Článek
Petr Macinka, lídr strany Motoristé sobě, sází na jeho odbornost a ignoruje stíny minulosti. Je to rehabilitace experta, nebo hazard s politickým kreditem?
V české politice existuje jen málo příběhů, které by tak plasticky ilustrovaly rčení o „pádu z výšin do bláta“ jako osud Jindřicha Forejta. Muž, který po léta diktoval tempo a formu prezidentských návštěv a jehož rukavičky byly symbolem hradní etikety za Václava Klause i Miloše Zemana, se v prosinci 2016 stal hlavním hrdinou skandálu, který v moderních dějinách státní správy nemá obdoby.
Stín bílého prášku a bezpečnostní prázdnota
Investigativní zjištění, která tehdy přinesl server HlídacíPes.org, odhalila odvrácenou tvář muže s bezchybným vystupováním. Existence videa pořízeného ve Forejtově soukromém bytě, na němž byl zachycen při konzumaci drog a v situacích, které ho činily extrémně vydíratelným, tehdy otřásla základy bezpečnosti státu.
Nešlo jen o morální poklesek. Forejt jako šéf protokolu disponoval prověrkou na stupeň „Tajné“ a měl neomezený přístup k prezidentovi republiky. Skutečnost, že se pohyboval v prostředí dealerů (drog) a osob pochybné pověsti (prostituti), představovala fatální bezpečnostní riziko. Tehdejší pád byl rychlý: oficiálně rezignace ze „zdravotních důvodů“, neoficiálně vynucený odchod muže, jehož diskreditace byla dokonána.
Macinkův tah: Expertíza nad morálku?
Nyní, o necelou dekádu později, se Forejtovo jméno znovu objevuje v oficiálních tiskových zprávách. Petr Macinka, předseda ambiciózní strany Motoristé sobě a blízký spolupracovník Václava Klause, oznámil personální posílení svého týmu. Vedle zkušené diplomatky Livie Filipi se jeho poradcem stává právě Jindřich Forejt.
Z pragmatického hlediska dává tento krok smysl. Forejtova znalost státního mechanismu, diplomatických nuancí a ceremoniálních pravidel je v českém prostředí unikátní. Pro stranu, která se snaží profilovat jako seriózní síla s ambicí na vládní angažmá, je „profesionál Forejt“ lákavou akvizicí. Macinka tím vysílá jasný vzkaz: zajímá mě výkon a loajalita, nikoliv hříchy minulosti.
Politická paměť jako prázdná nádoba
Návrat Jindřicha Forejta však otevírá hlubší otázku o kultuře české politiky. Je možné oddělit profesionální dovednosti od osobního selhání takového kalibru, jakým byla Forejtova mega kauza?
