Článek
Tak, aby chránilo nový život před predátory a pomohlo bezmocnému mláděti k prvnímu nadechnutí. Biolog Shane Gero a špičkové algoritmy Projektu CETI poprvé zdokumentovali „velrybí sociální smlouvu“, která bourá naše představy o tom, co se skutečně děje pod hladinou oceánu. Nejsme v tom sami v hlubinách existuje svět, který si s námi v empatii a spolupráci nezadá.
Když velryby drží stráž: Příběh Shana Gera a jedenácti vorvaňů, kteří změnili vědu
Karibské moře v červenci dokáže být neuvěřitelně krásné. Voda má barvu starého tyrkysu, vzduch voní solí a dálkou, a na obzoru se táhnou zelené kopce ostrova Dominika jako kulisa z jiného světa. Pro velrybího biologa Shana Gera není tento pohled ničím výjimečným. Strávil zde tisíce hodin na palubě výzkumných lodí, zíral do vln a čekal. Čekal na moment, kdy se z hloubky vynoří někdo, koho zná. Někdo, komu dal jméno. Někdo, o jehož životu ví víc než o životě většiny lidí kolem sebe.
Osmého července 2023 přišel moment, na který celý svět čekal – aniž by o tom svět věděl
Jihozápadní pobřeží Dominiky: Místo přelomového vědeckého objevu. V červenci 2023 se vody u jihozápadního pobřeží Dominiky staly svědkem události, která navždy změnila naše chápání vorvaního sociálního života. Loď Projektu CETI zde zdokumentovala něco, co vědci dosud nikdy nezachytili zblízka – porod vorvaně.
Gero stál na palubě, oči přivřené proti rannímu slunci, a díval se na skupinu vorvaňů, kteří se chovali… divně. Ne nebezpečně. Ne agresivně. Prostě divně. Tiše. Nehybně. Jako by celý oceán okolo nich zadržel dech. A pak přišel výbuch tmavé krve.
Muž, který naslouchá velrybám
Než pochopíme, co se toho červencového rána stalo, musíme pochopit muže, který tomu byl přítomen. Shane Gero není typický vědec. Není to ten typ akademika, který tráví život v laboratoři obklopen vzorky a tabulkami. Je to člověk, který se rozhodl věnovat svůj život bytostem, jež žijí v prostředí pro nás nepřístupném, komunikují způsobem, kterému dosud nikdo plně nerozumí, a vykazují společenskou složitost, která nás stále znovu a znovu překvapuje.
Toto je první důkaz asistence při porodu u neprimátů. Je fascinující vidět mezigenerační podporu babičky její rodící dcery a podporu od ostatních, nepříbuzných samic.
Kanadský velrybí biolog, vědec v rezidenci na ottawské Carleton University, zakladatel Dominica Sperm Whale Project a vedoucí biologické části Projektu CETI, to je Shane Gero. Užasný příběh o posedlosti, trpělivosti a hlubokém respektu k jiné formě inteligence.
V roce 2005 připlul Gero poprvé k Dominice s jednoduchým cílem: porozumět vorvaňům. Ne jako abstraktní biologické entitě. Ne jako statistickým vzorkům. Ale jako rodinám. Jako komunitám s vlastní historií, vlastní kulturou, vlastními vztahy.
Od té doby strávil tisíce hodin v jejich společnosti. Naučil se rozeznat každého jedince, podle jizev na kůži, podle tvaru ocasních ploutví, podle způsobu, jakým vyplouvají k hladině. Dal jim jména. Sledoval, jak vyrůstají, jak navazují vztahy, jak truchlí nad ztrátami. A pomalu, rok po roce, začal odhalovat, že svět vorvaňů je nesrovnatelně složitější, než si kdokoli dovolil připustit.
„Každý den strávený s velrybami mi připomíná, jak málo toho víme,“ říkal Gero. „A zároveň, jak úžasné je každé nové poznání.“
Projekt CETI: Ambice rozluštit velrybí jazyk
Aby Gero mohl svůj výzkum posunout na zcela novou úroveň, stal se biologickým vedoucím jedné z nejambicióznějších vědeckých iniciativ současnosti – Projektu CETI.
CETI, celým názvem Cetacean Translation Initiative, je mezioborová vědecká organizace, která si dala za cíl doslova přeložit jazyk velryb. Využívá k tomu kombinaci bioakustiky, strojového učení, analýzy sítí a pokročilé robotiky. V čele projektu stojí David Gruber, průzkumník National Geographic, a spolupráce zahrnuje vědce z předních světových institucí.
V praxi to vypadá takto: v Karibiku kolem Dominiky byla rozmístěna rozsáhlá síť hydrofonů, které nepřetržitě zaznamenávají zvuky pod hladinou. Na velryby jsou připevňovány bioakustické senzory. Drony sledují jejich pohyby z vzduchu. A všechna tato data, doslova terabajty zvuku, obrazu a pohybových vzorců jsou pak analyzována algoritmy strojového učení, které hledají vzory, opakování, strukturu.
Vorvani komunikují pomocí tzv. coda, krátkých rytmických sekvencí klikotů. Každý klan má svůj vlastní repertoár těchto sekvencí, jakýsi dialekt, který identifikuje příslušnost ke skupině. Dosavadní výzkumy Projektu CETI naznačily něco překvapivého: struktura vorvaní komunikace je dramaticky složitější, než se předpokládalo. Obsahuje prvky připomínající souhlásky a samohlásky lidské řeči. Má znaky, které lingvisté spojují s jazykem – nejen se signály.
