Článek
Beneš poslancům posílá varování, které by nemělo zapadnout.
Sněmovna nedávno v prvním čtení protlačila vládní návrh, který mění dosavadní systém koncesionářských poplatků na přímý příspěvek ze státního rozpočtu. Argumentace předkladatelů zní lákavě a uhlazeně. Jenže pod povrchem se skrývá nebezpečný škrt, který tvrdě zasáhne Českou televizi i Český rozhlas. Pro ČT to znamená výpadek zhruba jedné miliardy korun oproti plánovanému výběru z poplatků, rozhlas přijde o čtyři sta milionů.
Kde se začne škrtat jako první, až vyschnou finanční kohoutky? Politická debata i komerční tlaky dávají tušit smutnou odpověď: tam, kde to nepřinese okamžitá čísla sledovanosti ani politické body. Tedy u tvorby pro děti a mládež.
Dětský program není luxus, ale investice
Veřejnoprávní média nejsou zřízena k tomu, aby konkurovala komerčním stanicím v nekonečném dostihu o nejlevnější zábavu. Jejich unikátní a nezastupitelná role spočívá v kultivaci společnosti – a ta začíná u těch nejmenších. Zatímco komerční trh nabízí dětskému divákovi často jen agresivní reklamu a animovaný balast bez přidané hodnoty, veřejnoprávní tvorba plní roli, kterou nikdo jiný nepřevezme.
„Pořady pro děti a mládež jsou důležitou součástí veřejné služby. Kromě funkce informační plní funkci vzdělávací. Zásadní jsou také pro děti se znevýhodněním,“ upozorňuje dětský ombudsman Martin Beneš.
Jeho slova tnou do živého. Česká dětská tvorba má obrovskou tradici a její moderní podoba – od edukativních pořadů po pořady integrované pro děti se speciálními potřebami – představuje bezpečný přístav v dnešním přehlceném digitálním světě. Vyrobíte-li však v médiích rozpočtovou propast, první na řadě bývá právě finančně náročná, původní dětská tvorba.
Nebezpečná iluze politického rozhodování
Zatímco zastánci změny mluví o modernizaci, dětský ombudsman varuje před ztrátou základní jistoty, bez níž nelze kvalitní tvorbu dlouhodobě plánovat ani realizovat. Výroba kvalitního dětského pořadu či večerníčku totiž trvá měsíce i roky a vyžaduje stabilní zázemí, nikoliv neustálou nejistotu, kolik státní rozpočet zrovna v daném roce ráčí uvolnit.
„Bez jistoty financování takový závazek veřejnoprávní média plnit nemohou. Na tyto funkce médií veřejné služby je proto důležité pamatovat při debatě o změnách jejich financování,“ připomíná Beneš poslancům.
Přístup zákonodárců k celé věci je přitom zarážející. Původní připomínky dětského ombudsmana byly smeteny ze stolu s tím, že se zákon předpracovával. A jaká je realita dnes? Nová verze byla předložena bez možnosti řádného vypořádání dalších odborných výhrad.
„Návrh zákona byl přepracován do současné podoby bez možnosti uplatnění a vypořádání dalších připomínek. Proto předkládám tyto své dřívější připomínky… Považuji je nadále za relevantní,“ uvádí ombudsman v dopise šéfům poslaneckých klubů.
Co vlastně obětujeme?
Politici nám tvrdí, že zrušením poplatků ušetří peněženkám občanů. Nicméně účet, který za toto rozhodnutí vystavíme budoucím generacím, bude nesrovnatelně vyšší. Dětská mentalita a vnímání světa se neformují na politických mítincích Andreje Babiše, ale právě prostřednictvím příběhů, hodnot a vzdělávání, které k nim denně promlouvají z obrazovek a rozhlasových přijímačů.
Pokud veřejnoprávní média přijdou o nezávislé a stabilní financování, ztratí schopnost tuto roli plnit. Děti budou vrženy do náruče nekontrolovaného komerčního obsahu a sociálních sítí.
Při schvalování zákonů by poslanci neměli myslet jen na to, jak zalepit díry v rozpočtu nebo zavděčit se voličům populistickými kroky. Měli by si vyslechnout hlas dětského ombudsmana. Pokud totiž obětujeme kvalitu a dostupnost veřejnoprávní tvorby pro děti, neušetříme vůbec nic – jen prohospodaříme kulturu a vzdělání našich vlastních dětí.
