Článek
Ve světle jeho nedávných výhrůžek adresovaných Pražskému hradu a nulové sebereflexe v kauze SMS zpráv se nabízí otázka: Kdo z nich vlastně vládne onou pověstnou ‚princeznovskou‘ nedůtklivostí a kdo má naopak odvahu postavit se pravdě čelem?
Norská Její královská Výsost umí přiznat chybu. Ministr Macinka ne. Kdo je větší ‚princezna‘?
Když norská korunní princezna Mette-Marit přiznala, že její kontakt s odsouzeným sexuálním predátorem Jeffreyem Epsteinem byl ‚trapnou chybou‘, projevila odvahu a lidskost. Český ministr Petr Macinka naopak po kauze výhrůžek prezidentovi odmítá jakékoli pochybení. Paradoxně to právě on je tím, kdo se chová jako nadutá princezna.
Mette-Marit z Norska čelila v roce 2025 skandálu, který by mohl poškodit monarchii. Vešlo najevo, že se v minulosti setkala s Jeffrey Epsteinem, miliardářem odsouzeným za organizování sexuálního zneužívání nezletilých dívek.
Místo aby se schovávala za protokol a mlčela, zvolila cestu veřejné omluvy. Přiznání odpovědnosti zní vždy líp než arogantní žvásty. „Byl to můj špatný úsudek. Nyní vidím, jak trapné to bylo.“ Nepokusila se situaci bagatelizovat ani vinit okolnosti. Postavila se před kamery a vzala na sebe zodpovědnost. Výsledek? Většina Norů přiznání kvitovala. Skandál nevyvolal krizi monarchie, protože lidé ocenili pokoru a upřímnost.
Když ministr chybu nepřizná
Vraťme se do České republiky, leden 2026. Ministr zahraničí a životního prostředí Petr Macinka čelí obvinění z daleko vážnější věci než kontroverzní známosti – z pokusu o vydírání prezidenta republiky. Co se stalo? Prezident Petr Pavel na mimořádné tiskové konferenci 27. ledna zveřejnil textové zprávy, které mu Macinka poslal přes hradního poradce.
Prezident musí jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Pokud ne, Macinka „spálí mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie“ a prezidenta „důsledky velice překvapí“. Klíčová věta: „Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP“.
Prezident Pavel tato slova označil za pokus o vydírání a celou věc předal právníkům i bezpečnostním složkám. Macinkova reakce: Ofenziva místo omluvy. Místo toho, aby ministr přiznal nevhodnost svého jednání (jako Mette-Marit), zvolil opačnou strategii.
Tvrdil, že jde o ‚standardní politické vyjednávání‘. Prezidenta obvinil z přecitlivělosti. Navrhl, aby Pavel kvůli svému postoji už nereprezentoval Česko na summitech NATO. Obvinil hlavu státu z „překračování pravomocí“. Ani náznak sebereflexe a odmítl se omluvit. Své chování označil za „lukrativní nabídku k jednání“.
Kdo je tedy větší ‚princezna‘?
Vidíme někoho vznešeného, kdo nese odpovědnost, tak jako Mette-Marit. Má odvahu postavit se nepříjemné pravdě čelem. Pokud ale vidíme někoho afektovaného, kdo nesnese kritiku a vyžaduje speciální zacházení, pak je vítězem Petr Macinka. Macinka dokonale ovládá tento ‚princes‘ styl:
Nedůtklivost a jakákoli kritika je útokem nepřátelských médií. Ironie místo odpovědnosti. Když mu poslanci vyčítali grimasy ve Sněmovně, reagoval posměšky. Pocit nedotknutelnosti, a to i když ho prezident obvinil z mafiánských praktik.
Macinka dobře ví, že v éře sociálních sítí funguje eskalace lépe než omluva
Jeho voliči vidí v odmítnutí omluvy sílu a mediální pozornost. Skandály ho udržují v reflektorech. Dokud má podporu premiéra Babiše, je prakticky nedotknutelný. Šéfovi zamini důstojnost nic neříká, český ministr sází na bezskrupulóznost, protože ví, že díky tomu zůstává viditelný.
Co to vypovídá o politické kultuře? Reakce Roberta Šlachty, bývalého spojence Motoristů, byla výmluvná. Po kauze s prezidentem označil Macinku za „ulhaného zrádce s nátlakovou povahou“.
Skutečná princezna se chová normálně, zatímco český ministr – člověk z lidu – si hraje na nedotknutelného. Tak tedy: „Vaše Excelence Macinko, vznešenost není o koruně. Je o charakteru a vychování.“
PS: Ale ministr Macinka by zřejmě odpověděl jízlivou grimasou a obviněním z útoku pražské kavárny.
