Článek
Novela zákona o střetu zájmů, která míří do Poslanecké sněmovny, vyvolává otázky, jež dalece přesahují běžný politický spor. Nejde jen o Andreje Babiše. Nejde jen o Agrofert. Jde o samotnou podstatu demokratického státu: komu patří veřejná moc a komu mají sloužit veřejné peníze?
Stát není soukromá firma. Veřejné rozpočty nejsou bankomat pro ekonomické zájmy mocných. A zákony by neměly být nástrojem, kterým si politici upravují pravidla podle toho, jak se jim právě hodí.
Pravidla pro všechny, nebo výjimky pro Agrofert?
Předkládaná novela otevírá cestu k tomu, aby firmy spojené s členy vlády mohly za určitých podmínek získávat veřejné dotace a účastnit se veřejných zakázek. Zastánci změny tvrdí, že jde o úpravu pravidel a jejich přiblížení evropské praxi.
Vládní koalice prosazuje legislativní amnestii pro premiéra Babiše. Expertní organizace vyzývají k zastavení novely zákona o střetu zájmů
Jenže právě tady začíná zásadní problém.
Pokud politik disponuje obrovským vlivem na podobu státní politiky a současně má ekonomické vazby na podnikatelské struktury, které mohou čerpat veřejné prostředky, musí být kontrola mimořádně důsledná. Ne mírnější. Ne benevolentnější. A už vůbec ne přizpůsobená konkrétnímu člověku.
Demokracie totiž nestojí na tom, že mocní dostanou více prostoru. Stojí na tom, že ani mocní nestojí nad pravidly.
Deset let, nebo čtyři? A kdo zaplatí rozdíl?
Zvláštní pozornost si zaslouží navrhované zkrácení lhůty pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací Státním zemědělským intervenčním fondem z deseti na čtyři roky. To není bezvýznamná technická změna.
Za každou dotací jsou veřejné peníze. Peníze daňových poplatníků. Peníze, které mají sloužit rozvoji zemědělství, infrastruktury a veřejnému zájmu.
Pokud stát přijde o možnost vymáhat neoprávněně vyplacené prostředky kvůli kratší promlčecí či jiné právní lhůtě, nevzniká žádná abstraktní účetní ztráta. Vzniká problém, který se týká všech občanů.
A pokud se změna má vztahovat i na starší případy, je namístě mimořádně důkladně vysvětlit, proč je takový zásah potřebný a komu konkrétně může prospět. Veřejnost má právo znát odpověď.
Agrofert není detail na okraji příběhu
Nelze přehlížet, že celá debata probíhá v politickém prostředí, v němž je zásadní otázkou vztah Andreje Babiše k holdingu Agrofert. Babišův střet zájmů byl dlouhodobě předmětem sporů, právních posouzení a evropské kontroly. Převod Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust vyvolává další otázky o tom, jak jsou ekonomické zájmy skutečně odděleny od politické moci.
Přirozeně se proto nabízí otázka: Proč se právě nyní mění pravidla, která se této problematiky dotýkají? A jaké konkrétní důsledky bude mít jejich změna pro firmy spojené s vrcholnými politiky?
Samotná časová souvislost ještě nedokazuje, že novela vznikla kvůli jedinému člověku. Ale její možné dopady musí být posuzovány právě s ohledem na existující politické a ekonomické souvislosti. V demokracii nestačí říct, že všechno je podle zákona. Musí být také zřejmé, že zákon není vytvořen proto, aby vyhovoval těm, kteří jej právě mohou prosadit.
Nejnebezpečnější na podobných návrzích nemusí být jejich okamžitý ekonomický dopad. Může to být signál, který vysílají společnosti. Signál, že pravidla nejsou pro všechny stejná. Že existují lidé, jejichž ekonomické zájmy mají v politice mimořádnou váhu. Že kontrolní mechanismy lze oslabit, pokud se stanou nepohodlnými.
A právě takové pochybnosti jsou pro demokratickou společnost mimořádně škodlivé.
Občan, který odvádí daně, má právo očekávat, že stát s jeho penězi zachází odpovědně. Podnikatel, který soutěží o veřejnou zakázku, má právo očekávat rovné podmínky. A každý člověk má právo věřit, že zákon platí stejně pro premiéra, ministra i obyčejného občana.
Pokud tato důvěra zmizí, nepomůže žádná tisková konference ani politické vysvětlení.
Tohle není jen spor o jeden zákon
Poslanci by si měli uvědomit, že při hlasování nejde pouze o paragrafy, lhůty a právnické formulace. Rozhodují o tom, jak silné budou pojistky proti zneužití veřejné moci. Jak důsledně bude stát chránit veřejné peníze. A zda bude platit princip, že veřejná funkce je službou občanům, nikoli příležitostí k prosazování soukromých zájmů.
Nikdo nemá být předem označen za viníka bez důkazů. Nikdo nemá být zbaven svých práv jen proto, že je bohatý nebo politicky vlivný. Ale stejně tak nikdo nesmí dostat pravidla šitá na míru jen proto, že disponuje politickou mocí.
Stát, který si začne přizpůsobovat pravidla podle potřeb mocných, riskuje, že přestane být státem všech občanů.
A to je hranice, kterou by demokratická společnost neměla překročit. Protože veřejné peníze nejsou ničí soukromý majetek. Politická moc není osobní privilegium. A zákony nejsou návodem, jak obejít vlastní odpovědnost. Zákony mají kontrolovat mocné. Ne mocní zákony.
