Článek
Robert Gordon Orr, hokejová superstar a člověk, který navždy zbořil předsudky o tom, že hokejový obránce nemůže (a ani nemá) útočit… Prostě a jednoduše tím, že nikoli jednou, ale hned dvakrát se díky svému talentu a zarputilosti ocitnul v čele bodování nejlepší hokejové soutěže na světě. A jako vůbec první obránce získal Art Ross Trophy. A aby snad nebyl podezříván z toho, že mu jde jen o útočnou hru vpřed, získal za svoji (bohužel krátkou) kariéru pětkrát (!!!) v řadě Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. Je navždy spojován s organizací Boston Bruins, jeho ikonické číslo 4 bylo na jeho počest vyřazeno ze sady možných čísel, které hráči Bruins mohou používat… V samotném závěru své aktivní hráčské činnosti se velmi krátce mihnul v dresu Chicago Black Hawks, aby v necelých 31 letech svoji kariéru ukončil a okamžitě byl jmenován do Hokejové síně slávy, aniž by musel absolvovat jinak povinnou tříletou čekací dobu. S hokejem se nerozloučil, provozuje kancelář, která zastupuje hráče NHL a sport svého srdce pozorně sleduje.
A mimochodem, 20. března oslaví 76. narozeniny…
****
Freddie: „Pane Orr, děkuji, že jste si na mě našel čas.“
Orr: „V pořádku, na fanoušky jsem držel, protože oni drží nás… A říkejte mi Bobby, na oslovení pane Orr to vypadá jako u soudu…“
Freddie: „Dobře, ale přece jen jste legenda sportu, který oba milujeme, tak úctu si zasloužíte…“
Orr: „To si nemyslím… Já jsem měl jen to štěstí být na správném místě ve správný čas a dokázal se živit tím, co mě bavilo… Tebe by to netěšilo? Legendy jsou jiní… Gordie Howe, kterému se po právu říká Pan Hokej, Maurice Richard nebo Wayne Gretzky, tomu jsem se ani nepřiblížil…“
Freddie: „Na co vzpomínáš jako hokejista nejraději? Je to Stanley Cup, Kanadský pohár nebo něco jiného?“
Orr: „Asi víš, že jsem s hokejem musel přestat dřív, než jsem chtěl…“
Freddie: „Jo, něco o tom vím…“
Orr: „Takže pro mě znamená každá vzpomínka na zápas svátek… A je jedno, jestli to bylo v NHL nebo na „Summit Series“ nebo v žácích, skoro na každý zápas si vzpomínám… A je mi líto, že jsem toho neužil víc…“
Freddie: „To zní smutně“
Orr: „Tak jsem to nemyslel… Užil jsem si každou chvilku na ledě a jestli jsem aspoň jednoho kluka nebo holku „přivedl“ k hokeji, tak jsem šťastný… Když jsem mluvil o těch legendách, mezi které se vážně nepočítám, tak Gordie Howe měl jedno přesvědčení: „Hraj každý zápas tak, aby nemuselo nikoho mrzet, že dal pár desítek dolarů za to, aby tě viděl…“
Freddie: „Bobby, a co kolena? Už je to lepší? Já mám třeba problém se swingem na golfu a to jsem zdaleka neprošel tím, co Ty…“
Orr: „Tak já měl čas se dát dohromady… Skončil jsem po třicítce a teď je mi přes 70, tak třeba si to u tebe taky ‚sedne‘.“ (smích)
Freddie: „Máš radost z toho, jak teď Bruins řádí v NHL? A co říkáš na dva české 'Davidy'?“
Orr: „Zajíci se počítají až po honu, ale budu moc rád, pokud těm tvým ‚spolučeským‘ klukům budu moct (snad) poblahopřát k titulu po playoffs, zaslouží si to oba… I když Krejčí už to vyhrál v 2011, pokud se nepletu… Tomu mladému bych to moc přál už kvůli tomu jeho příběhu…“
Freddie: „Jak mu odešel tatínek a maminka se o něj starala sama?“
Orr: „Jo, přesně, to je jak z pohádky… A s dobrým koncem…“
Bobby pokračoval ve velmi přátelském duchu, až mi bylo líto, že musel jít brzy na schůzku a nemohli jsme si povídat dýl…
Freddie: „Teď trochu zase k hokeji v Česku. Vím, že ho sleduješ, protože Tvoje agentura zastupuje hráče…“
Orr: „To je pravda,nemůžeme si dovolit nikoho přehlédnout, je to hodně o scoutingu a není to tak lehká práce, jak si někdo myslí… Trávíš spoustu týdnů na cestách, po hotelích, svým způsobem je to podobné hráčské kariéře, jen si ten hokej nezahraješ a to občas trochu zamrzí…“ (směje se)
Freddie: „Za pár týdnů bude únor, normální měsíc, ale pro Českou republiku s obrovskou vzpomínkou… Je to 25 let, co v Naganu naši kluci vyhráli zlatou medaili, pamatuješ si na to?“
Orr: „Kdo by si nepamatoval! Pro nás v Kanadě to ale není vzpomínka na to, že jste vyhráli. Pro nás je to vzpomínka na zklamání. I když vám to vítězství přeju, tak je mi v podstatě úplně jedno, kdo vyhrál, když jsme to nebyli my. Tehdy jsem trochu pochopil, jak se museli cítit Rusové v Lake Placid 1980. Každý čekal výhru a oni ji nedokázali 'dodat'…“
Freddie: „U nás to byl svátek. Podobný, jako když jste v roce 1972 porazili v ‚sérii století‘ právě Rusko, nebo Sovětský svaz, abych byl přesný… Lidi nechodili do práce, každý hltal hokej, dokonce i ti, kteří o něj nikdy nejevili zájem…“
Orr: „U nás ale každý o hokej jeví zájem.“
Freddie: „Tak jsem to nemyslel… Já vím od kamarádů, že když se třeba v Montrealu hraje zápas, tak ulice nejsou zdaleka tak plné, protože kdo není v Bell Centre nebo dřív ve Forum, tak sedí doma nebo v baru a sleduje hokej. Ale tu atmosféru jsem myslel, že prostě celý národ žil tím zápasem a dalším a dalším…“
Orr: „Tak to jo… Na to, kolik máte zimních stadionů a hokejistů, máte neobyčejné úspěchy, to se nedá popřít… I když v Kanadě tehdy panoval názor, že rozhodovat takové zápasy v nájezdech je kruté…“
Freddie: „Ale taková byla pravidla a všichni je znali dopředu…“
Orr: „Dobře… Nebudeme se přít, jen mám na to svůj názor.“
Freddie: „Ale ten není až tak odlišný od mého, já bych taky radši rozhodoval v prodloužení, ale olympiáda je asi vázaná určitými pravidly a těžko by kousali, kdyby se některý ze zápasů protáhnul na dva a půl… Ostatně, i v NHL jsou teď nájezdy…
Orr: „To jsou, ale jen v základní části. V PlayOffs už se hraje až do konce.“
Freddie: „Ono se toho v hokeji moc změnilo, píská se jinak, když se dívám na některé dnešní hráče a porovnám to s minulostí, skoro jako by to nebyla jen jiná úroveň, skoro je to jako jiný sport…“
Orr: „To máš pravdu, ale pořád to je stejný sport v tom, že kdo si jednou zavázal brusle a naučil se na tom zrcadle kroužit, nikdy jej nepřestane milovat. To je způsob života… A ještě jedno Ti prozradím…“
Freddie: „To si rád poslechnu…“
Orr: „Jsem přesvědčený, že nikdo se nemůže hokejistou jen tak ‚stát‘, s hokejem v srdci se musíš narodit… A je jedno, kdy s ním začneš… Ale bez lásky k tomu sportu to nejde. Tu v sobě buď máš, nebo ne… Ten, kdo chodí bruslit z donucení, toho je mi líto… Ale to platí pro všechny sporty a vlastně i pro všechno, co děláme v životě…“
Freddie: „To si zapamatuju. Moc děkuju za Tvůj čas a snad se ještě někdy uvidíme…“
Orr: „Nemáš zač a ať se hokeji u vás daří…“
