Jednodenní dálniční známka ≠ 24 hodin platnost

Přestože tato flexibilita by měla teoreticky vyhovovat širokému spektru řidičů, realita někdy může být poněkud krutější, zvláště pokud jde o jednodenní dálniční známku.

Na první pohled se jednodenní dálniční známka jeví jako praktická volba pro ty, kteří potřebují použít dálnici jen sporadicky nebo pro jednorázovou cestu. Cena jednodenní dálniční známky však vyvolává řadu otázek. S cenou 200 korun se jedná o výběr, který z finančního hlediska příliš nevychází ve prospěch spotřebitelů, zejména když se porovná s desetidenní dálniční známkou, jejíž cena je stanovena na 270 korun. Rozdíl v ceně je zanedbatelný, avšak rozdíl v poskytované službě je obrovský. Tento disproporční poměr ceny a hodnoty vyvolává pochybnosti o spravedlnosti a účelnosti cenové politiky v oblasti dálničních známek.

Jednodenní dálniční známka se vyznačuje značným omezením, které není na první pohled zřejmé. Na rozdíl od očekávání, že „jednodenní“ znamená platnost po dobu 24 hodin od zakoupení, realita je taková, že platnost jednodenní známky je vázána na jeden kalendářní den. To znamená, že pokud řidič zakoupí známku v 23:00, její platnost vyprší již o hodinu později, ve 24:00. Toto omezení značně snižuje praktickou hodnotu jednodenní dálniční známky a staví ji do pozice, která je pro mnohé řidiče nepřijatelná. Pokud jedu do Prahy na nějaký koncert, který končí o půlnoci, jednodenní známka je mi k ničemu, protože v tu chvíli potřebuji 2. Za cenu 400,- Kč si tedy mohu koupit rovnou měsíční známku (přesněji za 430,-) nebo právě desetidenní, jako doposud.

V tomto kontextu je třeba si položit otázku, pro koho je jednodenní dálniční známka vlastně určena. Zdá se, že není navržena s ohledem na potřeby a pohodlí občanů, ale spíše jako splnění legislativní povinnosti EU, která vyžaduje, aby členské státy nabízely dálniční známky na krátkodobé období. Tato situace vytváří paradox, kdy je produkt, jehož cílem by mělo být usnadnění mobility a přístupnosti dálnic, vnímán spíše jako byrokratický paskvil, který nepřináší řidičům očekávanou hodnotu.

Je tedy zřejmé, že systém dálničních známek, a zejména politika týkající se jednodenních známek, vyžaduje revizi. Aby byly dálniční známky opravdovou službou pro občany, musí být jejich cena a podmínky použití nastaveny spravedlivěji a transparentněji, s ohledem na potřeby a očekávání řidičů. Je nezbytné přehodnotit cenovou politiku a zavést jasnější a férovější strukturu, která bude odpovídat skutečné hodnotě, kterou dálniční známky poskytují.

Jedním z možných řešení by mohlo být zavedení skutečně jednodenních dálničních známek, jejichž platnost by byla 24 hodin od okamžiku aktivace, nikoli pouze do konce kalendářního dne. Tím by se zvýšila flexibilita a užitečnost těchto známek pro řidiče, kteří potřebují dálnici využít jen na krátkou dobu.

Dalším krokem by mohlo být přepracování cenové struktury tak, aby lépe odrážela skutečnou hodnotu poskytovaných služeb. Rozdíl mezi cenou jednodenní a desetidenní známky by měl být výraznější, aby odrážel skutečný rozdíl v délce použitelnosti. To by mohlo zahrnovat snížení ceny jednodenní dálniční známky nebo přepracování celého cenového modelu tak, aby byl férovější a přívětivější k uživatelům…