Článek
Vyvolávání přízraku léta Páně 897, kdy Papež Štěpán VI. nehodlá nechat své nepřátele odpočívat. Scéna začíná rýpáním rýčů do ztvrdlé země. Štěpán nenařizuje jen exhumaci. On svolává herce pro své nejtemnější představení. Devět měsíců pohřbený Formosus je vyvlečen z hrobového ticha na světlo světa. Prach a rozklad se mísí s purpurem a zlatem. Tělo, které mělo patřit věčnosti, je násilím navráceno do přítomného času.
Trůn pro prázdné oči
V sále Lateránu dochází k vrcholně surrealistickému obrazu. Na papežský trůn usedá mrtvola. Je oděna do pontifikálního roucha, na hlavě se jí kymácí tiára, ale pod ní zeje jen propadlá tvář smrti. Štěpán VI. stojí naproti tomuto němému obžalovanému. Dramatický konflikt je asymetrický a děsivý. Ten živý papež křičí, gestikuluje a zasypává mrtvého obviněními, zatímco Formosus odpovídá tím nejvýmluvnějším způsobem, tedy absolutním, hnilobným tichem. Je to soud, kde obžaloba je šílenstvím a obhajoba neexistuje.
Rozsudek nad tlejícím masem
Napětí vrcholí v okamžiku, kdy padá verdikt. Formosus je prohlášen za nehodného, jeho úřad za neplatný. Ale slova Štěpánovi nestačí. Potřebuje fyzické potvrzení své moci nad historií. Kat přistupuje k mrtvole a odsekává tři prsty pravé ruky. Ty, kterými Formosus zaživa žehnal světu. Je to symbolická amputace posvátna. Znesvěcení dosahuje svého zenitu.
Děj se přesouvá z chladných sálů do prachu římských ulic. Formosovo tělo, nyní už jen hromádka kostí a cárů masa a látek, je smýkáno za jásotu a zděšení davu. Je to karneval zmaru. Nakonec tělo mizí ve vlnách Tibery. Řeka, věčný svědek římské slávy i hanby, přijímá to, co živí odmítli pohřbít. Zdá se, že Štěpán zvítězil.
Katastrofa a Boží hněv
Dramaturgie se však obrací proti svému režisérovi. Statika Lateránské baziliky selhává – země se třese a střecha i celá svatyně se za velkého rachotu hroutí. Pro lid je to jasné znamení: nebesa promluvila. Štěpánova moc, vybudovaná na hanobení mrtvých, se sype jako zdivo baziliky. Role se obracejí. Ten, který soudil, je nyní souzen. Odpůrci ho vlečou do temnoty vězení. V posledním aktu této krvavé tragédie se kolem Štěpánova hrdla utahuje provaz.
Příběh končí ironickým tichem. Štěpán VI. dodýchává v rukou svých vrahů, zatímco řeka Tibera dál klidně unáší tajemství jeho předchůdce. Opona padá nad Římem, který je opět o něco více prosáklý krví a šílenstvím.
Synoda mrtvých: Když nenávist nekončí ani u hrobu
Představte si soudní síň, kde v křesle obžalovaného nesedí člověk z masa a kostí, ale devět měsíců tlející ostatky oděné do přepychového roucha. I takové bizarní kapitoly píší dějiny papežství. Synoda mrtvých (Synodus horrenda) z roku 897 není jen historickou kuriozitou. Je to brutální memento doby, kdy se svatý stolec stal rukojmím mocenských intrik a osobní zášti.
Synoda mrtvol nebo Proces s mrtvolami, posmrtný církevní proces s papežem Formosem, vedený papežem Štěpánem VI. Synoda mrtvých (latinsky Synodus Horrenda) nebyla náhodným aktem šílenství, ale vysoce zinscenovaným politickým divadlem. Odehrála se v lednu roku 897 v Římě, v době, kdy se papežský stolec stal hračkou v rukou soupeřících šlechtických rodů.
Temné století: Papežství na dně
Období mezi lety 891 a 1049 bývá historiky označováno jako Saeculum Obscurum (temné století). Řím byl v té době hřištěm soupeřících šlechtických rodů a papežský úřad se stal politickou kořistí. V tomto chaosu nastupuje na scénu Štěpán VI., muž vedený buď šílenstvím, nebo (pravděpodobněji) extrémním politickým tlakem rodu Spoleto. Jeho cílem nebylo nic menšího než totální likvidace odkazu svého předchůdce, papeže Formosa.
Dramaturgie tohoto procesu připomíná spíše scénář k hororovému filmu než církevní koncil. Exhumace na příkaz Štěpána VI. Formosovo tělo bylo po devíti měsících vykopáno z hrobky. Maškarní soud, kdy mrtvola byla navlečena do pontifikálních rouch, posazena na trůn a byl jí přidělen jáhen, který měl za úkol místo mrtvého odpovídat na otázky. Obžaloba, kdy Štěpán VI. na mrtvého křičel a obviňoval ho z nelegitimního nástupu na trůn a porušení církevního práva. Verdikt byl jasný, Formosus byl ("překvapivě") shledán vinným. Všechna jeho rozhodnutí a svěcení byla prohlášena za neplatná.
Trest pro mrtvého muže
Tresty, které následovaly, měly za cíl Formosa definitivně vymazat z historie. Amputace: Mrtvole byly uťaty tři prsty pravé ruky, kterými zaživa uděloval požehnání. Zneuctění: Tělo bylo vlečeno ulicemi Říma za všeobecného zděšení i posměchu. Vymazání: Ostatky byly nakonec vhozeny do řeky Tibery, aby po nich nezůstala žádná stopa.
