Článek
Před námi se rozprostírá plátno, které jako by popíralo zákony fyziky i samotné podstaty fotografie. Není to pouhý záznam reality, je to alchymie světla, pohybu a hmoty. Obyčejné pastelové křídy, skromné nástroje dětství a tvořivosti, se zde v rukou fotografa proměňují v monumentální architektonické nosníky, v zářivé paprsky neznámé galaxie nebo v tahy štětce velkého abstraktního expresionisty.
Každá linie žije vlastním životem. Sytá žluť se potkává s hlubokou modří, zatímco vášnivá červeň a růžová se prolínají v dynamickém tanci, který jako by byl zachycen v samotném zlomku vteřiny třesoucího se vesmíru. Není to statický obraz. Cítíme v něm chvění ruky, záměrný, a přitom nespoutaný pohyb fotoaparátu, který rozostřuje hranice mezi tím, co je pevné, a tím, co se rozplývá v pouhý sen.
Fotografické umění – z hlediska aplikace tvůrčích technik a stylistických prostředků – má navíc za cíl demonstrovat možnosti fotografie a propagovat radost z fotografování.
Je toto umění? Kdo by mohl pochybovat! Umění přece není jen věrným zrcadlem světa. Pravé umění je chvěním duše, je to schopnost zastavit čas a ukázat nám známé věci v netušených, téměř božských souvislostech. Autor tohoto díla nás zve na cestu do nitra barvy samé – tam, kde formální předměty mizí a zůstává jen čistá emoce, rytmus a estetická extáze.
