Článek
Picasso, tento legendární mistr umění, se netajil touhou ukázat své práce ve svém rodném městě. Lákala ho představa, že by mohl svá mistrovská díla představit právě tam, kde se jeho umělecká cesta kdysi začala.
Dialogy s Picassem. Věčná metamorfóza. Picasso sochař. Hmota a tělo. Picassova Malaga a Picassův vesmír.
Hned další den jsem zamířil do muzea věnovaného Pablu Picassovi, jehož dílo jsem si chtěl prohlédnout ve městě kde žil. Jak jsem se dozvěděl, vznik muzea byl umožněn díky darům Picassovy snachy a vnuka. Muzeum se nachází v paláci Palacio de Buenavista, národní památce v centru Málagy. Palác je jedinečný svou kombinací renesančních a mudéjarských architektonických prvků. Muzeum Picasso v Málaze je výsledkem umělcovy touhy prezentovat své dílo v rodném městě.
Když jsem se procházel chodbami, nemohl jsem si pomoct, ale cítil jsem ve vzduchu minulost, která tu přetrvávala. Jako by mě pozoroval sám Picasso, jehož duch žije v samotných zdech muzea. Obrazy jako by ožívaly, barvy vířily a měnily se, vyprávěly příběhy, které jsem před tím nedokázal pochopit.
Museo Picasso Málaga je umístěno v paláci Palacio de Buenavista. Vstup do muzea mi otevřel dveře do světa Picassa, a to doslova. Obdivoval jsem jeho obrazy, kresby, sochy, keramiku a grafiku. Fascinovaly mě jeho kubistické formy, experimenty s keramikou, reinterpretace děl starých mistrů a jeho pozdní díla ze 70. let jsou, alespoň pro mě, fantastická.
Každé velké město má svoji hlavní nákupní a pěší třídu. Málaga není výjimkou a nabídne všem návštěvníkům nádhernou ulici Calle Marqués de Larios plnou obchodů, luxusnějších restaurací a barů, ale i skvělých cukráren. C. Marqués de Larios je nejdražší ulicí k žití v Málaze a 11. nejdražší ve Španělsku.
Po prohlídce muzea jsem byl vyčerpaný a hladový. Zamířil jsem tedy do zahradní kavárny, kde jsem si dopřál skvělou malou pizzu a sklenku dobrého místního piva. Dílo Pabla Picasa mě tak zaujalo, že jsem zbytek odpoledne strávil v povznesené náladě.
Dokonce jsem, pro mě neobvykle, na Plaza de la Merced u Muzeum Picassova rodiště obdaroval žebrajícího, což obvykle nedělám. Mladý kluk bez rukou, hrozná představa. Měl obě ruce jen po lokty, a bylo mu asi tak 25 let.
Fotografie zastavila válku, změnila svět a stala se děsivým symbolem zrůdnosti války ve Vietnamu
Další část odpoledne jsem strávil koupáním na slavné městské pláži Playa de la Malagueta. Konečně tady, už tolikrát jsem z této pláže dostal od přátel a známých pozdrav z tohoto místa a teď jsem tady.
Odpolední slunce mě lákalo svou hřejivou náručí a já se vydal směrem k pláži Playa de la Malagueta. Písek se hemžil životem, místní i turisté hledali útočiště před horkem v chladné azurové vodě. Připojil jsem se k živému davu a nechal vlny, aby odplavily zbytky dne plného umění a kulinářských zážitků. Smích a štěbetání lidí kolem mě vytvářely soundtrack čirého blaha.
Pláž La Malagueta je městská pláž v blízkosti historického centra Malagy, což z ní dělá jednu z nejreprezentativnějších pláží ve městě. Je dlouhá přibližně 1,2 kilometru, voda je tady klidná a má výraznou modrou barvu.
Moře bylo příjemně chladné, což bylo osvěžující po celodenním procházení po městě a muzeu. Na závěr jsem si dal rybu na večeři v plážové restauraci a pak jsem se vydal zpátky do hotelu – koleje Univerzity Malaga.
Před spaním jsem ještě zastavil v mém oblíbeném hotelovém baru Ibis na pivo, jako obvykle na závěr dne. Ráno jsem měl v plánu vyrazit na lov snímků východu slunce. Když se slunce ponořilo pod obzor a vrhalo na oblohu odstíny zářivých oranžových a fialových barev, věděl jsem, že mě tento den trochu změnil. Představoval jsem si, co kdyby se někdo narodil s talentem Piccasa a neměl ruce. Nemohl jsem se dočkat rána, ale byl jsem unavený rychle jsem usnul.
Ráno jsem se vzbudil, ještě byla úplná tma. Objednal jsem si Bolt a vydal se směrem Gibralfaro. Chtěl jsem stihnout východ slunce, a tak jsem lehce naléhal na řidiče. Ten mě ale ujistil, že to bezpečně stihneme.
„Por favor, el sol sale en 16 minutos en el Mirador de Gibralfaro y quiero hacerle una foto. Se lo prometí a mi compañera de trabajo Jana.“
„Sí. Estaremos allí en 12 minutos.“
Když jsme dorazili na místo, bylo tam ticho a klid, a hlavně nádherný výhled na celé ještě spící město, záliv, parky, budovy, prostě nádhera! Později se přidalo pár dalších lidí. Jeden z nich byl nějaký euforicky mladík z Pákistánu a vyprávěl mi o své nadcházející svatbě, která má být v lednu, na kterou mě srdečně pozval do Karáčí. A zve dodnes. Přemýšlím o tom.
Pohled z vyhlídky Gibralfaro na celé město Malaga, je okouzlující.
Východ slunce nad Malagou je úchvatný. Udělal jsem několik fotografií a videí. Dokonce jsem měl první stream ve skupině na Facebooku. Cesta zpátky do města dolů byla stejně krásná. Dlažební kostky na cestě byly vyleštěné zubem času do zrcadlového lesku.
Tolik pro dnešek. Pokud se vám moje vyprávění líbilo, možná bude pokračování.
