Článek
Chicago, podzim 1953. V malém, zatuchlém bytě visí ve vzduchu pach levného tabáku, tiskařské černě a zoufalství. Sedmadvacetiletý Hugh Hefner sedí u kuchyňského stolu, pod očima kruhy vyčerpání. Má dluhy, v srdci vztek – a v hlavě myšlenku, která navždy odpáře Americe její puritánský kabát.
„Chtěli po mně, abych byl poslušným kolečkem v cizím stroji. Kvůli pěti dolarům. Tak jsem ten stroj rozbil.“
Odchod z časopisu Esquire
Na jaře 1953 pracoval Hugh Hefner jako copywriter v prestižním pánském časopise Esquire. Když se redakce stěhovala z Chicaga do New Yorku, Hefner požádal o přidání pět dolarů k platu. Vedení odmítlo. Hefner dal výpověď, odmítl opustit své rodné město a rozhodl se založit vlastní konkurenční magazín.
V té chvíli byl Hefnerův svět tvořen jen třemi věcmi: půjčenými osmi tisíci dolary, tisícovkou od vlastní matky, která v syna doufala navzdory vlastní víře, a šílenou vizí. Nechtěl jen tisknout obrázky. Chtěl stvořit svatyni pro muže, kteří se dusili pod tíhou konzervativní poválečné Ameriky. Muže, kteří chtěli pít koktejly, poslouchat jazz, číst skvělou literaturu a nadechnout se svobody.
Jméno na poslední chvíli
Původní pracovní název zněl Stag Party (Pánská jízda). Těsně před tiskem prvního čísla však Hefner zjistil, že už existuje jiný časopis jménem Stag. Zachránila ho přítelkyně jeho tehdejší manželky, která mu navrhla jméno Playboy, inspirované zapomenutou chicagskou automobilkou.
První číslo nemělo na obálce datum. Hefner se bál. Věděl, že pokud tohle selže, skončí na dně. Neměl peníze na tisk druhého čísla. Potřeboval zázrak. A ten zázrak měl jméno Norma Jeane Bakerová – tehdy ještě neznámá žena, zoufale potřebující peníze.
Tajná zbraň Marilyn Monroe
Hefner odkoupil za pět set dolarů práva na starší, odložené akty Marilyn Monroe, které původně nafotil Tom Kelley pro kalendář. Fotografie, na nichž tehdy začínající hvězda pózuje na rudém sametu, umístil doprostřed magazínu a na titulní stranu.
A pak to prasklo. V prosinci 1953 se objevily novinové stánky a svět už nikdy nebyl jako dřív. Lidé šíleli. Náklad padesáti tisíc výtisků zmizel z pultů rychlostí blesku. Byla to exploze. Byla to potupa pro pokryteckou morálku tehdejších mravokárců a zároveň vítězný výkřik mladé generace.
Od kuchyňského stolu se zrodilo impérium. Nejen díky kůži a nahotě, ale proto, že Hefner pochopil to nejdůležitější: lidé netoužili po hříchu, toužili po svobodě být sami sebou.
Příběh Playboye se po bombastickém startu v roce 1953 proměnil v celosvětový fenomén. Časopis přesáhl hranice lechtivého čtiva a stal se kulturní i společenskou institucí.
Rozhovory
Málokdo ví, že Playboy přišel s formátem hloubkových, někdy až několikahodinových rozhovorů, které neměly v té době obdobu. Hefner poskytl osobnostem prostor mluvit bez cenzury.
Před objektivy a diktafony se vystřídali ti největší velikáni historie – od Martina Luthera Kinga Jr. (poskytl zde svůj vůbec nejdelší tištěný rozhovor) a Malcolma X přes Johna Lennona (jeho slavný rozhovor vyšel jen pár dní před jeho tragickou smrtí v roce 1980) až po Steve Jobse v dobách, kdy Apple teprve začínal.
Literární velikáni na stránkách pro muže
Hefner chtěl, aby muž kupoval Playboy kvůli obrázkům, ale zůstal kvůli obsahu. Proto do magazínu lákal ty nejhlasitější literární špičky světa. V časopise běžně vycházely povídky od autorů jako Ray Bradbury (který zde publikoval část svého románu 451 stupňů Fahrenheita), Kurt Vonnegut, Gabriel García Márquez, Jack Kerouac nebo Haruki Murakami.
Éra legendárních večírků a sídel – Playboy Mansions
Když Hefner v roce 1959 otevřel první Playboy Mansion v Chicagu a později v roce 1971 bájnou vilu v Los Angeles, zrodil se mýtus.
Tyto rezidence se staly epicentrem společenského života Hollywoodu. Scházeli se zde Oscaroví herci, rockové hvězdy, včetně členů The Rolling Stones nebo Beatles, politici i sportovní legendy. Byly to večírky plné extravagance, kde padaly společenské bariéry.
Obálka časopisu Playboy
Boj za občanská práva a svobodu slova
Navzdory kontroverzím zaujímal Playboy v mnoha ohledech progresivní postoj. Již v 60. letech 20. století časopis finančně i mediálně podporoval boj za občanská práva černochů v USA.
Hefner například pomohl nastartovat kariéru prvního afroamerického stand-up komika Dicka Gregoryho a otevřeně vystupoval proti rasismu, cenzuře a za práva žen na antikoncepci a reprodukční svobodu.
Symbol popkultury, který definoval generace
Králičí hlava s motýlkem se stala jedním z nejuznávanějších log na planetě – srovnatelným s Coca-Colou nebo Nike. Objevovala se všude, od luxusního oblečení přes doplňky až po zprofanované noční kluby Playboy Club s ikonickými servírkami „Bunny“.
Playboy se stal zrcadlem proměn západní společnosti – od puritánských padesátých let přes divokou sexuální revoluci až po složité debaty moderní doby.
Z malého chicagského bytu plného dluhů až po zlaté síně hollywoodských večírků a stránky plné literárních mistrů – příběh Playboye byl mnohem víc než jen kusem papíru a odvážnými snímky. Byl to odvážný výstřel do tmy puritánské Ameriky, který odpálil ohňostroj sexuální revoluce a změnil způsob, jakým svět přemýšlí o svobodě, touze a zábavě.
A i když tiskařské stroje utichly a doba se poháněna jinými médii posunula dál, odkaz muže v pyžamu a s dýmkou v ruce zůstává. Zaječí uši s motýlkem se navždy vryly do paměti lidstva jako tichá připomínka toho, že k velké změně někdy stačí jen odmítnout se přizpůsobit – a mít odvahu snít po svém.
