Muž, který přelstil smrt, aby se stal legendou: „Patria o muerte!“

Je to otázka, která mě vtahuje do propasti rozporů. Jeho portrét visí na zdech studentských kolejí, jeho tvář zdobí trička rebelantů, zatímco ostatní jej odsuzují jako chladného kata. Kdo tedy doopravdy jsi, Che?

„Musíme střílet,“ přiznáváš bez obalu. „Stříleli jsme a budeme střílet.“ Cítím, jak tě tvá slova pálí, jak tě jejich váha pronásleduje jako stín. Ve svých proslovech jsi nikdy nehledal únikové cesty, nikdy jsi neuhýbal. Ano, La Cabaña! To místo, kde tě mnozí malují jako démona revoluce, symbol poprav. Ale vidím i jinou stranu mince – tu, kde revoluce musí razit cestu skrz chaos starého světa.

„Vlast nebo smrt! Patria o muerte!“ křičíš, a já to slyším jako ozvěnu těch dnů, kdy jsi vedl povstání v horách Sierra Maestra. Rouhá se snad někdo, když Tě viní z přijímání odpovědnosti za popravy kontrarevolucionářů? Tvůj hlas zní pevně, jako bys znovu stál před tribunálem a odměřoval spravedlnost. Ale nebylo by lepší rozkládat starý systém mírně, pokojně, bez krveprolití? Sám mi odpovídáš: „Každé ozubené kolo v tomto systému tvoří součást vykořisťovatelské mašinérie. Jak jí lze vzdorovat bez boje?“ Tvá slova mě přivádějí k otázce, zda tvá víra v lidskou svobodu opravdu musela jít ruku v ruce s tolika oběťmi.

A co tvé cesty – symbol vzpurnosti? Motocyklový poutník, který v sobě nesl ducha objevitele, jenž chtěl najít odpovědi. Vidím Tě, jak s Albertem Granadem proplouváš prachem Latinské Ameriky. Ne turistů, ale bdělého rebela v oku záblesk pravdy. První pohled na hladové tváře chudých v Argentině. První setkání s drtivým mechanismem bídy v Peru. A já vnímám, jak Tě ten obraz mění, jak hlad a utrpení zakořeňuje ideu, že revoluce není jen volba – je to povinnost.

„Che, byla to tvá vina?“ ptám se tě ve své mysli, a slyším Tě znovu: „Tys tam nebyl, neviděl jsi ten svět! Nevěřil bys, že příslušnost k elitě zavazuje – dalo mi to peníze, dal mi to vzdělání, ale vzalo mi to klid. Myslel jsem na ty, co to nikdy neměli. A když neneseš kříž svého lidu, co jsi jiného než zrádce?“

A Fidel? Tvůj přítel a přesto soupeř? Co skrýváš? Vidím mezi vámi myšlenkovou propast, vaše společné začátky, ale i okamžik, kdy Tvé idealistické vidění světa narazilo na pragmatismus kubánské politiky. Možná Tvé sny o světové revoluci nakonec nenašly místo v jeho hrubě vytesaných zdech státní komunistické Kuby. „Fidel přijal revoluci jako jeden stát,“ přiznáváš jednou přímo, „ale já jsem ji spatřoval jako stav mysli, věčný plamen šířící se z kontinentu na kontinent.“

A pak Bolívie. Vzpomínám si, jak se legendární revolucionář proměnil v muže v hadrech, opuštěného mezi prostými rolníky, zrazený místními i velkými hráči hry. Když Tě konečně vystopovali a zajali, nesklopil jsi pohled. Víš, že přichází smrt. Ticho ve škole v La Higueře, hlaveň pušky mířící na Tvé tělo. Prý jsi seržantovi, který Tě měl zastřelit, řekl: „Střílej, zbabělče! Můžeš zabít jenom muže.“ Ale skutečně? Umírá s člověkem také jeho idea?

Já vidím obě Tvé tváře. Jedna zrcadlí násilí revoluce. Druhá? Neoblomnou víru ve svět, kde není místo pro útlak. Ano, Ernesto, Tvá smrt byla finální kulkou, ale nebyla koncem – byla počátkem nekonečné debaty o tom, co znamená být člověkem v zápalu revoluce. A snad právě v tom spočívá Tvé opravdové vítězství.

Che Guevara – Kdo vlastně byl a jak žil?

Ernesto Che Guevara. Jméno, které rezonuje sálem historie jako válečný pokřik, ozvěna nesmrtelné víry v revoluci a snaha hledat spravedlnost tam, kde vládne bezpráví. Tento muž, jehož stylizovaná tvář ozdobila nespočet triček, plakátů a knih, zanechal po sobě odkaz, který inspiroval zástupy, zatímco druhým způsobil odpor plný zášti. Je obdivován, ale i nenáviděn. Kdo tedy opravdu byl, muž, který přelstil smrt, aby se stal legendou?

Mládí a cesty za poznáním

Che Guevara, narozený 14. června 1928 v argentinském městě Rosario, přišel na svět jako dítě s obrovským potenciálem a citlivým pohledem na život. Narodil se do rodiny vyšší třídy s irskými a španělskými kořeny, která mu poskytla nejen dobré vzdělání, ale i povědomí o sociálních rozdílech. Jeho dětství bylo poznamenáno těžkým astmatem, které mu bránilo v účasti na běžných dětských aktivitách, a přesto z něj vzešel mladík neochvějné síly. Jeho matka mu doma poskytovala vzdělání a přivedla ho ke čtení velikánů filozofie a marxistické literatury, jako byli Marx a Engels.

Studium medicíny na univerzitě v Buenos Aires ho nezastavilo na místě. Ernesto byl hledač pravdy, dychtivý poznávání světa zblízka, což ho přivedlo na jeho legendární cesty napříč Latinskou Amerikou. Společně s přítelem na motocyklu projížděli zapadlé kouty kontinentu a na vlastní oči viděli chudobu, zoufalství a nemoci, které ponižovaly zdejší obyvatele. Tváří v tvář utrpení si uvědomil krutost kapitalistického systému, který na jedné straně vytváří bohatství, ale na straně druhé odsuzuje většinu lidstva k nedůstojnému životu.

Guatemala a revoluční probuzení

V roce 1954 změnil jediný okamžik jeho život. Z Bolívie, kam ho zavedla jeho touha pomáhat jako lékař, putoval do Guatemaly, kde byl svědkem zásahu Spojených států proti demokraticky zvolenému prezidentovi Jacobo Arbénzovi. Tento zásah – vojenský převrat, podporovaný CIA, jen aby chránil zájmy korporace United Fruit Company – přesvědčil Guevaru, že imperialismus je nemoc, která sužuje třetí svět. Pochopil, že pouhá slova nebo léčení nemocí nepostačí. Svět potřebuje radikální změnu.

Setkání s Fidelem Castrem

Osudovým se stal rok 1955, kdy se Ernesto Guevara, tehdy již přezdíván „Che“ podle argentinského zvyku, setkal v Mexiku s Fidelem Castrem. Fidel, plný odhodlání svrhnout diktaturu Fulgencia Batisty na Kubě, ihned rozpoznal Guevarův potenciál. Che se k němu přidal a stal se lékařem, ale postupem času i válečným stratégem Castrova hnutí 26. července.

V roce 1956 se spolu s Castrem a dalšími revolucionáři na palubě lodi Granma přeplavil na Kubu s cílem svrhnout Batistův režim. Po vylodění začal Che upevňovat svou pověst muže, který spojuje intelekt s krutou, byť zdánlivě nevyhnutelnou pragmatičností. Jako vojenský velitel se vyznamenal a stal se jedním z hlavních architektů vítězství kubánské revoluce v roce 1959.

Bojovník a státník

Po vítězství revoluce zaujal Che Guevara různé klíčové funkce v nové kubánské vládě. Byl ministrem průmyslu, prezidentem centrální banky a diplomatem. Zaváděl reformy, jako agrární přerozdělení půdy, vzdělávací reformy a podporoval internacionalismus. Avšak jeho přístup – plný idealismu, ale i nekompromisní dogmatičnosti – přinesl nejen obdiv, ale i kritiku.

Byl fascinován myšlenkou beztřídní společnosti, kde budou lidé pracovat z morální povinnosti, nikoliv pro finanční zisk. Tento přístup způsobil mnohé ekonomické problémy, stejně jako jeho centralistické řízení. Navíc Che sehrál kontroverzní roli během poprav válečných zločinců v havanské pevnosti La Cabaña, což mu přineslo přezdívku Řezník z La Cabány. Obhájci však tvrdí, že nešlo o zbytečné násilí, ale o spravedlnost vůči přívržencům Batistovy diktatury.

Afrika a Bolívie

Che Guevara však nebyl mužem kancelářských křesel. Věřil v nutnost globální revoluce a v roce 1965 opustil Kubu, aby bojoval proti imperialismu v Africe a Jižní Americe. Jeho mise v Konžské demokratické republice ztroskotala. Neúnavný revolucionář se poté vydal do Bolívie, kde se pokusil započít revoluční hnutí.

V Bolívii se mu však nepodařilo získat podporu místních obyvatel ani koordinaci s ostatními povstalci. 8. října 1967 byl obklíčen a zajat bolivijskou armádou, která byla věrná diktátorovi Renému Barrientosovi a bylo ji podporováno americkou CIA. Den poté byl popraven bez soudu.

Smrtí Che Guevary ale jeho příběh neskončil. Stal se symbolem odporu proti útlaku a globalizovanému kapitalismu. Je obdivován revolucionáři, antikapitalisty a bojovníky za lidská práva. Jeho obraz, zachycený fotografem Albertem Kordou, se stal ikonou – snad nejslavnější fotografií 20. století.

Che Guevara zůstává kontroverzní postavou. Pro jedny je hrdinou boje za spravedlnost, pro druhé neúprosným fanatikem. Pravda se jako vždy ukrývá někde uprostřed. Byl idealistou, který se neohroženě postavil nespravedlnosti, přesto se nevyvaroval rozhodnutí, která nesou krvavé stopy.

Poslední kapitola revolucionáře

Bylo 9. října 1967, kdy Ernesto Che Guevara, ikona revoluce, muž s divokým srdcem a neústupnou vůlí, zhasl jako plamen v bolivijské vesnici La Higuera. Jeho smrt nebyla pouze koncem jednoho života, nýbrž také bodem zlomu, který dodnes zůstává zahalen mýty, emocemi a otázkami. Příběh jeho posledních dnů je obrazem smrtelné odhodlanosti, zrady a kruté reality nejen pro člověka, ale i pro myšlenku, která ho poháněla.

Po triumfu kubánské revoluce a letech působení v Castrově vládě začal Che Guevara hledat další pole pro šíření revolučního plamenu. Jeho marxistický ideál světové revoluce zaséval v Africe i Americe, a nakonec ho zavedl do Bolívie, země bohaté na přírodní krásy, ale strádající pod těžkou rukou chudoby a politické izolace. Byl to právě tento stát, který si Che vybral jako živnou půdu pro uskutečnění své vize – rozsáhlé povstání, které by proměnilo Latinskou Ameriku v komunistický ráj.

Avšak Bolívie nebyla Kubou. Obyvatelstvo sužované každodenním přežitím nemělo sílu pro revoluční sny cizince. Místní indiánská komunita, od které Che očekával podporu, byla k jeho myšlenkám lhostejná a vůči partyzánům spíše podezřívavá. Ke všemu chyběla koordinace s bolivijskou komunistickou stranou, a tak se Guevara záhy ocitl s hrstkou povstalců uvězněn v nehostinné džungli, pronásledovaný armádou a vlastními chybami.

Pád Che Guevary byl nevyhnutelný. Na podzim 1967 bylo jeho partyzánské hnutí prakticky zdecimováno. Zradou jednoho z místních informátorů, vojáci přesně zjistili, kde se Guevara nachází. Dne 8. října 1967 spolu se svými muži svedl poslední boj v roklích poblíž vesnice Quebrada del Yuro. Byl těžce raněn, jeho zbraň nefunkční a jeho lidé rozprášeni.

Che byl zajat bolivijskou armádou, podporovanou americkou CIA. Transportovali ho do malé školy v nedaleké vesnici La Higuera, kde byl držen přes noc. Zajatého revolucionáře vojáci ponižovali a provázeli ho otázky, na něž odpovídal s typickou jeho strohostí a neochvějným pohledem. „Nestřílejte. Jsem Che Guevara. Stojím za to živý víc než mrtvý!“ To byla jeho poslední slova ke konkrétním vojákům.

Poprava bez soudu

Rozkaz k popravě přišel od tehdejšího bolivijského prezidenta René Barrientose. Smrt Che Guevary měla být okamžitá, bez soudu, a mělo se zařídit, aby jeho tělo neslo známky boje – chtěli umlčet jeho legendu ještě před tím, než by se zrodila. Rozkaz vykonal bolivijský poddůstojník Mario Terán.

Po popravě bylo tělo Che Guevary tajně pohřbeno poblíž letištní dráhy ve městě Vallegrande. Prsty na ruce mu amputovali, aby mohli potvrdit jeho totožnost pomocí otisků prstů. Roky po jeho smrti zůstávalo jeho místo posledního odpočinku neznámé, což jen přispělo k mystice obklopující jeho život a smrt.

Až v roce 1997, více než třicet let po jeho smrti, byl jeho hrob nalezen. Tělo bylo exhumováno, identifikováno a slavnostně převezeno na Kubu, kde bylo se všemi vojenskými poctami uloženo v mauzoleu v Santa Claře – městě, kde Guevara vedl jednu z klíčových bitev kubánské revoluce.

Legenda žije dál

Smrt Che Guevary neznamenala konec jeho ideálů. Místo toho ho proměnila v nesmrtelnou ikonu. Jeho stylizovaná tvář, zobrazená na fotografii Alberta Kordy, se stala symbolem odporu, vzpoury a neústupného boje za spravedlnost. Pro mnohé představuje obraz hrdiny stojícího proti nespravedlnosti, zatímco pro jiné je připomínkou kontroverzí, brutality a nerealistických utopií.

Guevarova smrt vnesla do světové historie nejen tragédii jedince, ale i zrcadlo ideologických bojů 20. století. Ať už byl Che inspirací či překážkou, jeho přesvědčení o nutnosti boje za spravedlnost formovalo generace snílků a bojovníků. Smrt udělala z člověka mýtus, z revolucionáře nesmrtelnou legendu. Che Guevara tak zůstal – nejen mužem své doby, ale symbolem, který přežil čas.

Zdroje: Che Guevara: Revolúcia, Partyzánská válka, 2008 , Che! 1969 , https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-skonal-vojak-ktery-zastrelil-che-guevaru-nejhorsi-chvile-vzpominal-40390187 , http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/che-guevara.html