Ústavu chce měnit, u zkoušky z ní propadl. Vondráček doufá, že mandát u doktorského reparátu pomůže

Stačí k ovládnutí práva mandát od voličů, nebo se z extravagantního bádání stane jen další akademický debakl?

Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec za SPD, má jasný cíl: získat titul doktora práv. Jenže akademická půda Karlovy univerzity se zatím ukázala být překvapivě odolná vůči kouzlu poslaneckého průkazu. A tak šéf Svobodných pokračuje ve své vzdělávací pouti, tentokrát už ozdoben mandátem zákonodárce, který navrhuje změny samotné Ústavy.

Loni v květnu se Vondráček poprvé pokusil na Právnické fakultě UK získat vysněný titul JUDr. Výsledek? Komise byla neúprosná a konstatovala: „neprospěl“. A to hned na dvou frontách – nepodařilo se mu obhájit rigorózní práci, ani nepřesvědčil zkušební komisi u ústní části, kde tápal u otázek jako „vláda jako vrcholný orgán výkonné moci“ nebo „princip rovnosti v judikatuře Ústavního soudu“. Tedy témat, která jsou pro předsedu Stálé komise pro Ústavu ČR jen takovým… lehkým detailem.

Sám Vondráček to vysvětlil s odzbrojující upřímností: „Trošku jsem to vzdal.“ Když se totiž nedařilo u obhajoby práce, psychicky se „zlomil“ a na ústní část se prostě nesoustředil. Člověk chápe – vždyť kdo by se po náročné obhajobě ještě soustředil na základy ústavního práva, když má v záloze poslanecký mandát?

Oponent práce, ústavní právník Filip Horák z téže univerzity, věnoval Vondráčkovu dílu plných deset stran kritiky. Označil strukturu práce za „velmi extravagantní“ – a to rozhodně nemyslel jako kompliment. Vytknul chybějící klíčové kapitoly, nadbytečné pasáže, metodické nedostatky a také to, že si autor trochu velkorysejším způsobem „půjčoval“ z vlastní diplomové práce, aniž by to původně patřičně označil.

Vondráček se bránil po svém: chybu prý udělal oponent, když si špatně vyložil jeho výpočty. A aby bylo jasno, připomněl, že kdysi dosáhl maxima v matematické soutěži – jeden ze sedmi v celé republice! To by snad komisí prorazit mělo, ne?

Práci přitom ocenil její vedoucí, profesor Aleš Gerloch– muž, jehož jméno je v právních kruzích spojeno mimo jiné s posudky hájícími Andreje Babiše v kauze střetu zájmů či Miloše Zemana při odmítnutí jmenovat ministra. Shoda okolností, jistě.

Co je na celé situaci skutečně pozoruhodné, je kolosální rozpor mezi ambicemi a výsledky. Libor Vondráček nesedí v žádném okrajovém výboru. Je:

- Místopředsedou ústavně-právního výboru Sněmovny

- Předsedou Stálé komise pro Ústavu ČR

- Aktivním spoluautorem zákonů zasahujících do ústavních práv občanů

Z této pozice navrhuje, jak má vypadat jmenování ministrů, prosazuje zákon o neziskovkách inspirovaný ruskou legislativou a plánuje omezit nadřazenost práva EU. A přitom – bez jakékoliv ironie – neprošel rigorózní zkouškou z ústavního práva.

Expertka Veronika Bílková, místopředsedkyně Benátské komise, označila jeden z jeho spoluautorských zákonných návrhů za „nejhůře zpracovaný návrh zákona, se kterým se setkala“. I kolega Radek Vondráček z ANO uznal, že návrh je nezpůsobilý k předložení. Ale to přece neznamená, že by Libor Vondráček neměl dál přepisovat Ústavu.

Vondráček se ale nevzdává. Slíbil, že v bádání pokračuje a že to, co píše nyní, bude „úplně nejlepší“. Svou odbornost nadále demonstruje tím, že se v legislativních debatách hned a všude představuje jako právník. Což bezpochyby už je.

Jak sám prohlásil: „Čím tvrdší na mě budou, tím lepší budu.“ Zbytek republiky zatím s napětím čeká, kdy se z uhlí stane drahokam. A zejména – zda k tomu dojde dříve, než bude Ústava přepsána.

Titul JUDr. není v České republice podmínkou pro výkon právníků, funkce poslance ani člena parlamentního výboru. To je fakt.