Článek
Existují příběhy, v nichž se peníze mění v moc tak nenápadně, že si společnost jejich proměny všimne až ve chvíli, kdy už je pozdě oddělit jedno od druhého. Nejdříve vznikne podnik. Potom se rozroste v impérium. Impérium získá vliv na trh, média a veřejnou debatu. A nakonec jeho majitel vstoupí do politiky, kde se rozhoduje o pravidlech, podle nichž podniky fungují. V tu chvíli přestává jít pouze o úspěch jednoho člověka. Do hry vstupuje otázka, zda lze soukromé ekonomické zájmy skutečně oddělit od moci, která má sloužit celé společnosti.
Právě do tohoto prostoru zasazuje švýcarský server SWI swissinfo.ch příběh Andreje Babiše, českého podnikatele, zakladatele hnutí ANO a opakovaného předsedy vlády. Jeho text How Swiss money enabled the rise of the Czech Republic’s billionaire populist prime minister se vrací k počátkům Babišova podnikání, k neprůhledným vlastnickým strukturám spojeným se Švýcarskem i k otázce, jak se hospodářská síla postupně proměnila v politický vliv.
Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře.
Nejde přitom pouze o příběh jednoho miliardáře. Je to také příběh postsocialistické transformace, finančního tajemství a demokratických institucí, které se musejí vyrovnávat s člověkem stojícím současně na několika stranách společenského hřiště.
Zrození impéria v časech velké proměny
Když se na počátku devadesátých let rozpadal starý hospodářský řád, otevíral se ve střední Evropě prostor pro novou podnikatelskou elitu. Státní podniky se přetvářely, vlastnické vztahy se měnily a obchodní kontakty získávaly mimořádnou hodnotu. Zatímco jedni teprve hledali cestu do nového ekonomického prostředí, druzí už dokázali využívat znalosti, kontakty a zkušenosti, které jim umožňovaly pohybovat se mezi domácím trhem a zahraničními obchodními centry. Andrej Babiš patřil k lidem, kteří se v tomto prostředí dokázali prosadit.
Narodil se v Bratislavě a část svého mládí strávil v zahraničí, mimo jiné ve Švýcarsku, kde studoval v Ženevě. Jeho otec působil v obchodně-diplomatických strukturách socialistického Československa. Babiš později pracoval pro zahraniční obchodní podnik Petrimex, jehož prostřednictvím se pohyboval v mezinárodním obchodě s chemickými produkty.
Koukám do monitoringu, v Právu mám otvírák, na hospodářkách mám velký článek a v Lidovkách jsem nic nenašel - zahájil Babiš telefonát. Poté, když mu redaktor vysvětlil, že zpráva z tiskové konference tehdy neparlamentního hnutí nepřišla vedení Lidových novin zajímavá, Babiš ještě přitvrdil - Doufám, že kluci vědí, co dělaj, jako. Asi nevědí, s kým maj tu čest!
Po pádu komunismu se právě chemický průmysl a zemědělské vstupy staly jednou z oblastí, v nichž bylo možné vybudovat rozsáhlé podnikatelské zázemí. V roce 1993 vznikl Agrofert, společnost, která se postupně stala základem Babišova hospodářského impéria.
Jeho růst není jen příběhem jedné firmy. Agrofert se rozšiřoval do dalších oblastí, získával nové podniky a upevňoval své postavení v zemědělství, potravinářství a chemickém průmyslu. Z původně obchodně zaměřené společnosti se stal rozsáhlý holding, jehož aktivity zasahují do významných částí českého hospodářství.
Babiš tak získal něco, co nelze vyjádřit pouze účetními výkazy: schopnost ovlivňovat prostředí, v němž působí. Vlastník velkého holdingu totiž není jen příjemcem zisku. Je také zaměstnavatelem, obchodním partnerem, významným účastníkem trhu a aktérem, jehož rozhodnutí mohou mít důsledky pro celé hospodářské sektory.
Samotný podnikatelský úspěch ovšem ještě nevypovídá o tom, zda bylo vše získáno za stejných podmínek jako u ostatních. Právě otázka, jakými cestami se kapitál pohyboval a kdo stál za některými vlastnickými vztahy, tvoří jednu z nejpodstatnějších linií příběhu.
Švýcarská stopa: když vlastník zůstává ve tmě
Švýcarsko má v evropské představivosti zvláštní postavení. Je symbolem finanční stability, právní jistoty a bankovní tradice, která po dlouhá desetiletí přitahovala majetek z celého světa. Tato pověst má svou legitimní stránku: důvěra, ochrana soukromí a předvídatelnost práva jsou pro finanční centrum důležitými hodnotami.
Stejné prostředí však zároveň vyvolává otázky, pokud se ochrana finančního soukromí střetne s veřejným zájmem na transparentnosti.
Právě zde se objevuje společnost O.F.I., jejíž role ve vlastnické historii Agrofertu patří k nejméně průhledným částem Babišova podnikatelského příběhu. Podle článku SWI swissinfo.ch držela O.F.I. významný podíl v Agrofertu a její skuteční vlastníci nebyli veřejně spolehlivě identifikováni.
Babiš v minulosti vysvětloval, že za společností stáli jeho švýcarští spolužáci. Toto vysvětlení však podle citovaných investigativních novinářů nebylo možné nezávisle ověřit. Společnost zastupoval Libor Široký, Babišův právník a bývalý příslušník komunistické Státní bezpečnosti.
Pro pochopení významu této okolnosti je třeba rozlišovat mezi tím, co je doloženo, a tím, co zůstává nevyjasněné. Neprůhledná vlastnická struktura sama o sobě nedokazuje nezákonné jednání. Skutečnost, že veřejnost nezná konečného vlastníka společnosti, však podstatně komplikuje možnost posoudit, kdo měl z určité transakce prospěch, kdo nesl riziko a jaké vztahy spojovaly jednotlivé účastníky obchodu.
V běžném podnikání může být vlastnická struktura složitá z mnoha legitimních důvodů. Ve chvíli, kdy se však její aktér stane jedním z nejmocnějších politiků v zemi, nabývá otázka transparentnosti jiného rozměru.
Nejde už pouze o to, komu patřila určitá firma. Jde o to, zda lze dostatečně spolehlivě určit ekonomické zájmy člověka, který později získá možnost spolurozhodovat o daních, dotacích, regulaci a pravidlech podnikání. Právě v tomto bodě se soukromá obchodní historie stává otázkou veřejné odpovědnosti.
Peníze bez hranic, odpovědnost bez jasných obrysů
Babišův příběh se odehrává v době, kdy se kapitál naučil překračovat hranice mnohem snadněji než politická kontrola. Firma může být registrována v jedné zemi, její vlastník může žít v jiné, bankovní účet se může nacházet ve třetí a podnikatelská činnost probíhat v několika dalších státech.
Takové uspořádání nemusí být nezákonné. Mezinárodní obchod běžně využívá holdingové společnosti, zahraniční investory i složité právní struktury. Problém vzniká tehdy, když se tato složitost stane překážkou veřejné kontroly nebo když není možné spolehlivě zjistit, kdo má z určitého uspořádání skutečný prospěch.
Švýcarsko se v tomto ohledu stalo jedním ze symbolů širšího rozporu moderního finančního systému. Na jedné straně stojí ochrana soukromí a právní jistota, na druhé potřeba odhalovat praní špinavých peněz, daňové úniky a skryté ekonomické zájmy veřejných činitelů. V posledních desetiletích se pravidla finanční transparentnosti postupně měnila, avšak starší vlastnické struktury a přeshraniční vazby mohou zůstávat obtížně čitelné.
Investigativní novináři, které článek cituje, upozorňují, že složité firemní struktury využívali také podnikatelé ve střední Evropě. Právě při transformaci někdejších socialistických ekonomik mohly mít zahraniční kontakty, přístup ke kapitálu a schopnost orientovat se v různých právních systémech zásadní význam.
Zásadní otázka tedy nezní, zda je zahraniční kapitál sám o sobě podezřelý. Zní jinak: kdo může požadovat vysvětlení, když se peníze přesouvají přes hranice, zatímco odpovědnost se mezi jednotlivými právními subjekty rozplývá? A co se stane, když člověk, jehož podnikatelská minulost vyvolává takové otázky, začne rozhodovat o pravidlech, která se vztahují na ostatní?
Od hospodářské síly k politickému vlivu
Babišův vstup do politiky nebyl pouhým pokračováním podnikatelské kariéry. Znamenal změnu jejího měřítka. V roce 2011 založil hnutí ANO a v parlamentních volbách v roce 2013 dosáhl výrazného úspěchu. Stal se ministrem financí a později, po vítězství ANO ve volbách v roce 2017, také předsedou vlády. V říjnu 2025 ANO znovu zvítězilo v parlamentních volbách a Babiš se v prosinci téhož roku vrátil do premiérské funkce.
Jeho politická strategie staví mimo jiné na představě, že stát lze řídit efektivněji, pokud se do jeho vedení přenesou zkušenosti z podnikání. Babiš se prezentuje jako člověk, který rozumí číslům, organizaci a výsledkům, zatímco tradiční politické strany spojuje s neefektivitou a zavedenými mocenskými strukturami.
Tento způsob politické prezentace má pro část voličů zřejmou přitažlivost. V době nedůvěry vůči tradičním stranám působila nabídka manažerského přístupu jako příslib změny.
Zároveň však otevírala zásadní problém. Stát není soukromá společnost a veřejný zájem nelze jednoduše ztotožnit s ekonomickou efektivitou jedné organizace. Podnikatel odpovídá především za fungování svého podniku, jeho vlastníky a ekonomické výsledky. Politik musí naproti tomu rozhodovat v prostředí protichůdných zájmů, chránit rovnost před zákonem a respektovat instituce, jejichž úkolem je kontrolovat i jeho vlastní jednání.
Rozdíl mezi oběma rolemi se stává zvlášť důležitým, pokud politik vlastní podniky, které mohou těžit z rozhodnutí vlády.
V takové situaci nemusí být prokázáno, že politik konkrétně zneužil svou funkci, aby vznikla legitimní otázka střetu zájmů. Už samotná možnost, že veřejné rozhodování může ovlivňovat soukromý prospěch, vyžaduje účinná pravidla a nezávislou kontrolu.
Demokratický systém nemůže spoléhat pouze na osobní ujištění politika, že bude jednat v zájmu všech. Musí mít mechanismy, které dokážou ověřit, zda tomu tak skutečně je.
Média: jak vlastnit část veřejného prostoru
V roce 2013 koupil Babiš mediální skupinu MAFRA, která vydávala významné české noviny a provozovala další mediální aktivity. Tím se jeho ekonomický vliv rozšířil do oblasti, která má v demokratické společnosti mimořádné postavení.
Média nejsou jen další položkou v portfoliu velkého podnikatele. Jsou prostředníkem mezi mocí a občany. Zprostředkovávají informace, odhalují chyby veřejných institucí a vytvářejí prostor, v němž lze politická rozhodnutí kritizovat a porovnávat.
Vlastnictví médií politikem proto vyvolává otázky, které přesahují běžné obchodní zájmy. Nejde pouze o to, zda je možné konkrétnímu majiteli přičíst vliv na jednotlivé články. Podstatné je také to, jak samotná koncentrace vlastnictví ovlivňuje důvěru veřejnosti v nezávislost médií.
Je přitom nutné rozlišovat mezi vlastnictvím, redakčními rozhodnutími a konkrétním obsahem. Nelze automaticky předpokládat, že každý text v médiu vlastněném politikem je neobjektivní. Stejně tak však nelze považovat vlastnické vztahy za nepodstatné jen proto, že se přímý zásah majitele do redakční práce neprokáže u každého jednotlivého případu.
Demokratická společnost potřebuje média, která mohou bez obav zkoumat jednání politiků, jejich majetek i podnikatelské vazby. Jestliže se ekonomická, politická a mediální moc soustředí v rukou jednoho člověka, roste význam institucionálních záruk, které mají nezávislou kontrolu chránit.
Nejde o otázku osobních sympatií k určitému podnikateli nebo politikovi. Jde o princip, podle něhož nikdo nemá mít možnost stát se současně významným předmětem veřejné kontroly a jedním z hlavních soukromých aktérů, kteří ovlivňují podmínky této kontroly, aniž by existovaly odpovídající pojistky.
Pandora Papers: když se osobní majetek stává veřejným tématem
V říjnu 2021 zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů projekt Pandora Papers, který se zabýval offshore společnostmi a finančními strukturami využívanými politiky, podnikateli a dalšími bohatými osobami po celém světě.
Babišovo jméno se v materiálech objevilo v souvislosti s nákupem nemovitostí ve Francii prostřednictvím zahraničních společností. Odhalení znovu otevřelo otázky týkající se transparentnosti jeho majetkových vztahů a způsobu, jakým byly jednotlivé transakce uspořádány.
Ani zde však není namístě zaměňovat existenci offshore struktury za automatický důkaz trestné činnosti. Zahraniční společnost může mít legitimní ekonomické důvody. Veřejný význam získává případ zejména tehdy, když se týká člověka, který zastává vysokou politickou funkci a jehož rozhodnutí mohou ovlivňovat pravidla pro ostatní.
Smyslem investigativní žurnalistiky není nahrazovat soudy ani vyhlašovat vinu na základě neúplných informací. Jejím úkolem je shromažďovat dokumenty, rekonstruovat finanční vztahy, odhalovat rozpory a klást otázky, na které by jinak veřejnost neměla možnost získat odpověď.
Příběh Pandora Papers proto přesahuje samotné nemovitosti nebo způsob jejich financování. Dotýká se základního demokratického principu: čím větší veřejnou moc člověk vykonává, tím důležitější je, aby bylo možné důvěryhodně posoudit jeho ekonomické zájmy a případné vazby na rozhodování státu.
Střet zájmů: otázka, kterou nelze vyřešit pouhým prohlášením
Propojení Babišovy politické kariéry s Agrofertem se stalo jedním z nejvýraznějších témat české debaty o střetu zájmů.
Agrofert působí v odvětvích, která jsou ovlivňována veřejnou politikou. Zemědělství, potravinářství a chemický průmysl se dotýkají dotací, regulace, evropských pravidel i rozhodování státních institucí. Pokud má předseda vlády ekonomické vazby na tak rozsáhlý holding, vzniká otázka, jak zajistit, aby jeho veřejná funkce nebyla v konfliktu s jeho soukromými zájmy.
Na konci listopadu 2025 prezident Petr Pavel požadoval vyřešení Babišova střetu zájmů před jeho jmenováním premiérem. Babiš následně oznámil, že se od Agrofertu oddělí a že firma bude spravována prostřednictvím svěřenského fondu. Deklaroval, že ji nebude vlastnit ani s ní mít ekonomické vztahy.
Takové oznámení představuje důležitý bod příběhu, nikoli však samo o sobě definitivní odpověď na všechny právní a praktické otázky. Podstatné je, jak bude nové uspořádání skutečně fungovat, kdo bude o majetku rozhodovat, jak budou nastaveny případné ekonomické vazby a zda budou splněny všechny relevantní právní požadavky.
Střet zájmů totiž není jen otázkou toho, na koho je napsán vlastnický podíl. Rozhodující mohou být také faktické možnosti ovlivňovat rozhodování, získávat ekonomický prospěch nebo udržovat kontrolu nad majetkem prostřednictvím jiných osob či struktur.
Proto musí být podobné situace posuzovány podle konkrétních právních pravidel a ověřitelných skutečností. Ani samotné tvrzení o odstranění střetu zájmů, ani politická kritika takového tvrzení nemohou nahradit nezávislé posouzení.
Právě v tom spočívá význam institucí. Jejich úkolem není automaticky důvěřovat mocným ani je předem odsuzovat. Mají ověřovat, zda jejich jednání odpovídá pravidlům, která platí pro všechny.
Co se stane s institucemi, když moc zůstává koncentrovaná?
Článek SWI swissinfo.ch se neomezuje na minulost. Zabývá se také obavami z možných dopadů Babišova vlivu na veřejnoprávní na média, občanskou společnost a kontrolní mechanismy demokracie.
Demokracie totiž nespočívá pouze v pravidelném konání voleb. Volby dávají politickým představitelům mandát, ale zároveň jim ukládají povinnost respektovat pravidla, která omezují výkon jejich moci. Nezávislé soudy, svobodná média, parlamentní kontrola a občanská společnost nejsou překážkami legitimního vládnutí. Jsou součástí systému, díky němuž lze veřejnou moc kontrolovat a napravovat její chyby.
Pokud se politické vedení dostane do konfliktu s institucemi, které jej kontrolují, není rozhodující pouze to, kdo v daném sporu zvítězí. Důležitější je, zda kontrolní mechanismy zůstanou funkční i v budoucnu.
Totéž platí pro vztah politiky a velkého kapitálu. Podnikatel má právo vstoupit do politiky a voliči mají právo takového člověka podpořit. Zároveň však musí existovat dostatečné záruky, že hospodářská síla jednoho člověka nebude oslabovat rovnost politické soutěže ani schopnost veřejnosti získávat nezávislé informace.
Demokracie nemůže stát na předpokladu, že lidé s velkým majetkem budou vždy jednat ve veřejném zájmu. Musí být schopna jejich jednání kontrolovat stejně jako jednání kohokoli jiného.
Švýcarsko jako zrcadlo evropského problému
Švýcarská stopa v Babišově příběhu není pouze geografickou zajímavostí ani důkazem, že by všechny zahraniční finanční vazby byly problematické. Má širší význam.
Ukazuje, jak úzce spolu souvisejí finanční transparentnost, mezinárodní obchod, právní odpovědnost a demokratická kontrola. Kapitál se může pohybovat globálně, zatímco politická odpovědnost zůstává převážně národní. Právě tento nesoulad vytváří prostor, v němž je někdy obtížné určit, kdo skutečně rozhoduje, kdo nese odpovědnost a kdo má z určitého uspořádání prospěch.
Problém se netýká jen Švýcarska nebo České republiky. Je součástí širší evropské otázky, jak zajistit transparentnost vlastnictví, účinnou výměnu informací mezi státy a pravidla, která zabrání tomu, aby se složitost finančního systému stala nástrojem vyhýbání se odpovědnosti.
Případ O.F.I. je v tomto smyslu důležitý právě tím, co zůstává nevyjasněné. Neprokázaná domněnka není důkazem. Nezodpovězená otázka však může být legitimním důvodem k dalšímu zkoumání, zejména pokud se týká vlastnických vztahů člověka, který zastává jednu z nejvyšších veřejných funkcí v zemi.
Zdravá demokracie musí být schopna snést obojí: důsledné vyšetřování i zdrženlivost při vyvozování závěrů. Bez prvního hrozí, že mocní zůstanou mimo dosah veřejné kontroly. Bez druhého se může veřejná debata proměnit v soud založený na domněnkách.
Když se úspěch jednotlivce stává zkouškou systému
Andrej Babiš je příkladem podnikatele, který dokázal vybudovat rozsáhlé hospodářské impérium a následně získat mimořádný politický vliv. Jeho kariéra se odehrávala v prostředí, které nabízelo velké příležitosti, ale zároveň přinášelo složité vlastnické vztahy a nové otázky týkající se odpovědnosti.
SWI swissinfo.ch propojuje jednotlivé části tohoto příběhu: zahraniční zkušenosti, růst Agrofertu, neprůhlednou vlastnickou strukturu společnosti O.F.I., akvizici mediální skupiny MAFRA, odhalení Pandora Papers a opakovanou debatu o střetu zájmů.
Žádná z těchto skutečností by sama o sobě neměla sloužit jako náhrada důkazů o konkrétním protiprávním jednání. Jejich význam spočívá především v širším obrazu, který společně vytvářejí: v otázce, jak se koncentrovaná ekonomická moc proměňuje v moc politickou a jaké pojistky jsou potřebné, aby tento proces neoslaboval veřejnou kontrolu.
Podstatou problému není samotné bohatství. Bohatství není provinění a podnikatelský úspěch nemusí být v rozporu s veřejným zájmem. Rozhodující je, zda pravidla platí stejně pro všechny, zda lze skutečné ekonomické zájmy veřejných činitelů spolehlivě zjistit a zda existují nezávislé instituce schopné zasáhnout, pokud se veřejná funkce dostane do konfliktu se soukromým prospěchem.
Právě proto je Babišův příběh důležitý i pro lidi, kteří se o něj osobně nezajímají. Ukazuje, že otázka demokracie se neodehrává pouze v parlamentních sálech, volebních místnostech nebo televizních debatách. Odehrává se také ve firemních rejstřících, smlouvách, bankovních strukturách a pravidlech, která určují, kdo může kontrolovat mocné.
