Článek
Fenomén zvaný tichá výpověď, známý v anglické terminologii jako „quiet quitting“, získává na obrátkách v dnešním pracovním prostředí. Klasický způsob odchodu z pracovní pozice, kdy zaměstnanec formálně podá výpověď, už není jedinou možností. Stále více lidí se rozhoduje pro alternativní přístup, který spočívá v postupném a nenápadném ustupování od svých pracovních povinností, aniž by formálně rezignovali.
Zpravodajské servery často poukazují na to, že tato metoda ukončení pracovního poměru se stává stále běžnější. Mnoho zaměstnanců se rozhoduje pro tento opatrnější přístup, aby předešli možným nepříjemným reakcím ze strany svých nadřízených nebo kolegů. Nemluvě už o výhodnosti ve vztahu k případnému nahlášení na Úřad práce.
Quiet quitting se často projevuje jako snížené pracovní nasazení a ztrátou zájmu o pracovní úkoly, nebo jako nechuť zapojit se do týmových aktivit a projektů. Zaměstnanec tímto způsobem kráčí po cestě směrem k odchodu z firmy, aniž by měl potřebu podat formální výpověď. Koncept tiché výpovědi se stal široce známým díky sociálním sítím, kde jej zaměstnanci hojně diskutují a sdílejí své zkušenosti. Tento fenomén je výsledkem stále rostoucí frustrace z nesplněných pracovních očekávání, nedostatečného uznání či nevyhovujícího pracovního prostředí.
I když se názor na to, zda je quiet quitting správné nebo špatné, liší, jedno je jasné. Je to jasný signál pro zaměstnavatele, že něco není v pořádku a že je potřeba věnovat více pozornosti svým zaměstnancům. Může se jednat o potřebu zlepšit pracovní podmínky, zvýšit platy, nebo vytvořit příznivější pracovní klima. I když se názory na etiku tohoto typu odchodu z práce, mohou různit, je jedna věc naprosto jasná. Tento krok je silným signálem pro zaměstnavatele, že v něčem selhávají a je načase, aby svým pracovníkům věnovali více pozornosti.
Tichá výpověď tak může být považována za jakýsi bezbolestný způsob, jak opustit zaměstnání. Je to ale také nástroj, který může zaměstnanci pomoci vyjádřit své nespokojenosti bez nutnosti konfrontace. Pokud je však tento trend ignorován nebo nepochopen, může mít pro firmu dalekosáhlé následky, jako je snížení produktivity, ztráta talentovaných pracovníků nebo negativní dopad na firemní kulturu. Proto je důležité, aby zaměstnavatelé tuto tendenci rozpoznávali a reagovali na ni včas. Pokud se zaměstnanec rozhodne pro tichý odchod ze zaměstnání, je to vždy signálem, že je něco špatně a že je čas na změnu.
Ať se nám to líbí, nebo ne koncept tiché výpovědi nabývá na síle a je přijímán stále větším počtem zaměstnanců. Ve své nejzákladnější podobě se jedná o způsob ukončení pracovního poměru, který spočívá v postupném snižování pracovní doby a povinností, dokud zaměstnanec „neodejde“ v tom nejzákladnějším smyslu. Často tak činí zaměstnanci, kteří jsou frustrováni nesplněnými očekáváními, nedostatkem uznání nebo obecně špatným pracovním prostředím. Názory se sice různí, ale cílem je odstoupit od každodenních pracovních činností, aniž by musel formálně „podat výpověď“.
Tento způsob odchodu ze zaměstnání není nový. Zaměstnanci i zaměstnavatelé jej používají již řadu let, aby dali najevo nespokojenost, aniž by museli čelit případným negativním důsledkům. A přestože neexistuje způsob, jak změřit rozšířenost tichého odchodu ze zaměstnání, v posledních letech se v Česku stává stále častějším. Tento trend může souviset s tím, že mnoho lidí se dnes cítí v práci frustrováno a chce se vyhnout možným negativním důsledkům, které by standardní výpověď mohla mít na jejich kariéru.
Zdroj: tento autorský článek také autorem vložen na portál Wikipedie
