Článek
Chicago, podzim 1953. V malém, zatuchlém bytě visí ve vzduchu pach levného tabáku, tiskařské černě a zoufalství. Sedmadvacetiletý Hugh Hefner sedí u kuchyňského stolu, pod očima kruhy vyčerpání. Má dluhy, v srdci vztek – a v hlavě myšlenku, která navždy odpáře Americe její puritánský kabát.
„Chtěli po mně, abych byl poslušným kolečkem v cizím stroji. Kvůli pěti dolarům. Tak jsem ten stroj rozbil.“
Odchod z časopisu Esquire
Na jaře 1953 pracoval Hugh Hefner jako copywriter v prestižním pánském časopise Esquire. Když se redakce stěhovala z Chicaga do New Yorku, Hefner požádal o přidání pět dolarů k platu. Vedení odmítlo. Hefner dal výpověď, odmítl opustit své rodné město a rozhodl se založit vlastní konkurenční magazín.
V té chvíli byl Hefnerův svět tvořen jen třemi věcmi: půjčenými osmi tisíci dolary, tisícovkou od vlastní matky, která v syna doufala navzdory vlastní víře, a šílenou vizí. Nechtěl jen tisknout obrázky. Chtěl stvořit svatyni pro muže, kteří se dusili pod tíhou konzervativní poválečné Ameriky. Muže, kteří chtěli pít koktejly, poslouchat jazz, číst skvělou literaturu a nadechnout se svobody.
Jméno na poslední chvíli
Původní pracovní název zněl Stag Party (Pánská jízda). Těsně před tiskem prvního čísla však Hefner zjistil, že už existuje jiný časopis jménem Stag. Zachránila ho přítelkyně jeho tehdejší manželky, která mu navrhla jméno Playboy, inspirované zapomenutou chicagskou automobilkou.
