Článek
Opět vypukl nechutný boj o to, zda a o kolik se mají zvýšit platy našich volených zástupců. Je z toho už docela trapná fraška, kdy se jedni odvolávají na druhé, opozice kritizuje koalici a vice versa, ale nikdo přitom to ve skutečnosti nechce řešit, protože to všem vyhovuje podle hesla „každý chvilku tahá pilku“.
Býti poslancem či zastupitelem je historicky čestná funkce
Od počátku, kdy začala vznikat „poslanecká či zastupitelská tělesa“ až na úrovni státu, provincie či obce/ města, bývaly pozice „poslanců“ čestnými funkcemi, kdy je většinou zastávali příslušníci šlechty a později „podnikatelé“, tedy továrníci, sedláci atd., lidé, pro které tyto pozice nebyly zdrojem obživy (živily je výnosy z jejich panství či podnikání), ale spíše předmětem společenské prestiže a autority. Prostě to byla to víceméně otázka „cti“, nikoliv toho, zda se ze svého „poslaneckého platu“ zaplatí hypotéku. Toto zhusta přetrvávalo i za 1. republiky.
A jak to bylo za socialismu?
Je až s podivem, ale určité historické principy se zachovaly i za socialismu. Samozřejmě, v té době nebyli oficiálně žádní šlechtici, natož aby měli nějaká panství, která je živila, a ani podnikatelé či továrníci, aby žili „z mozolů svých chudáků sdíraných dělníků“, ale pouze pracující lid, který byl zaměstnán a pracoval pro blaho lidu. Nicméně princip „čestnosti“ výkonu funkce poslance byla zachován. Protože samozřejmě nemohl být ten, kdo vykonával takovou čestnou funkci zcela bez příjmu (za socialismu neexistoval pojem akcionář, rentiér, beneficient atd., mají výnosy z majetku či podnikání), byla mu zákonem garantováno zachování příjmu před nástupem do funkce, viz níže.
Ukázka „odměňování“ odměňování poslanců aneb Zákon č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění
Samozřejmě, že i za socialismu byla tato oblast řešeno zákonnou úpravou. Pro ilustraci, jak to fungovalo, uvádím výtah za poslední zákonné úpravy před listopadem 1989, zák. č. 32/1989 Sb., která tuto věc řeší pro poslance tehdejšího federálního parlamentu. Myslím, že je to pro voliče, a i samotné dnešní poslance poučné čtení. Uvádím pro ilustraci jen paragrafy týkající se odměňování poslanců a jejich výhod:
Odměna poslance:
§ 23 (1) Poslanec vykonává svou funkci bezplatně.
Zachovává princip čestnosti výkonu funkce zastupitele tak, jak byl budován po staletí před tím. Pro člověka je má být zvolení poslancem ctí a projevem uznání ze strany lidu, a nikoliv korytem a výtahem k hmotným statkům.
§ 23 (2) Poslanec nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech a nárocích vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru.
Člověk při výkonu funkce musí „z něčeho žít“, tj. nesmí být připraven tímto výkonem o příjem, který měl z civilního zaměstnání před zvolením, tj. o mzdu či plat, který pobíral, důchod atd. Dneska u lidí s příjmy z podnikání či výnosy z majetku či kapitálu by asi bylo nutno stanovit nějakou hranici.
§ 23 (3) Organizace, v níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna poskytnout mu pracovní volno pro výkon jeho funkce ve Federálním shromáždění i ve volebním obvodu. Poslanci náleží za dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku, kterou mu vyplatí organizace. Požádá-li o to organizace, uhradí jí ušlý výdělek poslance Kancelář Federálního shromáždění. Poslancům, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru, poskytuje se náhrada ušlého výdělku z rozpočtu Kanceláře Federálního shromáždění.
Tohle je celkem jasné a lze s tím jen souhlasit. Zvolený člověk by měl mít garantovánu možnost se vrátit na své původní či obdobné místo a pracoviště. Náhrada ušlého příjmu je stejný problém jako v § 23 (2).
A poslanecké výhody za socialismu?
§ 25 (1) Poslanci mohou bezplatně používat hromadných dopravních prostředků Československé socialistické republiky.
Tohle by řešila lítačka na MHD v Praze (v případě parlamentu) a u mimopražských volná jízdenka na všechny vlaky a autobusy v republice. Když by někdo chtěl jet svým autem, proč ne, ale celkově náhrada jen do výše výše uvedeného.
§ 25 (2) Pro cesty na schůze sněmovny, jejich orgánů nebo orgánů Federálního shromáždění nebo pro cesty, k nimiž byli pověřeni předsednictvem sněmoven, popřípadě předsednictvem Federálního shromáždění, mohou včetně cest zpátečních, používat bezplatně též letadla. Při uvolnění poslance mimo jeho trvalé bydliště, trvají déle než jeden měsíc, může poslanec použít bezplatně letadla též k návštěvě rodiny, včetně cesty zpáteční, a to jednou za 14 dnů.
No a tohle je už jen takový detail.
Takže co na závěr?
Vraťme, jako voliči, funkci poslance její čestný charakter. Zcela souhlasím s tím, že by měl mít člověk, který vykonává veřejnou funkci, kompenzován příjem, o který tím přichází, protože nemůže pracovat ve svém zaměstnání, podnikat atd. Samozřejmě tento problém odpadá u lidí pobírajících důchod, který berou až sedí doma nebo v parlamentu. Nastavme nějaký limit pro náhrady příjmů z podnikání či výnosu z majetku či kapitálu (aby nějaký miliardář či velkopodnikatel nemohl požadovat náhrady v milionech denně, protože o ně přišel sezením v parlamentu) na nějaký násobek průměrné mzdy v soukromém sektoru. Zrušme paušální „platy“ politiků, aktualizujme a upravme ten socialistický zákon č. 32/1989 Sb. Ač byl socialistický, tak byl mnohem praktičtější a funkčnější než to, co je dneska. Zbavíme se tak těch trapných komedií a tanečků kolem valorizací a vůbec platů politiků. A soudce a prokurátory do toho nepleťme. To je jiný příběh.
Osobně budu volit stranu, která s tímhle řešením přijde. Skutečně by mě zajímalo, zda se v téhle zemi najde někdo, kdo bude mít „koule“ na to, něco takového prosadit. Kdo se nebude třást na to, aby měl „zaručený“ parlamentní příjem (mnohdy zcela neodpovídající jeho předchozím příjmům ze zaměstnání či důchodu), protože má hypotéky nebo leasingy na auto? Myslíte si, že to bude Babiš, Okamura či Fiala? A nebo někdo jiný?
