Článek
Kárim Titz, který dosud mlčel a vyhýbal se mediální pozornosti, poskytl médiím detailní pohled do jednoho z největších právních příběhů, jaké kdy Česko zažilo.
Celý případ bitcoinového miliardáře Tomáše Jiřikovského se již několik týdnů přetřásá ve veřejném prostoru a měsíc po měsíci narůstá jeho obrůst tajemství, nedořečených skutečností a kontroverzí, které sahají od novinových titulků až do nejvyšších orgánů státní moci.
Jiřikovský, přezdívaný médii jako bitcoinový miliardář, je mužem, jehož příběh je protkán světem virtuálních měn, důmyslných právních strategií a snahou využít skulin v legislativě k tomu, jak minimalizovat vlastní daňovou zátěž. Jeho cesta do středu mediálního zájmu nebyla přímá, ale spíše klikatá a plná zvratů, které nyní, také díky právnímu zástupci Titzovi, získávají jasnější kontury.
Poprvé, co veřejnost skutečně slyší přímo od advokáta, přichází osvětlit nejen zákulisí transakcí za stovky milionů korun, ale také motivaci, která vedla k tomu nejdiskutovanějšímu kroku celé kauzy – gigantickému daru v podobě stovek bitcoinů českému státu.
Pro mnohé to totiž vypadalo jako jakési symbolické přiznání viny či projev pokání za předešlé činy spjaté s provozem nelegálních internetových platforem. Titz v rozhovoru uvádí věci na pravou míru: „Ten dar nebyl projevem ani pokání, ani lítosti, a už vůbec ne přiznáním viny či poraženým aktem. Šlo zde čistě o racionální rozhodnutí, jak využít zákonné možnosti odečtu takového daru z daní. Můj klient k tomu přistupoval s chladnou hlavou, posuzoval to z pohledu daňové optimalizace a účetní logiky, nikoli z emocionálních důvodů.“
Z Titzových slov je patrné, že celý krok byl navržen jako součást právně promyšlené strategie, která měla minimalizovat daňovou povinnost v souladu s českými zákony. „O žádné morální gesto se nejednalo. Bylo to v jádru pragmatické rozhodnutí, jak naložit s digitálním majetkem zákonně efektivně. Klient zvažoval všechny podmínky, rizika i možné přínosy, ale hlavní motiv byl vždy čistě právní a daňový,“ objasňuje Titz. Spekulace některých médií o lítosti či osobním zadostiučinění označil za nepochopení a zjednodušování reality.
V rozhovoru také znovu zaznívá, že Jiřikovského transakce se ocitly v hledáčku policejních složek již dříve, a to dokonce dvakrát. O co konkrétně šlo, však zůstává i pro samotného Titze velkou neznámou. „Policie nás nikdy neseznámila s obsahem spisu, nikdy nám nebylo sděleno, na základě, čeho vlastně šetření zahájili.
Zůstali jsme pouze v roli objektu zájmu, aniž bychom dostali možnost rozkrýt, o jaké skutečnosti vůbec šlo. K obvinění však nikdy nedošlo a můj klient dnes není z ničeho obviněn,“ komentuje průběh šetření advokát. To ovšem ve veřejnosti jen zvyšuje pocit záhad a domněnek, které případ provázejí od samého začátku – včetně otazníků kolem počtu a pohybu bitcoinů.
Ještě větší vlnu nejasností vyvolal samotný proces převodu digitálního majetku na stát. Šlo o transakci v hodnotě, kterou v českých poměrech lze označit za bezprecedentní. Její průběh ale provázela rozhodnutí, která nemohla nevyvolat diskuse: například nepřítomnost notáře či státního zástupce v kritický moment přenosu bitcoinů.
Způsob, jakým byla ověřována obsah peněženky nebo komu a jak byly předány přístupové údaje, vyvolával podezření nejen u mediální a právní veřejnosti, ale především uvnitř institucí Ministerstva spravedlnosti. Kárim Titz je však pevně přesvědčen, že i přes tuto nestandardnost vše probíhalo striktně podle litery zákona. „Nevnímáme žádný důvod k obavám. Byly naplněny všechny zákonná kritéria, postup odpovídal platné praxi. Jiná otázka je, že stát na to nebyl připraven, a proto vznikly nejrůznější poruchy v komunikaci i následné interpretaci celé věci,“ říká Titz.
Zároveň připomíná, že optimalizace daňové zátěže – pokud se provádí v mezích zákona – není v České republice ničím neobvyklým. „Využít zákonné prostředky daňové optimalizace je však v této zemi stále ještě běžným standardem. Jen zde šlo o částky a prostředky, které Česko doposud neznalo – to vyvolalo ten nebývalý zájem veřejnosti i státních institucí,“ uzavírá Titz jednu z důležitých kapitol případu.
Obří dar státu, u mě manévrovaná kauza a do toho všeho podtrženo a sečteno výraznou účastí advokáta, který musel opakovaně obhajovat nejen svého klienta, ale i čistotu všech právních kroků. Ministerstvo spravedlnosti se totiž samo ocitlo pod palbou dotazů a bylo nuceno reagovat, někdy chaoticky, na bezprecedentní situaci. Digitální krypto tu najednou leží na stole a každý krok je pod drobnohledem novinářů, politiků i odborníků.
Zcela oprávněně se proto nabízí otázka, zda tímto převodem a uzavřením účetních operací celý příběh opravdu končí, nebo zda je to jen začátek nové éry, v níž budou digitální aktiva, právní strategie i státní instituce čelit zcela novým skutečnostem.
Ať už totiž další vývoj dopadne jakkoli, kauza miliardového „daru“ státu představila právníky, zákonodárce i úředníky naprosto novému paradigmatu. Svět kryptoměn, jehož možnosti i rizika dosud ležela mimo horizont běžného povědomí, vtrhl do reálné ekonomiky i politického rozhodování s nebývalou silou.
Příběh Tomáše Jiřikovského a jeho advokáta není jen epizodou z titulních stran – stává se symbolem doby.
Doby, kdy digitální peníze, právní chytráctví a stát narážejí na hranice svých schopností. Je to příběh, který česká společnost ještě zcela nepochopila, jehož důsledky se budou zřejmě odvíjet ještě dlouhé roky. A jak podotýká sám Titz: „Náš případ rozhodně neřekl své poslední slovo. Naopak, ukázal, jak propastná může být mezera mezi rychlostí technologického vývoje a schopností státu reagovat.“
Tohle je bitcoinová justice po česku. Balancování na hranici zákona, inovací a odvahy čelit neprobádanému. Senzační drama, jehož kulisy a zákulisí už dnes mění tuzemskou justici i podobu digitální ekonomiky.
