Článek
Jeden z nejvýznamnějších českých barokních malířů, Petr Brandl, znovu ožívá v prostorách pražské Národní galerie. Po mnoha desítkách let zde má svou výstavu, a to nikde jinde než v monumentálním prostoru Valdštejnské jízdárny. Výstava přináší netradiční srovnání Brandlova díla s jinými umělci, kteří se zabývali stejnými nebo podobnými náměty, což otevírá nové pohledy na jeho tvorbu.
Brandl je známý svým divokým stylem života, který by se dal přirovnat k italskému baroknímu malíři Caravaggiovi. Oběma byly vlastní nezodpovědné činy a dluhy, které je nutily se skrývat před svými věřiteli. Tato nezkrotnost se projevuje i v Brandlově malířském stylu, který je velmi osobitý a expresivní. Na svých obrazech často maloval nejen štětcem, ale také prsty, nehty nebo násadkami štětců.
Brandlovu malbu lze charakterizovat jako uvolněnou a až divokou. Nepřikládal velký význam detailům, ale spíše se soustředil na podstatné prvky. Jeho díla jsou plná výrazné atmosféry, ať už se jedná o profánní nebo církevní výjevy. Svým způsobem vyjádření je často přirovnáván k Rembrandtovi, který stejně jako on maloval lidské tváře bez idealizace.
Některé z Brandlových obrazů působí až neuvěřitelně moderně, což naznačuje, že malíř svou dobou předběhl a předznamenal expresionismus 20. století. Překračoval tradiční způsoby malby a spontánně vyjadřoval své pocity, čímž dosahoval silných emocí. Mezi jeho nejúžasnějšími portréty je Simeon s Ježíškem, který svou drsnou reliéfní malbou přímo tryská sílou výrazu. Podobně sugestivní je obraz starce, snad apoštola, kde je opět nejdůležitější vyjádření emocí.
Brandlovu schopnost přesvědčivě vystihnout lidský charakter lze vidět také na obrazech U felčara nebo U mastičkářky. Jeho tvorba se zabývá širokou paletou lidských vlastností, od hlouposti, závisti a úlisnosti, až po hrdost a velkorysost. V Brandlově ateliéru vznikly také obrazy květinových zátiší, které vytvořil ve spolupráci s Janem Vojtěchem Angermeyerem. Pro Brandla je typické vyjádření dramatičnosti biblických příběhů, což dokládají i jeho monumentální oltářní obrazy.
Výstava nabízí nové pohledy na Brandlovu tvorbu a představuje i některé obrazy, jejichž autorství bylo dosud nejasné. Její koncepce je objevná pro laiky i odborníky a představuje Brandla jako velkého malíře, který nejen předběhl svou dobu, ale také s ní dokázal udržet krok.
Rozdělávací ohniště osobnosti, kterou dnes označujeme jako Petra Brandla, se vznítilo v selském prostředí venkovských rodičů. Otec, německý krejčí Michal Brandl, a matka, Alžběta rozená Hrbková z české rolnické rodiny z Přestanic, se stali základními kameny jeho cesty. Matčin bratr Marek Hrbek, slavný pražský zlatník, měl značný vliv na jeho umělecké zrání, zejména svou prací pro katedrálu sv. Víta.
V mládí se Brandlova rodina potýkala s finančními problémy, které se však výrazně zlepšily, když se otec rozhodl věnovat výčepnictví. To umožnilo Petrovi studovat na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně a následně se vyučit malířem u Kristiána Schrödera. V roce 1693 si Petr vzal za ženu Františku Helenu Klossovou, s níž měl tři děti. Krátce poté se stal členem staroměstského malířského cechu. Přestože byl dobře placen za svá díla, měl Brandl několik finančních problémů. Jeho bohémská povaha a pracovní zatížení mu nedovolovaly věnovat se rodinnému životu, což vedlo k nesčetným stížnostem od jeho manželky na nedostatek rodinných peněz.
Jeho finanční zdrženlivost byla kritizována i cechem, kterému měl povinnost odvádět poplatky. Ačkoli byl Brandl finančně úspěšný, většinu svých peněz prohýřil, což vedlo k častým dluhům a několika uvězněním. Koupě podílu zlatého dolu v Jílovém a později v Kutné Hoře, v naději na zlepšení finanční situace, se ukázala být marnými snahami.
Petrův život končí v chudobě v Kutné Hoře, kde je také pohřben v kostele P. Marie Na Náměti. Jeho příběh je inspirací a současně varováním pro budoucí umělce. Je také připomínkou mimořádného talentu, který mohl být lépe využit.
Zdroj: Bulletin2022, Wikipedie, Národní galerie Praha,
