Článek
Muž, který měl pod kontrolou 80 % celosvětového obchodu s kokainem a jehož rodina vlastnila majetek v hodnotě 23 miliard dolarů. Forbes ho v roce 1989 zařadil na 7. místo žebříčku nejbohatších lidí světa. Jeho obchody stály stovky životů. 2. prosince 1993, kdy byl zastřelen, se stal dnem ukončení nejhorší éry kolumbijské narkomafie.
Pablo Escobar, celým jménem Pablo Emilio Escobar Gaviria, se narodil v roce 1949 jako třetí ze sedmi dětí chudého farmáře a učitelky. Jeho kriminální kariéra započala velmi brzy, kdy už jako mladík kradl náhrobní kameny a prodával je jiným rodinám. Později kradl auta, pašoval cigarety, prodával padělané losy a unášel místní politiky a jejich rodiny. Prvotních sto tisíc dolarů vydělal právě na výkupném.
V roce 1975 se Escobar rozhodl vstoupit do obchodu s drogami. Společně se svým bratrancem pašoval první několikakilogramové zásilky kokainu do Spojených států v kufrech a starých leteckých pneumatikách. Zároveň se zapojil do drogového podsvětí a stával se stálým dodavatelem pro šéfy drogových gangů. Postupem času začal pro převoz používat celá letadla – za tři roky jich koupil 15, plus šest vrtulníků a dvě dálkově ovládané ponorky.
Jeho kartel vydělával v době největší slávy 70 milionů dolarů denně. Navzdory jeho kriminální činnosti ho mnoho lidí ve druhém největším kolumbijském městě Medellínu vnímalo jako hrdinu, protože peníze z drog používal na podporu škol, stavbu kostelů a domů pro chudé.
Vliv na Escobarův úspěch měl také fakt, že do svých obchodů zapojil další vlivné lidi, včetně policistů, poslanců a soudců. Řídil se heslem „stříbro nebo olovo“, což znamenalo, že ti, kdo odmítli jeho nabídky, byli surově odstraněni z cesty.
S rostoucí mocí se Escobar stal stále brutálnější a v roce 1985 například zorganizoval výbuch v budově kolumbijského nejvyššího soudu, při kterém zemřela polovina soudců. V roce 1989 nechal zabít tři prezidentské kandidáty, kteří podporovali jeho vydání do rukou americké justice. V listopadu téhož roku nařídil vybuchnout bombu na palubě civilního letadla, při čemž zemřelo 107 lidí.
Tyto události způsobily, že veřejnost a média začaly tlačit na vládu, aby ukončila jeho hrůzovládu. Mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy také vyvíjelo tlak. Escobar se tak ze světového narkobarona postupně stal neúnosnou osobou a poprvé v životě začal mít skutečný strach.
V roce 1991 se Pablo Escobar dohodl s kolumbijskou vládou, že výměnou za nevydání Američanům ukončí jeho klan násilí a on si odsedí pětiletý trest ve vězení nazvaném La Catedral, které si sám postavil. Kolumbijské úřady měly dokonce iluzi, že drží nejnebezpečnějšího zločince země pod zámkem. Nicméně, Escobar pokračoval ve svých obchodech z vězení, kde mohl volně chodit, byl doprovázen na fotbalové zápasy, a dokonce chodil na opulentní párty s prostitutkami.
V roce 1992 se vláda pokusila převést Escobara do normálního vězení, ale během transportu se mu podařilo uniknout. Vláda zabavila téměř všechny jeho pozemky a luxusní vily, což ho přinutilo skutečně utéct. Neměl kam jít a nemohl nikomu důvěřovat. Kromě kolumbijských policistů, kteří spolupracovali s americkými speciálními jednotkami, se do lovu na Escobara zapojila i skupina bývalých členů jeho klanu Los Pepes, kteří chtěli Escobara nahradit. Kolumbijská vláda navíc nabídla odměnu 7 milionů dolarů za jeho dopadení a všichni obyvatelé Medellínu se tak stali potenciálními udavači.
Escobar většinu času věnoval přemísťování se anonymními žlutými taxíky a komunikací se svou rodinou přes telefon, což se mu stalo osudným. Hovor byl vysledován policií, která obklíčila dům, kde se skrýval. Když speciální jednotka vnikla dovnitř, pokusil se uniknout na střechu sousedního domu, kde byl vystaven křížové palbě. Jeden výstřel za pravé ucho mu ukončil život. Na jeho pohřbu v Medellínu se objevilo tisíce lidí, mnozí z nich usedavě plakali nad smrtí tohoto zločince, včetně stovek úplně cizích lidí.
