Článek
Jeden z nejslavnějších malířů všech dob, který vdechl život baroknímu umění, měl také temnou stránku svého života, která vedla až k tragédii – zabití Ranuccia Tommasoniho.
29. květen 1606 se stal osudným dnem. Caravaggio trávil čas s přáteli v římských ulicích, když se rozhodli zahrát si oblíbenou hru té doby – paume. To, co mělo být obyčejné sportovní zápolení, se však rychle proměnilo v něco mnohem vážnějšího. Ranuccio Tommasoni, syn velitele Andělského hradu, byl jeho soupeřem. Oba muže rozdělovaly nejen osobní animozity, ale také napětí a nevraživost, které se postupně stupňovaly.
Slova se změnila v činy a činy v tragédii. Při vzájemné potyčce Caravaggio svého protivníka smrtelně zranil. Co vedlo k tomu, že se ten večer stala krvavá bitva mezi dvěma muži, zůstává otázkou spekulací. Režisér Derek Jarman ve svém životopisném filmu „Caravaggio“ nabízí hypotézu, že Tommasoni nebyl pouze Caravaggiovým soupeřem ve hře, ale také jeho model a údajný milenec. Tato teorie, spolu s názory vědců jako je Raymond Jean-Frontain, který tvrdí, že silně erotické zobrazování mužů v jeho díle a hanlivá obvinění od vrstevníků naznačují Caravaggiovu bisexualitu nebo homosexualitu, přidává celému příběhu další vrstvy.
Zabití Tommasoniho mělo pro Caravaggia fatální následky. Okamžitě po incidentu musel utéct. Nebylo jiného východiska – za tento čin ho čekal trest smrti a exkomunikace. Papežská justice byla neúprosná. Caravaggio byl odsouzen k smrti a dán do klatby.
Chtě nechtě se rozhodl opustit Řím, své dílo a svůj život, jak ho dosud znal. Jeho kroky vedly do Neapole, kde našel přístřeší na nějaký čas. Ale jeho problémy ho sledovaly všude, kam se vydal. V roce 1607 se přesídlil na ostrov Malta, ale i tam ho dostihl jeho bouřlivý duch. Přestože v Neapoli a na Maltě vytvořil některá ze svých nejvýznamnějších děl, jeho život nikdy nenalezl klid, který tolik potřeboval.
Útěk z Říma znamenal také útěk od soudobého uměleckého centra. Caravaggio už nikdy nedokázal najít trvalý domov nebo bezpečí. Ačkoliv jeho dílo nadále ovlivňovalo a inspirovalo, jeho osobní příběh zůstává tragickým příkladem umělce zmítaného vnitřními démony a vnějšími konflikty.
Zabití Ranuccia Tommasoniho nezanechalo jen krev na Caravaggiových rukou, ale také nevymazatelnou skvrnu na jeho životě a osudu.
Caravaggio, celým jménem Michelangelo Merisi da Caravaggio, je považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů 17. století. Jeho díla svým revolučním stylem otřásla uměleckým světem a výrazně ovlivnila formování barokního malířství. Caravaggiův přístup ke světlu a stínu, známý jako chiaroscuro, přinesl do malby nový rozměr živosti, dramatu a psychologické hloubky.
Jedním z jeho klíčových děl je „Povolání svatého Matouše“ (1599/1600), které je součástí trilogie obrazů v kapli Contarelli v kostele San Luigi dei Francesci v Římě. Caravaggiovo mistrovské využití světla zde vytváří silný kontrast mezi světlem a temnotou, které nejenže dodávají scéně dramatický efekt, ale také symbolicky podtrhují duchovní transformaci Matouše.
Dalším významným dílem je „Umučení svatého Matouše“ (1599/1600), rovněž umístěné v kapli Contarelli. Scéna představuje brutální okamžik smrti svatého Matouše a Caravaggio zde opět využívá ostré kontrasty světla a stínu k zdůraznění dramatického okamžiku a emocionálního napětí.
Obraz „Smrt Panny Marie“ vyvolal značný skandál, zejména ze strany katolické církve, protože Caravaggio jako model pro Pannu Marii použil známou prostitutku. Tímto dílem Caravaggio narušil konvenční představy o zobrazení svatých postav, což bylo často chápáno jako vulgární a nevhodné.
Mezi další jeho slavná díla patří „Loutnista“ (1596/1597), „Chlapec s košíkem ovoce“ (1593/1594), „Nemocný Bakchus“ (1593/1594), „Jan Křtitel (Mladík s beranem)“ (1597/1598) a „Vítězný Amor“ (1602). Všechny tyto obrazy demonstrují jeho schopnost zobrazovat realistické postavy a scény s velkou živostí a psychologickou hloubkou.
Caravaggio byl malířem, který předběhl svou dobu. Jeho inovativní přístup ke světlu, stínu a realistickému zobrazení postav a emocí měl obrovský vliv na další generace umělců. Ohlasy jeho díla můžeme vidět u takových mistrů, jako byli Eugène Delacroix, Théodore Géricault a Gustave Courbet. Caravaggův přínos do světa umění je nepopiratelný a jeho díla zůstávají předmětem obdivu i studia dodnes.
Zdroj: LAMBERT, Gilles. Caravaggio 1571–1610. Praha: Taschen/Slovart, 2005 , https://caravaggio-bernini.khm.at/en/ , https://www.bbc.com/news/10333158 ,
