Článek
Ahoj Peter, tak už je to tady! Ve čtvrtek to přišlo. Umělá inteligence je u nás doma!
Tak už k nám též domů dorazila ta umělá inteligence. Přišlo to ve čtvrtek, já jsem nebyl doma, já jsem byl v robotě, přebírala to moje stará. Nóbl zabalený. Čekalo to na mě, až přijdu z práce. Jsem přijel z práce, tak jsem ho vybalil. Dal jsem do něho 3 baterky tužkové.
A teď už se bez umělé inteligence ani nehneme. Ráno vstanu a ptám se umělé inteligence: „Co mám chystat? Co si mám oblíknout, co budu snídat, co mám v práci dělat, v kolik mám přijít, jestli a s kým jdu na pivo? Ptám se ho, mám jít do fitka? Bez umělé inteligence se teď už doma u nás nic nepohne. No, musel jsem si to koupit, nebo v práci se všichni o tom baví, každý dělá chytrého, jsem teď dělal taky chytrého, jsem říkal, že mám 2 umělé, že je zkouším až dvě, že testuju, tak teď už mám aspoň 1 umělou inteligenci.
Šéf nejvyšší mi zavolal. „Tož Láďa, tak co? Houkl na mě. „Jak si daleko s tou inteligenci? Něco robit! Ne spát. Konkurence nespi. Spoléháme tu na to,“ pokračoval.
Ale zatím nic moc nedělá, jenom žere. Se k té uměle inteligenci přiblížím a hned otevírá hubu a chce, jest. Teď jsou vedra, furt chodím v noci po chalupě a furt to jen chce, jest. To je všechno, tak uvidíme, jak to s umělou bude. Dali jsme ho do kuchyně zatím, než se osmělí a začne už inteligentně makat, nebo aspoň děcka učit. A moje stara potřebuje už pomocnou hlavu. Tak zatím brácha, zase napíšu. Láďa z Beskydské
P.S. Posílám fotku té umělé inteligence, ať vidíte, že my to už máme! Jasné?
