Článek
Možná si říkáte, že jste v tom sami, ale věřte mi – nejste. My Češi máme k etiketě poněkud řekněme specifický vztah.
Česká povaha a etiketa je tuze komplikovaný vztah. Jsme národ Švejků – chytří, vynalézaví a s osobitým smyslem pro humor. Ale když přijde na společenská pravidla, občas tápeme jako slepice v mlze. Není to tím, že bychom byli nevychovaní. Spíš máme takovou tu sympatickou neohrabanost, která z nás dělá mistry ve vytváření trapných situací.
Vezměme si třeba typický český panelák. Místo plné příběhů, kde se denně odehrávají malá společenská dramata. Paní Sladká z třetího patra se už týden nezdraví s panem Dvořákem z pátého, protože si nejsou jistí, jestli se vlastně znají. Pan Šťastný raději čeká pět minut před výtahem, než aby jel s někým dalším. A mladá rodina z přízemí se už měsíc nemůže rozhodnout, jestli mají začít zdravit nové sousedy.
Proč je sousedské „dobrý den“ tak důležité?
Možná si říkáte – vždyť je to jen pozdrav. Ale představte si dům jako malou vesnici. Když na vesnici jeden druhého nezdraví, vzniká napětí. A to samé platí i v bytovém domě. Jeden nezdravící soused může odstartovat domino efekt mlčení, který se pak těžko prolamuje.
„Jednou jsem ve výtahu potkal mladou sousedku, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Trapné ticho jsem se rozhodl prolomit šťavnatým vtipem. Ukázalo se, že je hluchá. Gestikuloval jsem tak zuřivě, že jsem omylem zmáčkl alarm výtahu,“ svěřil se mi kamarád Ríša.
Jednoduché pro příjemné soužití: Zdravte své sousedy – i když si nejste jistí, jestli je znáte. Ve výtahu stačí přátelský úsměv a kývnutí. Představte se novým sousedům – první krok je nejtěžší. Respektujte noční klid a soukromí ostatních. Možná se ptáte, proč je tohle všechno tak důležité? Protože dobré sousedské vztahy jsou jako kvalitní pojistka – nikdy nevíte, kdy budete potřebovat půjčit šroubovák nebo pohlídat květiny během dovolené.
A pamatujte – i když občas šlápneme vedle, není to konec světa. Jsme přece jen lidé a občasné společenské přešlapy k životu patří. Důležité je umět se z nich poučit a možná se jim i zasmát. Koneckonců, co by byl život bez těch trapných historek, které jednou budeme vyprávět u skleničky vína? No, ne?
