Článek
Možná jste názoru, že něco jako „biologická nemožnost“ neexistuje. Avšak, je nutné oddělit biologické zákony od právních zákonů, které mohou občas biologické zákony úplně popřít. Toto potvrzuje nedávný případ, který byl řešen v jižní Americe. Jednalo se o dvojčata, která byla téměř identická a od malička si ráda hrála na to, že jsou zaměnitelní, aby mohli dělat vtípky. Často se stýkali se stejnými ženami, aniž by ty věděly, že se se dvěma různými lidmi setkávají. Podle starého rčení „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne,“ se z jednoho z těchto vztahů narodila dívka. Žádné z dvojčat se však k rodičovství nechtělo přiznat. Matka dítěte proto podala k soudu žádost o určení otcovství, ve které uvedla jméno jednoho z dvojčat.
Tento muž však otcovství popřel a tvrdil, že otec je jeho bratr. Situaci nevyřešily ani testy otcovství, které prokázaly, že oba jsou otcem dívky s pravděpodobností 99,9 %. Test otcovství zkoumal pouze některé sekvence genomu a pro přesný výsledek by bylo nutné provést složitější test zygozity. Tento test však soud odmítl provést kvůli větším nákladům. Soud, vůči odmítnutí testu zygozity, rozhodl, že matka má právo na alimenty a péči o dítě a oba muži jsou oficiálně otcové dívky.
A tak se stalo, že z biologického hlediska jedna dívka sice má jednoho otce, ale z právního hlediska má dva. Tento případ je nápadně připomíná situaci z řecké mytologie, kdy byl jedním z otců Héraklés a jeho nevlastní bratr Ifiklés.
