Babišova vláda zkouší, co nezávislá kontrola vydrží. Hodil ministr Metnar NKÚ přes palubu?

Nepříjemný patron, že? Jenže vy ho nemůžete jen tak vyhodit. A tak se rozhodnete pro osvědčenou metodu českých politiků a politických zákulisí: prostě mu přitáhnete opasek tak těsně, až ho přejde chuť se ptát.

Přesně takový děj se teď odehrává mezi vládou Andreje Babiše a Nejvyšším kontrolním úřadem. Zatímco veřejnost sleduje velké bitvy o veřejnoprávní média, v holešovickém sídle nejvyšších kontrolorů se odehrává finále letitého osobního i systémového souboje. Babiš vs. NKÚ.

Poslední dějství má téměř detektivní zápletku. Ministerstvo vnitra (Lubomír Metnar za ANO) v tichosti – přesněji řečeno s výjimkou, díky níž nemusely ostatní úřady cokoliv připomínkovat – připravilo návrh, který NKÚ odebírá stálou policejní ochranku. Policie odchází, nahradit ji má soukromá bezpečnostní služba.

Oficiální zdůvodnění? Bezpečnostní analýzy prý ukazují, že budově v Holešovicích hrozí minimální riziko a policisty je potřeba přesunout jinam, nově má hlídku dostat třeba Česká národní banka.

Otužilý šéf kontrolorů Miloslav Kala se však o plánu dozvěděl prakticky náhodou z vládního dokumentačního systému. A reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Náklady na novou ochranku úřad odhaduje na zhruba 20 milionů korun ročně. Peníze, s nimiž schválený rozpočet nepočítá. „Je to útok na nezávislou instituci a další pokus o její vyhladovění,“ shrnul situaci Kala s přímočarostí sobě vlastní.

Abychom pochopili, proč mezi Strakovou akademií a holešovickou skleněnou budovou panuje taková námraza, musíme se vrátit o pár let zpátky. Vztah Andreje Babiše a Miloslava Kaly nikdy nepřipomínal idylku.

Začínalo to zpochybňováním ceny za stavbu nového sídla NKÚ, pokračovalo drsnou kritikou stoupajícího strukturálního dluhu a vyvrcholilo povolebními a pandemickými zprávami. Když NKÚ natvrdo konstatoval, že nákupy ochranných pomůcek za covidu provázel chaos a předražené zakázky, nebo když se v posledních měsících začal vyptávat na dotační přešlapy na ministerstvu, bylo jasné, že láska z toho nebude.

Zatímco pro vládu je NKÚ často „chytrou horizontální opozicí“, která objevuje Ameriku a plete se do politiky, pro nezávislou kontrolu je to jednoduše práce. A právě v tom spočívá jádro celého sporu.

Nejbizarnější rozměr celého střetu však spočívá v načasování. Vládní koalice v tuto chvíli intenzivně prosazuje, aby NKÚ dostal zcela nové, obrovské pravomoci — má nově podrobně prověřovat hospodaření České televize a Českého rozhlasu.

Vzniká tak pozoruhodný paradox. Stát na jednu stranu po kontrolorech žádá, aby si posvítili na miliardové rozpočty veřejnoprávních médií a stal se hlavním bičem na jejich efektivitu. Na stranu druhou jim stejný stát bere policejní ochranu, osekává provozní výdaje a nutí je shánět desítky milionů na soukromé hlídače.

Nová kauza o policejní ochrance NKÚ není jen o jedné vrátnici v Holešovicích a 20 milionech korun. Je to lakmusový papírek toho, jak moc exekutiva dokáže snést nezávislý dohled.

Nezávislé kontrolní orgány byly navrženy tak, aby byly pro jakoukoli vládu – ať už v ní sedí kdokoliv – přirozeně nepopulární. Jejich úkolem není chválit, ale ukazovat prstem do míst, kde protékají peníze daňových poplatníků. Pokud se z jejich kontroly stane zbraň, která se vytahuje jen tehdy, když se to hodí, a v zákulisí se jim utahují kohoutky s financemi, nepřichází o sílu jen Miloslav Kala. Přicházíme o ni my všichni, kteří si tenhle státní provoz ze svých daní měsíc, co měsíc platíme.

Že celý návrh přichází právě z dílny ministra vnitra Lubomíra Metnara, dodává celé zápletce lehce ironickou příchuť. Bývalý dlouholetý policista a někdejší šéf resortu obrany, který od prosince 2025 stojí v čele vnitra ve vládě Andreje Babiše, moc dobře zná policejní řady zevnitř i zvenčí.