Článek
To se stalo tak. Ujel mi (doslova, nikoli obrazně) vlak a já byl tím pádem nucen strávit několik hodin ve víru nočního velkoměsta… Mohu se vám přiznat, že „Nuda v Brně“ se rozhodně nekonala, a já se při pozorování účastníků nočního reje královsky bavil. Ostatně, k vidění bylo opravdu dost.
Na první pohled to vypadá, že je všude plno lidí, ale vytrvalým pozorováním lze odhalit, že jsou to tytéž skupinky neustále korzující ve větších či menších kruzích od epicentra dění. Někteří se dokonce v průběhu večera stihnou převléci (snad se i vysprchovat?)
A teď konkrétněji… Některé z módních kreací, které byly oné noci k vidění, připomínaly maškarní ples, u části přítomných postav jsem pak pojal podezření, že jim doma chybí zrcadlo. Ale budiž.
Snad každý vnímavější zpozoroval zajímavý úkaz: uprostřed ulice jako nehybná socha stojící muž s plnovousem, který asi po půl hodině stoického klidu počal náhle dělat dřepy.
Následně kolem mne prochází skupinka dívek, které vedla pozpátku jdoucí slečna se slunečními brýlemi (uprostřed noci) na očích. Je mi záhadou, proč byla tolik překvapená ze svého pádu na záda, když k tomu připočtu jisté, v krvi obsažené, promile. Celé toto vystoupení však korunoval mladík jedoucí na skateboardu přeplněnou ulicí, který ve své ušlechtilé snaze vyhnout se člověku sice uspěl, minout dveře do baru již ale nedokázal a narazil, aniž by si ve spěchu stačil cokoli u sličné barmanky objednat.
To nevymyslíš…
O adrenalinové vzrušení se zase postaraly dvě skupinky (každá rozdílného etnika), které po následovném příjezdu přivolaných policejních složek okamžitě takticky ustoupily. Přemýšlím ovšem, jak se vlastně oba rozkmotřené tábory poznaly. Při náhlém výpadku veřejného osvětlení totiž nastala tma jak v ranci a těžko se pak orientovat v barvě pleti. Konflikt záhy ustal, ale na místě přítomná záchranka nakonec neodjela s prázdnou, neboť paradoxně k jedinému nočnímu „krveprolití“ došlo v okamžiku, kdy se srdečně po letech před barem vítali kamarádi ze studií a při vítacím ceremoniálu upadli na zem.
Z mých zjištění pak pro účastníky nočních rejů vyplývá několik následujících rad:
Nenoste legíny, pokud máte výraznou nadváhu (a)nebo křivé nohy a netančete na ulici, chybí-li vám pohybové nadání. Obojí vypadá blbě. To už bych snad dal umělecké body té tančící slečně, která měla na noze sádru a jako oporu berle.
Krásné, dost možná i značkové šaty k ránu určitě nevylepšíte mastnou pizzou ze stánku s přemírou kečupu. Dá se poměrne snadno odhadnout, kde červená pasta záhy skončí.
Psi opravdu nemají rádi opilce, co se k nim lísají.
Dobíháte-li taxík na 10ti centimetrových podpadcích, existuje dost reálná šance, že upadnete na zem.
Nehrajte si na boxera, máte-li vypito přes míru. Okolí si rádo může bez rizika vsadit na to, koho ruce a koho ústa budou brzy od krve.
Možná se máte opravdu rádi, ale některé z výrazů náklonnosti působí na okolí trochu rušivě, zejména v případě sexuálních menšin.
Dejte si pozor na odpočinek na místech, kudy pravidelně sviští vozy taxislužby, a nenechte se v žádném případě ukolébat nápisem „pěší zóna“.
A opravdu na závěr? Když vám ujede vlak, budete mizerně (myšleno nedostatečně, ne jako vandrák) oblečený stát před barem, čumět na lidi, zapisovat si legrační poznatky a popíjet drink, nejspíš se u toho všeho nachladíte.
