Srí Lanka – Krása i smutek v jednom okamžiku

Existují okamžiky, které se vám vypálí do paměti s takovou intenzitou, že si je pamatujete i po letech – každý detail, každou vůni, každý pocit. Můj první západ slunce ve Waikkalu byl přesně takovým okamžikem. Vracel jsem se z masáže, celý natřený kokosovým olejem, který se mi lepil na kůži jako neviditelná vrstva mezi mnou a tímto novým světem. Nohy mě sotva nesly po mnohahodinovém letu z Česka, během kterého jsem přeletěl půl světa, abych nakonec spočinul v tomto kousku ráje na ostrově, někdy zvaném Slza Indie.

Padl jsem do pohodlné sedačky hlavního hotelového baru jako ztroskotanec na břeh po bouři. Každý sval mého těla protestoval, každá kost mi připomínala, že lidské tělo nebylo stvořeno pro létání mezi kontinenty. „Můžu malé pivo?“ zeptal jsem se mladého číšníka, jehož úsměv byl tak upřímný, že mě téměř probudil z letargie. Pivo Lion. Hned první doušek byl zjevením. Chuť byla překvapivě čistá, téměř jako by mezi zeměpisnými šířkami putoval i ten nezaměnitelný náznak českého chmele.

Slunce se začalo sklánět k horizontu a nebe explodovalo v paletě barev, kterou by nedokázal zachytit ani ten nejlepší fotograf s nejdražším vybavením. Oranžová, růžová, purpurová, fialová – barvy se přelévaly jedna přes druhou jako akvarely na mokrém papíře. Indický oceán pod nimi se třpytil jako rozlitý tekutý kov, a palmy se tyčily jako temné siluety proti ohnivému pozadí.

Srí Lanka není jen další destinace na seznamu „musím vidět“. Není to místo, kam odletíte na čtrnáct dní all-inclusive, vyválíte se na pláži a vrátíte se s vyprázdněnou myslí a načerpanou baterkou. Tohle je ostrov paradoxů – místo, kde se absolutní krása střetává s tvrdou realitou, kde spiritualita koexistuje s komercionalizací, kde staletá tradice zápasí s moderním turismem.

Turistické prospekty vám ukážou nádherné čajové plantáže s úsměvnými domorodci v pestrobarevných sárí. Ukážou vám buddhistické chrámy s pozlacenými Buddhy, exotické slony procházející džunglí a pláže jako z reklamy na kokosový rum. A všechno to tam skutečně je. Ale to není celé, ani náhodou. Skutečná Srí Lanka je mnohem bohatší, temnější, zajímavější a povzbuzující než cokoli, co najdete v nafouknutých brožurách cestovních kanceláří.

V této sérii článků se s vámi podělím o příběhy, které turistické průvodce nevyprávějí. Provedou vás léčivými zahradami ajurvédy, kde staletá moudrost léčí moderní neduhy. Ale zároveň vám ukážu dilema slonů – nádherných tvorů trápených kruťáckou tradicí zvanou Phajaan, tzv. drcení ducha. Projedeme se vlakem třetí třídy, kde se místní život odvíjí bez přikrášlování pro turistické objektivy. Navštívíme čajovou továrnu, která naplňuje šálky po celém světě.

A pak je tu cyklón Ditwah – přírodní katastrofa, která v roce 2025 přenesla ostrov časem zpět o desítky let, ale o které se na turistických webech příliš nemluví.

Nejlepší období pro návštěvu závisí na tom, kterou část ostrova chcete navštívit. Západní a jižní pobřeží, včetně Waikkalu, Negomba nebo Galle, je ideální navštívit od prosince do března, kdy je sucho a slunečno. Východní pobřeží má své optimum od května do září. Centrální vysočiny s čajovými plantážemi jsou přístupné celoročně, ale nejpříjemnější počasí najdete od ledna do března.

Monzunová sezóna je však součástí identity Srí Lanky, na to prosím nezapomínejte. Jihozápadní monzun přichází od května do září, severovýchodní od října do ledna. Jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži, a pak taky když jsem sledoval zprávy o záplavách a sesuvech půdy z listopadu 2025, příroda zde nezná slitování. Více než 40 mrtvých, stovky zničených domů, přerušená železniční doprava – to není statistika, to jsou lidské životy převrácené vzhůru nohama.

Srí Lanka je ostrovní stát v Indickém oceánu s populací asi 22 milionů obyvatel. Hlavní město Kolombo je rušnou metropolí, zatímco administrativní hlavní město Sri Jayawardenepura Kotte je klidnější a méně známé. Většina obyvatel vyznává buddhismus (70 %), následovaný hinduismem, islámem a křesťanstvím. Tato náboženská rozmanitost je současně zdrojem bohatství i historických konfliktů, které vyvrcholily občanskou válkou trvající téměř 26 let (1983-2009).

Oficiální jazyky jsou sinhálština a tamilština, ale v turistických oblastech se domluvíte anglicky. Měna jsou Srí Lanské rupie (LKR), ale americké dolary a eura jsou také široce akceptovány. Důležité upozornění: ekonomika Srí Lanky prošla v posledních letech turbulentním obdobím, včetně státního bankrotu v roce 2022, což má dopad na ceny, dostupnost zboží a životní úroveň místních obyvatel.

Když vstupujete do buddhistických chrámů, sundejte si boty a zakryjte ramena a kolena. Nikdy se neotáčejte zády k soše Buddhy – je to považováno za hlubokou neúctu. Levá ruka je považována za nečistou, takže vždy podávejte jídlo nebo peníze pravou rukou. A prosím, nepodporujte atrakce se slony, které zahrnují jízdu na jejich hřbetech nebo nucené vystoupení – za tím se skrývá neuvěřitelné utrpení, o kterém si povíme pak více.

Odpovědné cestování neznamená jen recyklovat odpadky a neplýtvat vodou, i když to je samozřejmě důležité. Znamená to cestovat s otevřenou myslí, respektem k místní kultuře a ochotou vidět i ty méně příjemné pravdy. Znamená to vybírat si aktivity, které nepřispívají k vykořisťování lidí ani zvířat. Znamená to mluvit s místními, nejen je fotografovat. A znamená to přinést domů nejen fotografie a suvenýry, ale především příběhy a porozumění.

Ten první západ slunce ve Waikkalu byl pro mě symbolickým začátkem této cesty poznání. Krása a smutek v jednom okamžiku – přesně takhle bych popsal celou Srí Lanku. A teď, když máte v ruce to pivo Lion (metaforicky řečeno) a jste pohodlně usazeni, pojďme společně prozkoumat tento fascinující ostrov v celé jeho kráse i temnotě.

Pokračování příště.