Článek
„Dědo…“
„Hm?“
„To jsem já, Jirka.“
„Já vím, chlapče. Tebe bych poznal kdykoli.“
„Na recepci mi řekli, že už tě vánoční trhy nezajímají. Že jsi tam letos nechtěl jít.“
„Na co trhy, Jirko? Studenej vítr, horkej čaj za stovku a všude lidi, co se smějou, jako by jim nic nechybělo. Jako by o Vánocích nebyla žádná prázdná křesla u stolu.“
„Ale, dědo… myslel jsem, že třeba… že bychom mohli jít spolu. Koupil bych ti vánoční perník. Nebo svařák.“






