Článek
Čeká mě dnes výlet do města Taby v Egyptě, kde z autobusu přestoupím na loď pod jordánskou vlajkou až do města Akaba. Tady znovu přestoupím na autobus směr skalní město Petra.
Vezu si s sebou snídani, kterou mi přesně ve tři, jak bylo smluveno, nechali na recepci hotelu kuchaři. Bílá ekologická taška s logem hotelu Safir. Jedno zelené a jedno červené jablko, džus, voda, dvě housky, jedna je se salámem, druhá se sýrem. Tři druhy sladkých koláčků…
A už je tady malý pick-up a řidič přes okýnko křičí: „Petra?“ V autě už sedí mladý sympaticky vyhlížející pár. Zdravíme se anglicky, jsou to Rusové, ale mluví mezi sebou polsky. Tak aspoň opráším svou polštinu. Po krátké cestě vystupujeme na benzince. Tady už na nás čeká náš CK agent.
Taba Heights Marina. Přístav a egyptské turistické letovisko na pobřeží Akabského zálivu těsně u hranice s Izraelem, se kterým je spojuje hraniční přechod.
Chvilku čekáme a fotíme se u velké mapy vyznačující naši cestu. Bavíme se o cenách tohoto výletu, kdy rozdíly v ceně jsou až 100 dolarů na osobu (Blu Style 325 USD, místní CK Dahab Safari Day Tours jen 230 USD). Snídáme naše zásoby z hotelu a nasedáme skoro do plného autobusu. Musím se držet svých polsky mluvících známých (to bude můj orientační bod, do kterého autobusu nastoupit).
Lodní trasa z Taby do Akaby trvá 40 minut.
Cestu v autobusu skoro celou prospím. Ještě je tma, ale už brzo bude svítat. Vystupujeme v přístavu poblíž města. Řadíme se a prohlížíme si celá řada jeden druhého. Právě začíná svítat. Východ slunce nad zálivem v Tabě je kouzelný! Procházíme mezi několika uniformami i civilisty, pasy, razítka, lodní lístky za 90 USD jsou naštěstí (stejně jako oběd i vstup do Petry) v ceně zájezdu. Hurá! Nesmírně pečlivá bezpečnostní kontrola je za mnou a už jsem v mini přístavu.
Lodní přepravu mezi Egyptem a Jordánskem zajišťuje jordánská lodní společnost.
Do přístavního mola právě vplouvá krásná loď pod jordánskou vlajkou. Z kapitánského můstku na mě přísně shlíží několikero bělostných uniforem. Na znamení dobré vůle mávám na toho nejvyššího a – vyplatí se – přísné pohledy jordánské posádky se mění v soubor bělostných zubů v širokém úsměvu. Lana, šplouchání, přiráží se a už nastupujeme na loď.
Pomalu se mezi sebou (účastníci výletu) začínáme poznávat. Já si všímám vysoké světlovlasé mladé dívky, která sebou veze stojany a jiné fotografické vybavení. Jak se později ukáže, jde o známou influencerku Asiu Reshetniyak z Ukrajiny.
Přístav Taba těsně před východem slunce.
Na lodi je malý bar, já jím druhou polovinu snídaně s láskou připravenou (přinejmenším zabalenou) hotelovým kuchařem. Vybírám si horní palubu a pozoruji nastupující. Jordánská vlajka hrdě vlaje, všichni se s ní na lodi fotíme. Slunce už začíná o sobě pořádně dávat znát.
Sotva se loď dá od pohybu, začne nás ovívat příjemný mořský vzduch. Plavba je krátká, trvá asi čtyřicet minut, ale každý okamžik si užívám. Mořský vánek tančí na palubě, slunce už nelítostně žhne.
Když už se loď pohybuje stálým tempem, přisedne ke mně mladík celý oblečený v černém. Hluboký pohled, tichý a poněkud zasněný hlas. Vypráví mi o své velké vášni. Je potápěč. Vypráví mi, kde všude se už potápěl. Nestačím se divit, co všechno se dá stihnout ve 22 letech. Ptám se ho na Blue Hole. Oči se mu rozsvítí jako dva majáky a pustí se do vyprávění. Cesta do Petry tak rychle utíká.
