Článek
Druhá světová válka je plná příběhů hrdinství, obětí a boje za svobodu. Nicméně, jednou z nejtemnějších kapitol je otázka holocaustu a zda měli spojenci bombardovat koncentrační tábor Osvětim. Přestože se o rozsahu genocidy Židů západní svět dozvěděl až po válce, informace o nacistickém barbarství byly spojencům známy již dříve. Otázky, proč spojenci nezastavili vraždění v Osvětimi, zůstávají dodnes předmětem debat a zkoumání.
Spojenci byli v průběhu války informováni o hrůzách, které se odehrávaly v Osvětimi. Fotografie z leteckého průzkumu, svědectví uprchlých vězňů a šifrované zprávy odhalovaly genocidu Židů. Winston Churchill, šokován zprávami, označil vraždění za „největší a nejstrašnější zločin v historii lidstva“ a žádal o bombardování tábora. Přestože byly podniknuty kroky k diskuzi o možnosti bombardování, spojenci se rozhodli nezasáhnout.
Zcela náhodou letadlo udělalo několik fotografií jiného komplexu vzdáleného jen sedm kilometrů. Byl to nejzrůdnější vyhlazovací tábor ze všech – Osvětim. Na snímcích byl zachycený opravdový děs genocidy. Právě přijel vlak.
Důvody pro toto rozhodnutí jsou složité a vícestranné. Hlavním argumentem byla prioritizace vojenských a průmyslových cílů, které měly přímý dopad na oslabení nacistického Německa. Bombardování Osvětimi bylo považováno za technicky náročné a riskantní, s nejasnými výsledky. Navíc nebylo jisté, zda by takový útok skutečně zastavil vyvražďování, nebo by naopak způsobil smrt tisíců vězňů bez poškození plynových komor a krematorií.
Museli jste přestat být člověkem, abyste uvěřil, že je něco takového možné. A pokud jste předpokládali, že jsou Němci aspoň trochu normální, zdálo se dost podivné využívat za takovým účelem už tak silně omezené zdroje. Lokomotivy, auta, benzín, to vše uprostřed války, která dosáhla kritického bodu. Vozit Židy z Belgie až do Polska jen proto, aby je tam zavraždili. Zdálo se to neuvěřitelné.
Ironií osudu, některé bomby určené pro továrnu IG Farben skutečně zasáhly tábor Osvětim-Birkenau, ale bez vlivu na jeho operace. To ještě více zdůrazňuje složitost rozhodování o bombardování. Když v červenci 1944 probíhaly deportace z Maďarska, měli spojenci dostatek informací a kapacity k provedení útoku. Přesto rozhodli nezasáhnout, což bylo rozhodnutí založené na válečné strategii a odhadu situace.
Jediná vteřina ze tří let soustavných vražd zachycená na leteckém snímku. Je tragickou ironií osudu, že tyto fotografie nebyly za války nikdy analyzovány. Byly založeny. Nyní vytváří unikátní sbírku zapomenutých důkazů o Osvětimi. Dnes tyto fotografie navozují nepříjemné otázky.
Otázka bombardování Osvětimi vyvolává morální dilema, které je dodnes předmětem diskuzí. Měli spojenci riskovat životy vězňů v naději, že zničí vyhlazovací zařízení? Nebo bylo jejich rozhodnutí soustředit se na vojenské cíle správné v kontextu celkového úsilí o rychlé ukončení války?
Pokud spojenecký letoun mohl udělat tak čisté fotografie, proč nemohla být Osvětim bombardována? Nebo proč neshodili bomby na železnici, která vedla do tábora smrti? Proč neudělali něco, aby vraždění zastavili? V létě roku 1944 britská vláda věděla, že Osvětim je dějištěm masových vražd. Proč, když měla tyto informace nejednala, a především proč nebombardovali Osvětim?
Historie se nemůže vrátit zpět a nelze jednoznačně říci, zda by bombardování Osvětimi změnilo průběh holocaustu. Avšak tato otázka nám připomíná, že i ve válečném konfliktu, kde jsou ve hře miliony životů, existují rozhodnutí, která nás nutí zamyslet se nad morálními aspekty vojenské strategie a lidského utrpení. Válečná historie spojenců je poznamenána mnoha hrdinskými činy, ale rozhodnutí nebombardovat Osvětim zůstává jednou z nejkontroverznějších skvrn na jejich válečných záznamech.
Jaký je Váš názor?
Zdroj: Bulletin2022, BBC
