Článek
Denis Doksanský – poslanec hnutí ANO a pán, který si tak trochu plete provozování střední školy s feudálním panstvím – nám předvádí mistrovskou lekci v tom, jak se dá skloubit politická loajalita, svérázný byznys a naprosté pohrdání pravidly.
Dostupné veřejné zdroje a registry uvádějí u Denisa Doksanského akademický titul B.Th. (Bachelor of Theology, tedy bakalář teologie).
Podrobné informace či oficiální údaje o jeho dalším vzdělání nejsou v běžných životopisech a veřejně dostupných profilech detailně rozebírány. Pracovně působí jako ředitel a zřizovatel soukromých škol Sion a je poslancem Parlamentu ČR.
Kdo vlastně je tento muž, jenž se s úsměvem staví do rolí morálního majáku, zatímco pod jeho okny lítají exekuční příkazy a inspekční zprávy?
Ředitel, který si z dětí dělá stafáž
Vzpomeňme na slavné chvíle, kdy na jeho soukromou školu Sion zavítal tehdejší premiér Andrej Babiš. Kdybychom žili v normální zemi, šlo by o standardní besedu. Jenže pod taktovkou ředitele Doksanského se z toho stala pečlivě nacvičená estráda ve stylu severokorejských zpráv.
To jsou, když to řeknu jako hloupě, moje peníze. Já si buď koupím BMW, nebo to prostě rozdám mezi studenty. Je to asi takhle.
Proč riskovat, že se student zeptá na něco nepříjemného, že? A tak pan ředitel vzal otěže pevně do svých rukou: sám vybral „správné“ studenty, předem nadiktoval schválené dotazy a na plot školy hrdě pověsil politický billboard hnutí ANO. Česká školní inspekce nad tím sice kroutila hlavou a konstatovala porušení zákona, ale proč se trápit nějakými paragrafy, když jde přece o šíření toho správného politického blaha, že?
Školné, exekuce a bonmoty o BMW
Ještě víc fascinující je ovšem Doksanského pojetí podnikání ve vzdělávání. Zatímco rodiče a studenti by naivně čekali partnerský přístup, na Sionu se občas jede podle drsnějších pravidel. Když dojde na vymáhání peněz, škola se nebojí tasit desítky a stovky tisíc korun zpětně. A když to nejde po dobrém, přijdou na řadu soudy a exekuce na vlastní účty.
Když se pak na veřejnost dostaly nahrávky, kde pan poslanec s dětmi a rodiči komunikuje stylem, nad nímž přechází zrak – doprovázeným legendárními vhledy do jeho hodnotového žebříčku typu „já si buď koupím BMW, nebo to rozdam“ – člověk rázem chápe, jak si někteří představují moderní pedagogiku.
Věrný voják, který si musí „vyřešit problémy sám“
A co na to velký šéf? Andrej Babiš se k tomu postavil s obdivuhodnou lehkostí hodnou zkušeného stratéga: od Doksanského kauz se distancoval a prohlásil, že si je pan poslanec musí vyřešit sám. Klasická ruka ruce myje, dokud to nepálí. Jakmile to začne smrdět průšvihem, rázem jde o „soukromou věc“.
Co je teda Doksanský za ptáčka?
Denis Doksanský je dokonalým produktem doby. Politický chameleon, který v Hradci Králové bojuje proti všemu, co se hýbe (od umělců na festivalech až po městský fotbal), ale jakmile jde o vlastní prohřešky proti zákonům, školství či politické neutralitě, mění se v nedotknutelného solitéra.
