Článek
Rozhovor s hokejovým veteránem – část druhá
I některé postřehy z komentátorské Chicovy kariéry jsou stejně zajímavé jako ty z kariéry hráčské. Anebo srovnání tehdejšího a dnešního profesionálního hokeje, včetně pohledu do budoucnosti tohoto nádherného sportu. A názoru na české hráče. Posuďte sami…
CHICO: Vloni jsem měl tu možnost sledovat úplně přímo (a komentovat ji) kariéru Jaromíra Jágra… A musím Ti říct jednu věc. Za celých těch 40 let, co se pohybuju kolem NHL, Jaromír je asi nejlepší v tom, jak dokáže na svoji stranu dostat novináře… Vím, že měl nějaké problémy s novináři u vás po olympiádě v Soči, ale v NHL, a to bez nějakého zlého podtextu, on je skoro jako "krysař"… Zatroubí na píšťalu a děti (myšleno novináři) jej následují (pozn. autora - např. Krysař, Viktor Dyk)… Jeho kouzlo je v tom, že novinářům dává k lepšímu historky, vtipné odpovědi a zajímavé postřehy. Ten kluk je prostě v tomhle neuvěřitelný.
PETR: Plus to na ledě.
CHICO: Na ledě byl náš (New Jersey Devils) hráč s nejvíc kanadskými body a taky MVP (nejužitečnější hráč). Což je taky trochu smutné a vypovídá to něco o síle týmu, když kluk, kterýmu je 42, je náš nejlepší (smích). Takže v Devils to je on a taky můj (od vás) nejoblíbenější hráč, tedy Patrik Eliáš. Toho znám od chvíle, kdy k nám jako zelenáč přišel. Od té doby se z nás stali velmi dobří přátelé. Pak je tam Martin Havlát a samozřejmě Marek Židlický. Vlastně je to trochu jako kdysi u SSSR, ti měli nej-pětku (Pozn. autora: Makarov, Larionov, Krutov, Fetisov, Kasatonov) a my máme nej-čtverku - Jágr, Eliáš, Židlický a Havlát. Ale asi bychom jim měli říkat nej-stará-čtverka (smích), protože z nich nejmladší je Martin Havlát a ten už má taky svoje roky. Ale má to taky příjemnou stránku, a to, že tím pádem bude New Jersey jeden z nejpopulárnějších týmů v Česku, nemám pravdu?
PETR: Tak o tom není sebemenších pochyb, každý sleduje ty hráče i kvůli nároďáku… Ale já bych se chtěl zeptat ještě na další věc. Když se vrátíme ke gólmanské profesi a když sleduju záznamy z „dřívějška“, tak vy jste na sobě neměli v porovnání s dneškem neměli téměř žádnou výstroj. Chápu, že srovnání je asi těžké, ale čistě hypoteticky, kdybys byl zase mladší a měl šanci si zahrát v NHL v dnešní době, šel bys do toho?
CHICO: No, to záleží. Kdybys mě tak o 10 centimetrů natáhnul, co do výšky (smích). Protože s mojí výškou bych si asi dnes nezahrál. Já jsem měřil asi 175 cm a takový gólman teď snad ani v lize není. Víš, důvod proč se říká, že se výkony brankařů tak zlepšily, je možná v tom, že když jsi měl tehdy na ledě nějakého dlouhána, ať už útočníka, obránce, ale zvlášť brankáře, tak vypadali trochu nekoordinovaně. Ale dneska, díky té výchově, kterou mladí hráči prochází, díky kombinaci fotbalu, baseballu a dalším sportům v přípravě se z těch nejlepších stávají obratní hráči. Podívej se na Zdena Cháru. Ten má přes dva metry, ale skoro to tak neypadá, co do obratnosti. A co se týká brankářů, tak tam je to to samé. Dneska jsou tak obratní, atletičtí, flexibilní. Dřív ti vyšší byli spíš takové „štíty“, blokovači střel. Ale není to tak, že by byli nešikovní, to vůbec ne. Prostě se tak trénovalo. Úplně jinak než se trénuje dnes. No, a do toho ta výstroj, strategie ve hře a čas, který k tréninku všichni mají, to všechno hraje významnou roli. Takže u chytání, zrovna ta výstroj, vždyť se na to podívej. Klidně zastaví ty šíleně tvrdé střely po zavedení kompozitových holí a ani nemají modřinu. Dřív jsi schytal střelu do své umělohmotné masky, do ramen, měli jsme podstatně nižší ochranu než dnes, zvlášť to „vynikalo“, když jsi byl jeden z těch, co chodili často do rozkleku na led. Takže je jasné, že jsi do těch střel zrovna nešel „po hlavě“. Proto u těch starších záběrů vidíš tolik branek, které padnou do těch dolních rohů, hráli jsme trochu jiným stylem než dnes. Když jdeš totiž dolů, tak je těžší se pak střele vyhnout. Ne, že by to brankář chtěl, to bych asi nebyl moc dobrej gólman, kdybych chtěl uhýbat (smích), ale prostě to víc bolí. Takže je hodně faktorů, které tu změnu ve stylu oproti dřívějšku způsobilo. Ale nejdůležitější jsou ty dva - způsob tréninku a vybavení, které skoro „vymazalo“ strach ze střely v tom smyslu, že tě střela zraní. Samozřejmě ke zraněním dochází, ale skoro žádné nesouvisí přímo s (jakkoli tvrdou) střelou. Dostaneš ránu do hlavy a skoro to nepoznáš. Třeba Hašek, ten tam kolikrát tu hlavu schválně cpal.
PETR: Takže je to dnes o hodně lepší?
CHICO: Každý volá po srovnání, samozřejmě. Asi takhle. Pokud se ti nelíbí taková ta nepředvídatelná hra, že nevíš, co se může přihodit, ty celoplošné „mely“, a občas to, že se někdo rozohní i „přes čáru“, pak se ti dnešní hokej bude líbit víc. Když se ti líbí, že hráči jsou (skoro) všichni na velmi podobné úrovni, mizí ta specializace na „umravňovače“ a „dělače bodů“, pak asi taky oceníš víc dnešní hokej. Ale mizí ta různorodost. Asi je dnes v některých věcech třeba technika na vyšší úrovni (hlavně v té mezihře, ve středním pásmu, při průnicích). Ale podívej se třeba na počet branek. To se oproti dřívějšku nedá srovnat. A přitom by si jeden myslel, že s relativně vyšší herní vyspělostí hráčů bude padat víc gólů. Nestalo se. Třeba na olympiádě, ani tam moc gólů nepadalo. Takže když se mě někdo zeptá, je to dnes lepší? Hmm, peníze určitě (smích). Každý hráč dnes je takovou malou firmou sám o sobě, jsou to multimilionáři, dělají reklamu, jsou tvářemi týmů.
PETR: No,, ale zrovna u Tebe, Chico, kdybys hrál dnes, s Tvojí povahou a otevřeností, Ty bys byl superstar, média by Tě milovala, o tom jsem přesvědčený.
CHICO: Možná. Ale víš co? Už tehdy to bylo trochu podobné. Protože upřímně, já zase tak skvělý na ledě nebyl. Ale měl jsem rychlou pusu a hodně jsem mluvil, takže spoustu věcí jsem takhle nahradil, novináři hledají změnu (smích). Takže jsem byl i populární.
PETR: To Ti ale zůstalo… No, co na závěr. Jak je podle Tebe na tom český hokej, protože máme trochu krizi.
CHICO: Hmm, český hokej. Dnešní hráči, kdo je tak asi nejlepší z vašich… Koho tam máte… Víš, ono mi to trochu trhá srdce, to klidně můžeš napsat, když vidím, jak český i slovenský hokej trochu vyklidil v poslední době pozice. Vždycky bylo pár hráčů, kteří byli draftovaní v prvních kolech, teď je to daleko horší. Takže i když nejsem od vás, tak mi to vadí. A spoustu lidí v Kanadě to mrzí. Pro hokej je skvělá ta variabilita, ty jiné prvky, které Češi a Slováci (i ostatní Evropané) do hry přinesou, takže je škoda, kdyby měla vymizet. Vem si třeba MS do 20 let (Pozn. autora: tenhle rozhovor byl pořízen v létě 2014, před začátkem tohoto ročníku NHL i před loňským MS do 20 let), Česko i Slovensko bylo vždycky silným soupeřem, ze kterého jsme měli obrovský respekt a to tam teď prostě není.
PETR: To je smutná pravda. Z těch našich mladších hráčů, co jsou nad průměrem - máme v NHL třeba Davida Krejčího v Bostonu.
CHICO: To je pravda, řeknu Ti, že co se týká techniky a hry celkově, tak pravděpodobně předčí i Petera Šťastného, což byl vynikající hokejista.
PETR: Pak jsme měli Sobotku v Saint Louis, ten ale odešel do Omsku v KHL.
CHICO: Ten ale nebyl až taková hvězda, spíš průměr. Samozřejmě, co se NHL týká, takže pořád dobrý.
PETR: Ve Flames je Hudler, ve Phoenixu hrál Vrbata.
CHICO: Jo, ale pořád to není extratřída. Takže bych řekl David Krejčí. Ten je teď už zavedený hráč, co něco dokázal a má na co navazovat, získal si v lize respekt. Pak ten mladej, Tomáš Hertl, ten může mít šanci se stát velice ceněným hráčem. Ovšem je teprve na začátku, cesta na vrchol je dlouhá.
PETR: To se uvidí příští sezónu, druhý rok bývá těžší.
CHICO: No a teď obránci…
PETR: To bude těžký. Co Židlický?
CHICO: No ale ten už má 38. Takže. Hmm…
Chico přemýšlí nahlas a vyjmenovává jednotlivé názvy týmů, ale nějak jsme spolu na nikoho úplně „výjimečného“ v obraně nepřišli. A pak se trochu otočily role v tom, kdo se ptá a kdo odpovídá.
CHICO: A brankáři. Myslíš, že Pavelec je z těch vašich nejlepší?
PETR: Těžko posoudit, nejsem si úplně jistý, má svoje světlý i tmavší okamžiky.
CHICO: Ale kdo jiný?
PETR: Mrázek v Detroitu. Pak Neuwirth.
CHICO: Mrázek ale ještě není první gólman. Nene, Pavelec je lepší než ti dva.
PETR: Tak pokud jde o NHL, tak už nevím, pár jich je v Evropě, jako materiál pro národní tým. Ale pokud jde o NHL, tak Pavelec je asi jednička, to máš pravdu.
CHICO: Musíš si taky uvědomit, že Winnipeg není moc dobrý tým a on trochu začíná být „vyhořelý“. Možná ho za chvíli úplně vyčerpají, protože chytat tam je těžký.
(Pozn. autora: Chico si tímto prošel v Colorado Rockies a později NJ Devils, kdy oba týmy zrovna nevynikaly neprostupnou obranou, a to se pak chytá těžce).
CHICO: Ale ti obránci mi nejdou z hlavy, tam přece musí někdo být.
Znovu zkoušíme přemýšlet, ale bezvýsledně. Hejda (Colorado) je už starší a na Gudase (Tampa) jsme si nevzpomněli.
PETR: Pár dobrých jsme měli.
CHICO: Nene, nechci „měli jsme“, teď, kdo hraje. Nějaký mladý.
PETR: Nikdo mě nenapadá.
CHICO: To je možná i jeden z důvodů, že teď už se český a slovenský hokej netěší stejnému respektu nebo i „strachu“, jako se těšil ještě v 90. letech.
PETR: To je pravda, to vidíme i u nás doma. Dokonce bych řekl, že New Jersey Devils má totožný problém, jako má český národní tým. Když je Jágr nejlepším hráčem v Devils i v nároďáku, pak je něco špatně.
CHICO: To máš pravdu. Trochu to přestárlo…
PETR: To už nám teda nezbývá doufat, že někdo další vyroste a převezme to. Každopádně, díky Chico, že sis na mě udělal tolik času a určitě to není konec našich diskusí o hokeji a někdy v budoucnu shrneme dění v hokeji třeba i jinak.
CHICO: Nemáš zač. Já děkuju taky.
KONEC ROZHOVORU
