Článek
Heliogabalus, známý také jako Elagabalus, je jednou z nejkontroverznějších postav římské historie. Jeho vláda, i když krátká, zanechala výraznou stopu v historických záznamech díky jeho nekonvenčnímu chování a výrazným zásahům do tradičních římských náboženských a společenských struktur.
Narozen jako Varius Avitus Bassianus, přijal císařské jméno Marcus Aurelius Antoninus, ale veřejnost a historie ho zná spíše pod jménem spojeným se syrským bohem slunce Élá-gabálem, jehož byl knězem. Jeho přístup k vládě a osobní život odporovaly tehdejším konzervativním normám a vzbuzovaly pobouření mezi tradiční římskou elitou.
Někteří současní vědci, jako je Zachary Herz, poukazují na to, že Elagabalovy příběhy, zachycené antickými historiky jako Cassius Dio, mohou mít v sobě prvek pravdy ohledně jeho genderové identifikace a přání být oslovován ženským rodem.
Homosexuální styky nebyly ve starověkém Římě ničím výjimečným. Pokud je ale doprovázely podivné praktiky, bylo to již na pováženou. Kromě toho, že se sám císař nabízel mužům prakticky jako prostitut.
Heliogabalova sexualita a genderová identita jsou dnes předmětem debat historiků. Veřejnost mohutně diskutuje v internetových debatách jeho genderovou identitu. Jeho vztahy, včetně té s vozatajem Hieroklésem, byly projevem jeho pohrdání tradičními genderovými a sexuálními rolemi. Římskou společnost také znepokojoval vliv a karierní postup bývalého otroka z Kárie Hieroklése na císaře. Císařova snaha o udělení titulu Caesara svému favorizovanému milenci Hieroklésovi a pokusy o změnu náboženského uspořádání římské říše byly vnímány jako přímá výzva zavedenému řádu.
V posledních letech se Elagabalus stal ikonou pro komunity zabývající se genderovou problematikou, a to díky jeho odlišnému genderovému chování a identitě. Přesto historici znalí tohoto tématu upozorňují na to, že mnohé příběhy a historky o něm by mohly být přehnané nebo zpolitizované. Zvláště zprávy o jeho extrémním chování a krutosti mohly být nadsazené jeho politickými nepřáteli, kteří chtěli posílit reputaci jeho nástupce, Alexandra Severa. Prostředkem té doby k šíření drbů a pomluv sloužili kronikáři a životopisci.
Odborná veřejnost kritizuje tendenci historiků spojovat Elagabalovu genderovou identitu s jeho morálními a politickými nedostatky, což může vést k zjednodušenému a zkreslenému pohledu na historii. Podle nich je třeba se vyvarovat chyby, kdy se studenti historie učí o historických postavách pouze skrze prizma jejich genderové identity, aniž by pochopili komplexnost a šíři historických událostí a kontextu.
Heliogabalus byl nakonec zavražděn svými vojáky – jak jinak, po ztrátě podpory v armádě a jeho tělo bylo vhozeno do řeky Tibery – jak jinak. Jeho smrt představovala odmítnutí jeho reformy a návrat k tradičním římským hodnotám. Přesto jeho vláda představuje fascinující kapitolu římských dějin, která nám připomíná složitost lidské identity a politického boje v jakékoli historické éře.
Zdroj: Bulletin2022, Wikipedie, Lifee
