvatel na ní dlících.
Co je mi ovšem protivné, a to už jistě z mých předchozích příspěvků v rámci tohoto sloupku mnozí vědí je přehnaný „zelený boj“. Když se totiž něco dovádí k samým hranicím zdravého rozumu a v některých případech dokonce daleko za ony hranice, nadělá to více škody nežli užitku…
Takže za mne „New Green Deal“ je za touto hranicí. Zákaz spalovacích motorů a nepromyšlené subvence takzvaných obnovitelných zdrojů mi leze na nervy už dávno. Stejně tak, jak mi už dávno „pije krev“ takzvaná aktivistka Greta Thunberg, která daleko více než na obrazovky zpravodajských portálů a do novinových článků všude po zemi patří spíše do blázince, kde by pod dohledem zkušeného personálu mohla postupem času zmírnit svoji hysterickou povahu a třeba by se podařilo do ní vdechnout alespoň trochu zásad normálnosti, tolerance a zdravého rozumu.
Je vidět, že zameškaná školní docházka od útlého věku se na jejím rozhledu a psychyckém zdraví projevila zdrcující měrou.
K původně „zelené agendě“ přibrala postupem času aktivismus v oblasti „duhové“, už jí nestačí vysedávat před školou, ale ráda použivá různých chemikálií k tomu, aby vyjádřila svůj náror. Nemyslím teď braní drog, ačkoli vynucovaná mediální pozornost z její strany takovou drogou částečně je, mám na mysli například lepidlo, kterým se přilepí spolu se svými zelenými soudruhy k jízdní dráze anebo barvy, kterými poškodí budovy na různých místech naší planety, aby pak v rámci svého hysterického řevu o čemkoli zasvinila planetu zase o něco víc. Mám teď na mysli nedávný obrázek, jak „statečně“ křičí do mikrofonu, který je připojen k aparatuře dlící na korbě krokem jedoucího SUV po ulici města. To se mi ekologo´gické nezdá ani trochu, ani omylem.
Její poslední extempore, tedy „humanitární plavba“ jachtou do pásma Gazy pak svědčí o totálním osobnostním rozkladu dne (tuším) 22 leté slečny ze Švédska. Přes varováni Israelea předchozí nezdar se spolu s dalšími soudruhy vydali na cestu se zásobami jídla a léků. Kolik se na takovou jachtu vejde je jasné. Tato pomoc je asi stejná, jako byste hladovějícími městu velikosti Blanska přivezli kanystr s vodou, bochník chleba a tři balení aspirinu…
Ne nadarmo tu jachtu nazval „selfie jachtou“. To, že jde o osobní propagaci účastníků plavby snad nikdo rozumný nemůže pochybovat.
A tak se stalo to, před čím byla posádka předem varována a byla zadržena armádou Israele… Po zásluze a po právu…
Aby to následně Greta „vylepšila“, označila celou vojenskou akci za únos a obrací se na veřejnost, aby pomohli jí a jejím spoluplavcům zpět domů. Což se ovšem předpokládá, protože z Israele budou s největší pravděpodobností vyhoštěni do svých respektivních zemí…
V tomto smyslu není co řešit a lítost nad Gretou může skutečně spočívat pouze v tom, že člověk soucítí s jejím nezdravým psychickým stavem, který se opravdu dá označit za diagnózu…
Ten, kdo má oči, nechť vidí, ten, kdo má uši, nechť naslouchá a ten, kdo má rozum, ať se jím řídí…
Gretenismus je nová choroba, na kterou vakcína bohužel neexistuje…
Hezký den…
