Článek
Vyrůstá v Biránu, malém městě ve východní části Kuby, mezi rozlehlými plantážemi cukrové třtiny svého otce Ángela Castra, který se z chudého španělského imigranta vypracovává až na úspěšného podnikatele. Fidelova matka Lina Ruz González, původně služebná v jejich domácnosti, mu předává vřelost i hluboce zakořeněnou lásku k rodné zemi. Právě v tomto prostředí se formuje jeho neotřesitelná vůle, jeho přesvědčení, že spravedlnosti lze dosáhnout, pokud to člověk dostatečně chce.
Birán je malé město v provincii Holguín ve východní části Kuby. Asi 30 km jihozápadně od města se nachází pohoří Sierra de Mayara Nipe a 100 km na jih město Santiago de Cuba.
Narodila se zde i Fidelova sestra Juanita, která se však po prvotním ztotožnění s myšlenkami kubánské revoluce s Fidelem a Raúlem názorově rozešla, stala se špionkou zpravodajské služby CIA a odstěhovala se do amerického Miami.
„Já nikdy nevzdávám boj,“ říká mladý Fidel, když jako dítě čelí posměchu kvůli svému nemanželskému původu. Tento posměch si ho ale nikdy nepodmaní. Místo toho ho pohání. S odvahou vyrůstá, studuje na Havanské univerzitě práva a jeho mysl se začíná upírat k otázkám politiky. V jeho očích doutná nespravedlnost, především ta, která pochází z amerického vlivu na Kubu. Nechce být jen advokátem, chce být advokátem svého lidu.
Rok 1953 se stává zlomovým. Fidel organizuje útok na kasárna Moncada, riskuje život a ukazuje světu, že zrod revoluce je blízko. I když je akce neúspěšná a on je uvězněný, přichází jeho historická obhajoba u soudu. „Dějiny mě osvobodí!“ zní jeho nesmrtelný výrok. Tyto věty odrážejí jeho odvahu, jeho přesvědčení i to, jak si uvědomuje, že jeho boj přesahuje jeho vlastní osud. Po amnestii se vydává do exilu a plánuje svůj návrat s jediným cílem – osvobodit Kubu.
Rok 1959 přináší triumf. Fidel spolu se svým bratrem Raúlem a věrným revolucionářem Che Guevarou svrhuje režim plukovníka Fulgencia Batisty. Kuba oslavuje svobodu a Fidel přebírá vedení země. Okamžitě rozjíždí ambiciózní plány: znárodnění půdy, zlepšení vzdělání a zdravotnictví. „Kubánci jsou srdcem tohoto národa,“ tvrdí a věří, že revoluce přinese lepší budoucnost. Ale zároveň jeho pevná ruka zavádí přísnou cenzuru tisku, pronásledování oponentů a potlačení opozice. Fidelova vláda rozděluje – jedni ho považují za hrdinu, druzí za diktátora.
Je však také mužem neuvěřitelného přesvědčení. Když CIA v roce 1961 podporuje invazi v Zátoce sviní, Fidel odráží útok s razancí vůdce, který ví, že nad jeho krajinou bude rozhodovat on, a ne zahraniční mocnosti. „Za Kubu jdu až na dno,“ prohlašuje a celému světu ukazuje, že tento malý ostrov, obklopený americkým nepřátelstvím, se nedá.
Ve svých projevech, někdy trvajících i desítky hodin, očaruje masu svou vášní a charismatem. Svá slova si pečlivě vybírá a podaří se mu energii revoluce šířit nejen po celé Latinské Americe, ale dostat její ozvěny i do Afriky. Posílá vojáky bojovat za levicové režimy v Angole i Etiopii. Fidel věří v internacionální solidaritu. Pro něj je revoluce víc než jen otázka Kuby.
Osobní život Fidela Castra je ale zahalen rouškou tajemství. Obrací pozornost vždy k lidu, ke své vlasti. Ačkoli má devět dětí a dvě manželky, o jeho rodinném životě toho svět ví málo. Jedním si ale všichni mohou být jistí: Fidel žije pouze pro revoluci.
Roky mu přidávají vrásky, ale neberou odhodlání. I když zdravotní problémy v roce 2006 ho donutí předat moc bratrovi Raúlu, jeho vliv na kubánskou politiku zůstává nepřehlédnutelný. „Naděje revoluce žije dál,“ říká a odchází z veřejného života. Svět však nikdy nezapomíná. Jeho myšlenky, jeho činy a jeho kubánská revoluce jsou nesmazatelně vryté do dějin.
Fidel Alejandro Castro Ruz, muž s vášní pro historii, ideologie, a především pro svůj lid, zanechává za sebou příběh plný triumfů, selhání a kontroverzí.
Zdroje: Geyer, G. A.: Fidel Castro , Nálevka, V.: Fidel Castro https://cs.wikipedia.org/wiki/Fidel_Castro , https://www.dejepis.com/fidel-castro/