Článek
Kamarádka provozuje bar a vždy kolem víkendu, ve kterém se koná v Brně Grand Prix, je třeba každé ruky a nohy. Tak jako každý rok i letos mne požádala o pomoc, jednak za barem a druhak proto, abych případně některé neukázněné konzumenty uklidnil a umravnil. Nejsem si úplně jistý, zda pro uklidňování spoluobčanů jsem právě já tím pravým člověkem, ale budiž.
V Brně bylo, jako vždy, veselo. Víkend v tomto městě je vždy plný nejrůznějších překvapení a příhod, už jsem o tom jednou referoval. Tentokrát jsem netušil, že jedné z taškařic budu přímým účastníkem, nicméně stalo se.
Měl jsem mírné zpoždění a kamarádka mne už „bombardovala“ textovými zprávami, kde že to jsem a kdy už budu na místě, čímž částečně narušila pohodu mojí jinak vždy klidné a vyrovnané povahy (smích). Zkrátil jsem si tedy cestu přes potemnělý park a záhy byl můj spěch vyrušen jedním ze spoluobčanů. Požádal mne o cigaretu a poté, co jsem ho zklamal, nemaje mu co nabídnout, obrátil pozornost na můj batoh a odehrál se zhruba tento dialog (nenahrával jsem, přesným přepisem tedy nedisponuji):
ON: „Hezkej batoh, líbí se mi.“
JÁ: „Dík. Mně taky, proto jsem si ho pořídil,“ odpovím a chci jít dál.
ON: „Co kdybys mi ho věnoval jako dárek? Když už nemáš tu cigaretu…“
JÁ: „To nepůjde, jak jsem říkal, líbí se mi taky, proto jsem si ho pořídil, a mám v něm věci, které bych neměl jak nést,“ začal jsem tušit, kam ten hovor směřuje, a ve svém tušení jsem se nemýlil.
ON: „A co bys říkal na to, kdybych si ho od tebe vzal, ať chceš nebo ne, i s těma věcma?“
JÁ: „Patrně bych ti znovu zopakoval, že se mi líbí, nehodlám ho s obsahem, ani bez nikomu dávat, ale místo batohu bych ti mohl dát třeba přes hubu…“
Spoluobčan se pohrdavě ušklíbnul a pokračoval rádoby vtipnou replikou: „U toho bych chtěl být, až to budeš zkoušet.“
Pokrčil jsem rameny a protože jsem od přírody dobrák, vzápětí jsem mu jeho přání splnil a náhradní plnění za požadovaný batoh mu bez dalšího poskytnul. Abych to zkrátil, batoh i s obsahem stále vlastním, spoluobčana možná trochu bolela čelist, ale to už se v rámci lidských vztahů občas stává…
