Článek
Všímám si, že čím dál častěji slýchám od lidí různého věku i vzdělání: „ten čas tak rychle letí“. Zaujal mne tento pohled, se kterým nejsem úplně ve shodě a říkal si, čím to asi tak může být. Když něco slyším z více stran je to určitý druh fenoménu a to mě vždy baví navnímat.
Nic nenasvědčuje tomu, že by vteřiny běžely rychleji, staré přístroje ukazují stále stejný rytmus dnes, stejně jako o mnoho let dříve. Tím to tedy nebude. Jinými slovy vně naší reality se nic nezměnilo, pátrat je tedy třeba jinde. Vylučovací metodou - když to není venku, musí to být uvnitř.
Nelze nepozorovat, že se zrychlilo tempo života, vše je rychlejší, vše je třeba mít a udělat hned. Tím se dostáváme k jádru věci, řekl bych. Podstatou lidského života a pocitu jeho kvality je míra prožívání, z toho plynoucí hloubka a plastičnost.
Přirovnám svou úvahu metaforicky k přijímané potravě…pokud si dám k jídlu stravu, která nemá živiny a je, co do obsahu prázdná budu mít za chvíli hlad a budu ještě něco potřebovat, nejspíš nějaký stimul na bázi cukru. Díky struktuře jídla nebo spíše mrtvé hmoty s prázdným obsahem se budu cítit možná zatěžkán, ale prázdný a tak poběžím za dalším soustem něčeho jiného. Oproti tomu si mohu dát kvalitní jídlo, vážit si svého těla. Zastavit se, vychutnávat každé sousto a dát si to celé v klidu. Mohu tak vnímat co dělám a cítit to, co jím. Všichni, to známe, víme jaký je v tom rozdíl.
Je zřejmé jaký přístup si většinový lidé dnešní společnosti zvolili k životu…mnoho lidí od rána do večera drtí mobilní telefony. Na nich jsou cele připnuti. Sklonění nad displejem, uzavřeni ve své bublině. Neprodyšně uzavřeni za sluchátky, která ucpávají jejich uši, aby se k nim pokud možno nedostalo nic z venku. Emocinální spojení s okolím mizivé, prožitky tím pádem podobně plytké!
Nu a v tom bude zdá se ten klíč, jelikož pokud nedochází k interakci s jiným člověkem, tak se duševní činnost, skrze kterou prožíváme neaktivuje. Pokud nehledíme kolem sebe na svět přírody nemáme spojení se svou přirozeností a tak se opět v nás nic neaktivuje. Neprožívání se rovná prázdnota a bez prožitků máme pocit, že se nic neděje - v překladu pro psychiku vše plyne rychle.
Tím, že je většina společnosti připnuta na mód run je i člověk, který je vědomější, vnímavější odkázán na onoho ducha doby v níž žije. Tedy součástí společností, která z velké části běží a neprožívá. Aby se jedinec obohatil je třeba, aby se ještě více propojil se sebou a skrze sebe více prožíval. V důsledku stejně jiné cesty není. Ale nastává čas, kdy se to vně jeho duše citelně neděje a tak když mu to okolí nezprostředkuje musí k sobě, což je ostatně podstata žití – žít skrze sebe.
Takže svět se časově nezrychlil, jen přístup lidstva k němu je jiný. Je totiž rozdíl dívat se na umělou obrazovku ve spěchu a nebo v klidu pozorovat například nebe. Je rozdíl hltat něco rychlého na internetu nebo se zastavit a v klidu si přečíst knihu. Je rozdíl dávat palec na seznamce a nebo zvednout oči a podívat se na druhého člověka a něco k němu procítit…atd.
Vše si určuje každý z nás, svobodně volíme přístup k sobě a tím si volíme, co k sobě pouštíme a jak nakládáme se svým časem. Pokud se necháme pohodlně a bez rozlišování strhnout mainstreamem nasáváme jeho ducha a prožíváme to, co prožívá kolektivní část. Pokud se rozhodneme žít vědomě, potom bude kvalita života zase jiná; čas poběží na prožitcích a hloubka toho celého bude mít jiný rozměr. V každém zmíněném módu má čas jinou hustotu.
Někdo může argumentovat, že není možné se neúčastnit dění na různých platformách, sociálních sítích, nesledovat televizi atp. Je jistě diskutabilní, co možné je a není. Kdo to nevyzkoušel, ten neví. Nicméně tento článek nenabádá k ničemu, je to zamyšlení.
Na závěr bych rád řekl, že každý výdobytek doby je jako vše dvoustranný, má duální charakter…stejně jako nůž, je dobrým nástrojem pro krájení, avšak nebezpečným, pokud ho někdo použije pro ublížení druhému.
Obdobně k tomu zdravá míra a vědomý přístup k životu mohou přinést zpomalení, více prožívání a tím i uvědomění toho, jak život rychle plyne.
Příjemné dny…
