Článek
Jejich radostná energie a nakažlivý smích mě suverénně vtahují do atmosféry tohoto magického místa. Je to právě ta chvíle, kdy si uvědomuji, že návštěva legendárního baru La Bodeguita del Medio bude naprosto nezapomenutelným zážitkem.
Už z dálky vidím, jak se u vstupu do slavného baru tlačí spousta lidí. Ulice je plná vzrušení a smíchu. Fasáda baru, zdobená starými znaky a malbami, září do všech stran a láká zvědavé pohledy každého kolemjdoucího. Z oken restaurace vychází živá hudba – radostné tóny tradičních latinskoamerických skladeb, které se mísí s cinkáním sklenic, veselým smíchem hostů a bzučením rozhovorů. Atmosféra je naprosto elektrizující.
Všímám si svých přátel – Marcely, Markéty a Zlaty, jak na mě mávají z balkonu nad barem. „Tady jsme!“ volají a jejich radostná gesta mě přimějí rychle se prodírat davem nahoru směrem k nim. Když se konečně usazuji na dřevěnou stoličku, okamžitě na mě začíná působit atmosféra.
Všude kolem mě jsou stěny, pokryté podpisy návštěvníků, citáty a obrázky, každý z nich nese kus vzpomínek a osobní zkušenosti. Je to, jako by se celá minulost tohoto místa zachytila na stěnách a vyprávěla o tom všem nově příchozím.
Objednávám si první mojito za 6 USD a v tu chvíli chápu, proč se stalo tak slavným. Kombinace čerstvé máty, rumu, limetkové šťávy, třtinového cukru a perlivé vody je dokonalá. Každý doušek chutná jako samotná Kuba – svěží, vášnivá a plná života.
Vzápětí se necháváme strhnout nakažlivou energií baru. Číšníci tančí a mezi hosty doslova krouží. Na jejich tvářích není ani náznak únavy, jen srdečné úsměvy a radost z toho, že jsou součástí této jedinečné atmosféry. Jeden z nich mi podává ikonický rekvizitní předmět – velký kruh s nápisem „La Bodeguita del Medio“ – a hlasitě volá: „Fotka na památku je povinnost!“ Samozřejmě se s přáteli nejen fotíme, ale i pořádně zasmějeme. Během chvíle nasáváme atmosféru, kterou nelze zažít nikde jinde – jen tady.
Poté nakoukneme do každého koutu tohoto slavného baru. Modré stěny jsou pokryté tolika podpisy, že by trvalo hodiny, než bych přečetl všechny. Jsou tu jména lidí z celého světa v různých jazycích a stylech písma.
Některé podpisy doprovázejí krátké citáty o lásce k Havaně, jiné zvou k návratu. Nacházím si volné místo. Beru do ruky černý fix, podepisuji se jen iniciály P.J., hned vedle napůl vybledlého červeného podpisu „Pavel Váňa K.V. ČR“.
Jedním z největších zážitků je okamžik, kdy stoupám na balkon s výhledem na rušnou ulici. Vedle nás stojí elegantní paní, která musí celý svůj život strávit právě tady, v srdci Havany. Začínáme se s ní bavit a ona nás dokonce zve k nahlédnutí do svého malého obýváku, který vypadá jako útulná oáza klidu uprostřed havanského chaosu. Vypráví nám o tom, jak se město mění, ale jak La Bodeguita del Medio zůstává stále stejná.
Osvěžení v Bodeguitě končí stejně tak, jak začalo – smíchem, hudbou a neodolatelným kouzlem kubánské atmosféry. Loučíme se s číšníky a personálem, kteří nám ještě stíhají připravit poslední mojito na cestu. Když vycházíme na ulici, jedna věta mi zůstává v hlavě: „Kdo nebyl v Bodeguitě, jako by v Havaně nikdy nebyl.“ Teď už přesně vím, proč je to pravda. La Bodeguita del Medio pro mě zůstává navždy jako synonymum Havany – živá, autentická a naprosto nezapomenutelná.
La Bodeguita del Medio
Restaurace, kterou dnes známe pod jejím slavným jménem La Bodeguita del Medio, si svůj současný název osvojila až v roce 1950, avšak její kořeny sahají mnohem hlouběji do historie. Již 26. dubna 1942 byla založena z iniciativy obchodníka Ángela Martíneze, který byl nejen podnikavý, ale také měl cit pro kombinaci ducha bohémské atmosféry a tradiční kubánské kuchyně a nápojů.
Bylo to právě v tomto roce, kdy Martínez zakoupil malý podnik La Complaciente v ulici Empedrado, nacházející se v historickém srdci staré Havany – čtvrti, která sama o sobě žije koloniální minulosti a kulturního bohatství Kuby. Tuto malou bódégu přejmenoval na Casa Martínez, čímž začala nová kapitola v životě této nenápadné, avšak brzy ikonické hospůdky.
Zpočátku šlo především o místo, kde Martínez prodával typické kubánské výrobky, které byly součástí každodenního života místních obyvatel. Kromě toho ale zaváděl i neformální večeře, které servíroval pravidelným návštěvníkům, kteří se u něj scházeli.
Nejdůležitější moment však přišel, když se v Casa Martínez začalo podávat mojito – osvěžující koktejl vyrobený z bílého rumu, čerstvé máty, cukru, limetkové šťávy a sycené limonády. Tento nápoj, který Martínez experimentálně poprvé nabídl svým hostům, se stal hlavní specialitou tohoto podniku, a během několika následujících let získal velkou oblibu nejen mezi místními, ale také mezi návštěvníky z celého světa. Říká se dokonce, že originální recept mojita se zrodil právě zde.
Díky své poloze uprostřed domovního bloku – a nikoliv tradičně na rohu, jak to bývalo u podobných podniků zvykem – se začalo o Casa Martínez mluvit jako o „hospůdce uprostřed ulice.“ Tento popis se stal natolik populární, že v roce 1950 přijal podnik svůj oficiální název La Bodeguita del Medio, což je volně přeloženo právě jako hospůdka uprostřed.
V následujících letech se Bodeguita stala centrem kulturního dění Havany. Byla místem, kde se rodila bohémská atmosféra, plná kouře doutníků, živé hudby a duchaplných rozhovorů nad skleničkou mojita. Její věhlas se postupně šířil nejen po celé Kubě, ale i daleko za hranice země.
Prvními návštěvníky byli především lokální intelektuálové, umělci a novináři, kteří zde nacházeli inspiraci i odpočinek. V průběhu času se však její popularita rozrostla natolik, že ji začali navštěvovat významní spisovatelé, hudebníci, herci a další slavné osobnosti nejen z Latinské Ameriky, ale i z celého světa.
Jedním z nejproslulejších návštěvníků, jejichž jména jsou neoddělitelně spojena s Bodeguitou, byl držitel Nobelovy ceny za literaturu, Ernest Hemingway. Ačkoliv zakladatel Ángel Martínez později uvedl, že Hemingway nebyl pravidelným hostem, svou přítomností podnik přesto významně ovlivnil.
Na zdech baru dodnes visí slavné heslo v rámečku, které legendární spisovatel údajně zanechal: „Když mojito, tak v Bodeguitě. Když daiquirí, tak ve Floriditě.“ Tato věta se stala jedním ze symbolů podniku a dodnes láká návštěvníky, kteří touží po autentickém zážitku z Havany a rádi by se prošli po stopách Hemingwaye.
Mezi další osobnosti, které La Bodeguitu del Medio pravidelně navštěvovaly, patří například americký zpěvák Nat King Cole, slavný chilský básník Pablo Neruda, kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, německo-americká herečka Marlene Dietrich, italská filmová diva Sophia Loren nebo idol ženské krásy Brigitte Bardot. Tito prominenti přitahovali do podniku stále více návštěvníků, až se z něj stala jedna z nejslavnějších restaurací a barů nejen na Havanském ostrově, ale na celém světě.
Dnes, o několik desetiletí později, je La Bodeguita del Medio živoucí legendou, která zůstává věrná svým kořenům. I přestože vzniklo několik jejích replik po celém světě – například ve Varaderu, Trinidadu či dokonce v pražské Kaprově ulici – originální podnik v srdci Havany zůstává jedinečný. Atmosféra, která zde panuje, je nenahraditelná. Kuba, mojito a historie – to vše se v La Bodeguitě spojí do jednoho celku, na nějž se nezapomíná.
