Článek
Adolf Loos se narodil 10. prosince 1870 v Brně. Tatínek Adolf byl významný majitel kamenické dílny a říká se, že právě v jeho dílně trávil malý Loos hodně času. Díval se, jak se opracovává kámen. Říká se, že právě řemeslo velice silně zapůsobilo na Adolfa Loose a že později právě s kameny velice výrazným způsobem pracoval. Maminka Irma byla velice přísná. Mezi ní a mezi malým Adolfem panovalo určité napětí, které se stupňovalo v době jeho studia.
Jeho otec zemřel, když bylo Loosovi 9 let, bylo to v roce 1879 pro Loose to byla velká citová ztráta. Dům, kde se Adolf Loos narodil, se nacházel v Brně v Kounicově ulici, na místě, kde dnes stojí hotel Continental. Místo připomíná pamětní deska, kde se píše, že v těchto místech stával rodný dům architekta Adolfa Loose. Kamenická dílna otce se nacházela v centru Brna. V Nedvědici měli letní sídlo rodiny, kde trávil Adolf Loos se svou matkou Irmou hodně času. I tam se nacházel kamenolom.
Loos studoval postupně na reálkách v Brně, Jihlavě, v rakouském Melku a na stavební průmyslovce v Brně, v Liberci a také ještě absolvoval pár semestrů na technické univerzitě v Drážďanech. Nutno říct, že nebyl dobrý student. Což byl také hlavní důvod časté výměny škol. Jeho zoufalá matka ho převážela z jedné školy do druhé, ale k žádné změně studijních výsledků nikdy nedošlo. Tady je třeba říct, že žádnou školu Loos nedokončil. Přestože třeba v Liberci má památník, tak v podstatě ten památník jenom připomíná, že zdejší školu pouze navštěvoval, ale nikoli že ji úspěšně dokončil. Nebyl dobrý student a dostával se taky díky své tvrdohlavé povaze do konfliktu s kantory. Bohužel i s mnohými svými spolužáky. Loos byl zklamaný aktuální situací, a hlavně vývojem ve střední Evropě. Připadalo mu, že je to pro něj velice konzervativní, nikoli tvůrčí prostředí.
Hlavně pro to se rozhodl pro cestu do Ameriky, kde působil střídavě v New Yorku, v Chicagu a také ve Filadelfii. Tehdy nejvýznamnějších amerických architektonických metropolích. V Americe byl úplně nadšený způsobem amerického života. Samozřejmě nadšený byl hlavně z toho, jak se tam staví a velice ho ovlivnila taky chicagská škola. V Americe samozřejmě nemohl pracovat jako architekt. Tím ostatně vlastně ještě nebyl. Pracoval tam na stavbách a také umýval nádobí v restauraci svého strýce. Nicméně, to stačilo, aby dostatečně poznal americký způsob života a po třech letech pobytu ve Spojených státech se vrátil do Vídně.
Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti, poté se usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. V Uherském Hradišti navštěvoval hojně veřejné domy a tam se také nakazil, v té době, nevyléčitelnou nemocí syfilis. Nemoc ho trápila po celý zbytek života a způsobila, mimo jiné také to, že postupně ztrácel sluch, až ho ztratil úplně.
V letech 1893-96 byla situace ve Vídni velice zajímavá, protože se tam rodil nový styl secese. Vznikla tam taky skupina Secese, kterou vedl významný malíř Gustav Klimt . V té době Loos publikoval, taky vznikají jeho slavné přednášky a články. Kde se vysmívá měšťáctví, kde kritizuje ornamentálnost secese a razí myšlenky moderní strohé architektury, moderního bydlení a způsobu života, který ho uchvátil ve Spojených státech amerických.
Adolf Loos byl třikrát ženatý. Jeho první žena Lina byla baletka, ale manželství netrvalo dlouho. Lina byla velice mladá, takže nakonec manželství skončilo rozvodem.
Je nutné si zde uvědomit, že neměl absolvovanou žádnou prestižní školu. Přesto brzy upoutal svými návrhy. Na svou dobu, výjimečnými návrhy obchodu a bank. Loos uplatňoval ušlechtilé materiály podobně jako u jim navrženého luxusního krejčovství, nebo knihkupectví. Mahagony, vzácná dřeva někdy v kombinaci s cihlami, dále potom vhodně doplňoval nábytek v interiéru.
Adolf Loos sice taky navrhoval nábytek, ale měl své oblíbené kusy z období 19. století. Především praktický nábytek, který různým způsobem modifikoval anebo přímo doporučoval svým klientům, aby si je kupovali s určitým příznačným prvkem jeho interiérů. Z této doby jsou známé lampy ve tvaru krystalu. Samozřejmě velmi kontrastující s těmi přezdobenými kavárnami, ve Vídni té doby. Jeho minimalismus samozřejmě imponoval představitelům tehdejší vídeňské avantgardy, kam patřily vídeňské osobnosti. A často i třeba nezvyklé průmyslové motivy, všechno podstatné se podle Loose se odehrává v domě, nikoli na fasádě, ale uvnitř domu, tam lidé žijí a tam také je potřeba vytvořit pro ně maximální pohodlí tak, aby se tam cítili co nejlépe.
Adolf Loos získal československé občanství a pendloval mezi několika městy, zejména tedy mezi Vídní mezi Paříží a taky mezi Prahou nebo Brnem. Adolf Loos: světoobčan, Francouzský Američan, který bydlí v expresu mezi Londýnem, Paříží, Vídní, Brnem a Prahou. Jak se tehdy o něm, docela výstižně, v tisku psalo. Loos měl celou řadu velkých obdivovatelů, zejména mezi svými žáky. Většinou se jednalo o německy hovořící židovské architekty. Například architekt Jan Vaněk (zapomenutý vizionář pozvedl kvalitu československého bydlení), který byl prvním z iniciátorů vydávání časopisů Bytová kultura. Vaňkovi se podařilo získat Adolfa Loose do redakční rady. Takže vztahy samozřejmě k Čechům byly v té době velmi silné.
„Žil jsem dlouho ve Vídni a z tohoto města jsem nikdy neslyšel díků za svou činnost. V Československu jsem nežil a byl jsem tu gentlemansky přijímán vládou i jednotlivými osobami. Československo je ze všech zemí, které znám, nejklidnější, nejpilnější a nejspořádanější.“
Loos nosil takovou trumpetku – naslouchátko v uchu, aby vůbec slyšel. Jeho zdravotní stav se po roce 1930 prudce zhoršoval. Stále byl ve finanční tísni, ale vždycky se našli přátelé, kteří mu nějakým způsobem pomohli. Nakonec nedopadl ani jeho poslední sňatek z Claire. Claire Becková-Loosová Loose velice milovala a obdivovala. Později, když už byl opravdu velice těžce nemocný, tak si nepřál jí zatěžovat, takže z jeho vůle došlo k rozchodu.
Adolf Loos konec života v roce 1933 strávil v lázních a tam také zemřel. Moc z toho po něm jako dědictví nezůstalo, takže Claire čekali velké problémy. Je pohřbený na centrálním hřbitově ve Vídni, ale náhrobek, který si sám navrhl, takový velice jednoduchý, ten vlastně vznikl až o několik let později díky sbírce, kterou Claire sama iniciovala. Claire byla židovského původu jako valná většina přátel Adolfa Loose, jeho klientů a také jeho spolupracovníků. Tragicky zahynula v koncentračním táboře v Osvětimi v průběhu druhé světové války.
Adolf Loos nebyl architektem moderního stylu v pravém slova smyslu, avšak jeho dílo bylo předzvěstí moderní architektury. Jeho geniální dílo vyvolalo obranné reakce a šok v části vídeňské společnosti. Kavárna Café Museum známá pro svůj střídmý interiér, podle návrhu Loose, dostala přezdívku Café Nihilismus a obchodní dům Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, s holou fasádou orientovanou proti císařskému paláci Hofburg, byl nazýván „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ kvůli umístění oken. Přesto byla také část společnosti, která Loosovu tvorbu podporovala a v prvních dvaceti letech své kariéry neměl nedostatek klientů, kteří byli z větší části z bohatých kruhů.
Milovník moderního umění. Tetování bylo, podle něj, pouze vizitkou kriminálníků.
Ornament a zločin: „Potřeba, kterou pociťuje primitivní člověk, aby pokrýval ornamentem svůj obličej a všecky předměty, jichž používá, jest vlastním původem umění, počáteční „koktání“ malby.“ Ornament a zločin je Loosova esej a přednáška, která kritizuje užívání ornamentu v užitkových předmětech a architektuře.
Klíčový byl vliv jeho tvorby v letech 1904-1910, během kterých vznikla vila Karma (1904) blízko Montreux ve Švýcarsku pro vídeňského fyziologa Theodora Beera, a vila Steiner (1910) ve vídeňské vilové čtvrti Hietzing. Loos byl proti jakýmkoliv prvkům v architektuře nebo užitém umění, které brání plnosti funkce díla. Ve svém slavném článku Ornament a zločin diskutoval o okolnostech, kdy je ornament zločinem, který jen plýtvá časem a penězi, které by mohly být lépe využity.
„Ornament byl kdysi spojený s krásou. Díky mé celoživotní práci je nyní spojován spíše s průměrností.“ Podle Loosových názorů, architektura nepatří mezi umění, ale to neznamená, že by neměla splňovat estetické ideály. Ty viděl v harmonii, účelnosti a střídmosti moderního člověka, oproštěného od zátěže starého, ale přesto krásného světa.
