Článek
Přes malé smetiště nastupujeme na malý motorový člun. Bleděmodrá loď, náš průvodce Emmanuel v růžovém tričku s logem krokodýla, já, a mých pět souputníků se pomoci rybáře (majitel šalupy) pomalu naloďujeme.
Je to jiný svět, barvy, vůně, opravdu jsme v laguně. Ještě nese stopy – vraky lodí – z nedávné katastrofy v podobě tsunami. Vidíme nespočet ptáků, Emmanuel (doopravdy se jmenuje Fernando a příjmení je Emmanuel, ale my jsme ho takto pojmenovali a už mu to alespoň v tomto vyprávění zůstane) nahlas říká jejich jména, některá jsou známá, jiná nám nic neříkají.
Tento rozsáhlý ekosystém, jehož historie sahá tisíciletí zpět, se chlubí neuvěřitelnou biodiverzitou. Domovem je pro 209 druhů fauny, včetně ptáků, plazů a savců, a 192 druhů flóry, které je radostí pozorovat. Mangrovové porosty, které lemují břehy, se svými větvemi jemně sklánějí k vodě, zatímco ve vzduchu se vznášejí hejna ptáků s peřím, které odráží lesk hladiny.
Míjíme taky rybáře na břehu zamotávajíc se do sítí (nám to tak alespoň připadá). Po břehu běhají psi. Velci ptáci letí těsně nad hladinou a konci peří na křídlech se lehounce dotýkají hladiny – je to jako v přírodopisném filmu. Jenže my to teď vidíme v realitě. Hned vedle se z vedlejší zátoky na nás vyřítí velké hejno hlasitých černých ptáků.
Fernando Emmanuel
Musíme sklánět hlavy. Z našeho pohledu vypadá pohyb na břehu laguny výjimečně barevně. Barevné rybářské lodě, tančící rybáři se sítěmi a nad nimi ptáci hledající svou snídani, psi po uši ve vodě zdraví naši projíždějící loď. V dálce vidím plachetnici vyplouvající na volné moře. Projíždíme pod dalším mostem, už na pohled tady stojí mnoho, mnoho let.
