Článek
„Fuj! Co to tady tak smrdí?“ šklebila se mrkev, rozhlížela se a křičela na všechny patra lednice.
„Nic! Já nic necítím,“ bručel uraženě jogurt. „My tady taky nic necítíme,“ pištěla unisono vejce ze zvláštního oddělení.
„To bude určitě ten nový Francouz!“ pokračovala sebejistě mrkev: „Čuně jedno, přijede si to kdoví, odkud a zasmrádl, mám celou lednici. Copak neví, že po cestě sem k nám do lednice se má umýt?“ rezonovala pištící slova mrkve celou lednicí.
„Nechte ho laskavě na pokoji!“ hájil jogurt francouzský sýr.
A to už se přidali všechna patra a všechna oddělení, šuplíky i přihrádky. Jen mrazák, kde spala hlubokým spánkem karotka s hráškem, se nepřidal. Vejce, jogurt a hlavně mrkev diskutovali, nadávali a vřeštěli. Jedni na straně hlavního podezřelého, druzí zase proti němu. A hlavní podezřelý – francouzský sýr jen nechápavě zíral, co se to spustilo za povyk do teď v tak klidné české lednici.
„Musí ven!“ vyřkla ortel mrkev. „A to nekompromisně a hned,“ doplnila.
Mrkev byla nejstarší obyvatelkou lednice, tak se jí nikdo neodvážil vzdorovat. Zděšený Francouz nechápal, proč se na něho upřely všechny oči. A v naději v hlase, že se něco dozví zvolal: „Parlez-vous français?“
A tu se z oddělení mrazáku ozvala mražená karotka s hráškem, které vzbudil ten povyk. Hlasitě tlumočí francouzskému sýru: „Nic pane z Francie, nic si z toho, nedělejte. Mrkev začala hnít, protože už je tady mnoho dní a mnoho nocí, pěkně smrdí a jen hledá někoho, na koho by to svedla.“
Poučení: Pokud už někde dlouho hnijete a smrdíte – hodně křičte a nejlépe to na někoho sveďte!
